Na ledečském hradě se v 16. století při bále probořila s tanečníky podlaha, zahynula těhotná hradní paní

Řeka milovaná vodáky, turisty, ale i obyvateli, kteří si zde vystavěli sídla. A také obávaná v době povodní.

Jednou z nejstarších českých osad je Ledeč nad Sázavou, písemné zmínky jsou z roku 1186, kdy je připomínán vladyka Zikmund z Ledče. Nějaký kamenný hrádek tu stával na skalnatém ostrohu před polovinou 13. století.

Zřejmě byl následným objektem opevněného Ledkova dvora u kostela ve vsi. Nejhezčí pohled na rozsáhlý hrad je asi z mostu přes řeku, ale o velikosti rozsáhlého areálu si stejně představu neuděláte.

Původní gotické jádro se různě přestavovalo, rozšiřovalo, jsou tu zastoupeny různé stavební slohy. Nemá cenu vyjmenovávat všechny majitele, ledečtí vladykové jsou tu zapsáni do roku 1440, o dalších vám řeknou průvodci při prohlídce. Nejdůležitějšími byli páni z Říčan a Meziříčští z Lomnice, s jejich jménem a erbem stříbrného trojlistu se setkáváme v dalších stoletích.

K hradu se dostanete dvěma vchody. Přes kamenný most vedoucí nad železničním tunelem, nebo Spodní branou z města, kterouž cestu jsem si zvolil.

Pří úpatí hradu vede tunelem od roku 1903 železniční trať, je tu zastávka Horní Ledeč, při stavbě museli odstřelit vnější opevnění. Skála dosahovala k řece, poprvé ji odlamovali v roce 1878.

Poslední generaci Říčanských postihlo roku 1509 velké neštěstí. Tehdy se začátkem března propadla při oslavě narozenin hradní paní podlaha v sále a většina hostí spolu s oslavenkyní, která čekala potomka, zahynula. Podobnou tragédii snad žádné ze šlechtických obydlí nepamatuje.

To už byl hrad renesančně přestavěn, další úpravy přišly za Trčků. Těm po vraždě Valdštejna a jeho věrných v Chebu roku 1634 majetek sebrali. Hrad se sgrafitovou fasádou byl velmi pohodlný, přišlo baroko a zase se upravovalo. Ale nikdy se neklasifikoval jako zámek.

Roku 1753 nevyužívaný objekt koupila královna Marie Terezie, za sedmileté války v letech 1756 až 1763 se tu usídlil Laudonův jezdecký pluk a hrad dostal zabrat.

Poté ho královna darovala Ústavu zchudlých šlechtičen v Praze na Hradčanech.

Než se dostanu na velké hlavní nádvoří, stoupám úzkými průchody, míjím budovu Divadla Mimochodem a poznávám, jak mohutná je bývalá pevnost.

Šlechtičny tu sídlily do roku 1918, byl to institut, který se staral o výchovu, zaopatření a vzdělání dívek ze šlechtických rodů. V čele stála abatyše mající právo korunovat českou královnu. Velkostatek v Ledči poskytoval finance k udržení ústavu.

Katastrofa přišla v roce 1879. Obrovský požár vše zničil, hořelo tři dny a objekt už nikdy neuvedli do původního stavu.

Roku 1919 přešel na nově vzniklý stát. Od roku 1938 tu sídlilo Městské muzeum. Po válce se stal od roku 1950 vlastnictvím Československých státních lesů, mělo tu být muzeum Posázaví a povodí Želivky, z toho ale sešlo.

Devadesátá léta minulého století přinesla pro pustnoucí památku záchranu, byla zřízena společnost Hrad Ledeč nad Sázavou, v níž má 75procentní podíl město a zbytek patří firmě Kovofiniš, ta má ve městě dlouhou tradici a po reorganizaci prosperuje.

Nyní přichází to nejdůležitější. Proč se zastavit na prohlídku a neodbýt to jen fotkou od řeky.

Milovníky děl Jaroslava Foglara, a pomalu jich ubývá, je zdejší spisovatelovo muzeum hojně navštěvované. Čtenáři příhod Hochů od Bobří řeky, Devadesátky, Chaty v Jezerní kotlině, Rychlých šípů jakož i Bratrstva Kočičí pracky a dalších si v osmi místnostech přijdou na své.

Foglar v nedaleké Sluneční zátoce, nyní zarostlé louce s jeho památníkem a polozašlým kempem, pořádal skautské tábory. Foglarův život zdokumentovali do posledního detailu, uvidíte řadu artefaktů, stovky ilustrací Milana Tesleviče, velkoformátové tapety, které vás zavedou do tajemných Stínadel. Samozřejmě tu nesmí chybět Ježek v kleci, záhadný hlavolam, zde i v obří velikosti.

U pokladny se s namalovanými Rychlými šípy můžete nechat vyfotit.

Další prohlídkovou trasou je Severní okruh, který přiblíží práci zdejších řemeslníků, textiláků, hrnčířů, sklářů, kovářů…

Uvidíte také nádhernou sgrafitovou nástropní výzdobu a byt z 50. let minulého století, mnozí návštěvníci se vrátí do dětství. Tato část byla ještě donedávna nepřístupná.

V jižním okruhu je rozsáhlá, stále doplňovaná sbírka hodin, od renesance po současnost, na ni navazuje expozice sklářství.

To najdete v Dětském okruhu, kde je vystavena soukromá kolekce medvědů. Medvěd jako hračka se objevil v roce 1902 v Německu. Dostal se i do Států, kde ho získal prezident Theodor Roosevelt. Americký státník svému dal jméno Teddy, jako zdrobnělinu svého jména.

V pěti místnostech tu čeká přes 1000 medvědů, některé kusy jsou opravdu historické, takže je uvidíte ve vitrínách. S většinou se lze pomazlit, někdy to rodiče nemají s ratolestmi lehké. Kdo by rád opustil tak skvělou hračku.

Od medvědů se dá vyjít na letní terasu. Je z ní hezký výhled na Sázavu a město, kostel a řeka trochu připomínají pohled z krumlovského zámku. O prázdninách je Sázava plná lodí, připlouvají od nejhezčí pasáže, od Stvořidel.

Poslední expozicí jsou masky a figury krampusů, obdoby našich čertů, jenže ti naši jsou milí, většinou trdla, vždycky je někdo přelstí.

Krampusové z německých zemí, ale i Slovinska, budí hrůzu, jsou tu v životní velikosti v různých pozicích. Výstava bude k vidění jen v letošní sezoně.

Na válcový bergfrit vysoký 32 metrů vede 111 schodů, z ochozu je nejhezčí výhled. Občerstvit se můžete v Kavárně pod věží, na nádvoří jsou toalety. Zvířata do vnitřních prostor nesmějí.

Pokud máte dojem, že je vám hrad povědomý, máte pravdu. Filmaři to tu mají rádi, a objektu z toho zase jdou finance na další provoz, je to bezedná studna, ale s čistou vodou.

Takže, co se tu točilo: Čertí brko, Rüberzahl-Krakonoš, Anděl Páně 2 (místní by si velmi přáli, aby Jiří Strach natočil i trojku), Tordenskiold, Wilsonov, Šťastný smolař, Královská aféra, Micimutr, Faust, Bonbony, Historie Židů, Kletba bratří Grimmů, D’Artagnan a tři mušketýři, Bez rodiny, Bídníci, Královská aféra.

Další tipy: Ve městě je jeden z nejstarších židovských hřbitovů, založený roku 1601, synagoga, u kostela sv. Petra a Pavla najdete připomínku na faráře Josefa Toufara a tzv. čihošťský zázrak, Čihošť leží nedaleko, v Chřenovicích, asi 4 kilometry vzdálených, stojí zřícenina hradu.