Mosty jako památky: Napříč Českem jich můžete spatřit desítky

Na některé mosty narazíte na túrách v přírodě, kde často tvoří významnou dominantu krajiny. Pokud se vydáte po první a zatím jediné stezce u nás, která získala evropský certifikát udělovaný nejlepším dálkovým trasám pro pěší, objevíte mezi jihočeským Táborem a Bechyní hned dva mosty přes Lužnici, které stojí za pozornost. Na červeně značené turistické cestě vedoucí údolím řeky je od sebe dělí necelých třináct kilometrů.

Bechyňská duha se říká železobetonovému obloukovému mostu nad čtyřicet metrů hlubokým údolím Lužnice. Jako jeden z mála v Česku spojuje silniční i železniční dopravu, v tomto případě naši první elektrifikovanou dráhu z Tábora do Bechyně. Jeho stavba v letech 1926 až 1928 zaměstnala 400 dělníků. Otevřen byl v den desátého výročí samostatného Československa. Zajímavostí je, že most se stal motivem na pětikorunové poštovní známce z roku 1940.

Městys Stádlec ležící na stejné stezce asi patnáct kilometrů od Tábora proslavil jeden z posledních řetězových mostů v Evropě. Originál vznikl v letech 1847 až 1848 přes řeku Vltavu severovýchodně od Písku. V roce 1960 byl v souvislosti s výstavbou orlické přehrady rozebrán, všech 2000 žulových kvádrů a 1100 železných částí bylo popsáno a uskladněno. O jedenáct let později se začal stavět na současném místě.

Z celkových 102 tun materiálu muselo být čtrnáct kvůli poškození vyrobeno znovu. Přenesení mostu, který začal znovu fungovat v roce 1975, patří k evropským unikátům. Přestože je od roku 1989 národní kulturní památkou, stále na něj mohou vjet vozidla do 1,5 tuny. Místo něj dnes Vltavu na stejném místě překlenuje železobetonový most spojující obce Podolsko a Temešvár. Jde o jedno z vrcholných děl mostního stavitelství.

Se sto padesát metrů dlouhým hlavním obloukem a celkovou délkou přes půl kilometru patřil v době svého vzniku (1938 až 1942) mezi největší mosty v Evropě a získal několik mezinárodních ocenění. V roce 1945 tudy procházela demarkační linie — pamětní deska na mostě připomíná, že zde američtí vojáci dva týdny čekali na příjezd sovětských vojsk.

Příkladem další pozoruhodné silniční stavby je Mariánský most v Ústí nad Labem, který se stal těsně před koncem tisíciletí dominantou a jedním z novodobých symbolů města. Dílo naproti Mariánské skále, jehož konstrukce o hmotnosti téměř tři a půl tisíce tun vychází z rovnostranného trojúhelníku, bylo oceněno na tuzemské i mezinárodní úrovni. Jeho středem vede společný chodník pro pěší a cyklisty.

Železniční viadukty v Hranicích na Moravě, po nichž projíždí každý, kdo míří vlakem z Olomouce do Ostravy, byly součástí Severní dráhy císaře Ferdinanda a s délkou téměř půl kilometru patří k nejdelším u nás. Jde o soubor tří mostů — cihlového, kamenného a betonového.

Nejstarší cihlový byl dokončen v roce 1844, následoval kamenný z počátku 70. let 19. století. Nejmladší začal vznikat v roce 1910, ale dokončen byl až před dalším světovým konfliktem.

Když se na Moravě přesuneme o sto čtyřicet kilometrů na jihozápad, nad údolím říčky Libochovky narazíme na další významnou železniční stavbu, viadukt v Dolních Loučkách na trase Brno–Havlíčkův Brod. Most je jedním z největších železobetonových železničních oblouků ve střední Evropě. Dílo o délce 282 metrů se dva roky po svém dokončení, v roce 1955, objevilo na dvacetihaléřové poštovní známce. Při stavbě bylo poprvé použito trubkové lešení.

Romanticky působí viadukt zasazený do podještědské krajiny v obci Kryštofovo Údolí na železniční trati Liberec–Česká Lípa. Kulturní památka se třinácti oblouky nad údolím Rokytky slouží od roku 1900. Je 200 metrů dlouhá a skoro třicet metrů vysoká. O několik desítek kilometrů jihovýchodněji, kousek od sychrovského nádraží, se nachází patrový viadukt přes údolí Mohelky. V letech 1857 až 1859 byl postaven převážně z vápence a pískovce. Uspořádáním oblouků připomíná staré římské akvadukty.

Když se posuneme ještě více na jih, k Mladé Boleslavi, v obci Krnsko narazíme na velkolepé dílo meziválečného mostního stavitelství. Stránovský viadukt patří mezi nejmohutnější díla tohoto typu, ačkoli práce na něm trvaly jen půl roku.

Další nej si připisuje viadukt u středočeského Žampachu ležící na trati Posázavského pacifiku. Jedná se o nejvyšší kamenný most u nás (přes 41 m) a jeden z nejvyšších ve střední Evropě. Před koncem 19. století na něm pracovalo dvě stě převážně italských dělníků se zkušenostmi s podobnými díly v Alpách.

Na místě dřevěného mostu v Radošově na Karlovarsku býval brod, kudy do Čech v roce 1310 poprvé přijížděl král Jan Lucemburský. I díky strategické poloze na důležité zemské stezce z Prahy do Chebu jeho syn Karel IV. udělil nedalekému Ostrovu nad Ohří právo postavit most. Jednalo se o dřevěnou stavbu na kamenných pilířích, která byla neustále poškozována požárem, velkou vodou nebo táhnoucími vojsky.

Naposledy byl krytý silniční most rekonstruován podle historické dokumentace téměř před dvaceti lety. Raritou jsou na něm masivní trámy sloužící jako obrubníky. Krytý dřevěný most, po němž stále jezdí auta, najdeme i v Pekle nad Zdobnicí poblíž východočeského Vamberka. Stavba se šindelovou střechou z roku 1840 patří k nejzachovalejším svého druhu u nás, i když většina podélných trámů z dubového dřeva byla při rekonstrukci před téměř čtyřiceti lety nahrazena ocelovými nosníky.

Nejstarší funkční kamenný most na Moravě a třetí nejstarší v Česku najdete v Litovli. Uprostřed Svatojánského mostu z konce 16. století nad řekou Moravou je umístěna barokní socha sv. Jana Nepomuckého od Jana Sturmera. Jeho poslední přestavba proběhla po povodních v roce 1997, kdy se vzhledem přiblížil původní historické podobě.

Za zmínku stojí i secesní mosty v Hradci Králové. Barokní most z kamene a cihel v Náměšti nad Oslavou, který se začal stavět v roce 1737, byl vyzdoben dvaceti sochami. Dnes jsou originály uloženy v lapidáriu a místo nich jsou umístěny kopie. Dílo vedoucí od náměstí k zámku často ohrožovaly ledové kry a povodně. Na konci druhé světové války ho podminovali Němci, ale díky nasazení místních obyvatel se výbuchu podařilo zabránit.

Některé mosty nestojí izolovaně, ale jsou součástí například zámeckých či hradních komplexů. To je případ Plášťového mostu v Českém Krumlově, který překonává jeden z příkopů horního hradu. Poprvé je zmiňován už v 15. století, tehdy se však jednalo nejspíš o most dřevěný. Současná podoba je z druhé poloviny 18. století, kdy byly postaveny dvě kryté a jedna otevřená chodba, které panstvu umožňovaly pohybovat se komfortně i za nepříznivého počasí.

Vrchní chodbou se dá projít z obrazárny do zahrady, spodní spojuje maškarní sál s barokním divadlem. Otevřené patro zdobí barokní sochy. Pod chodbami se klenou tři patra nosných oblouků.

Do některých historických objektů se nedostanete jinak než po mostě. Například zámek Milotice mezi Kyjovem a Hodonínem, který svými knihami proslavil kastelán Evžen Boček, je přístupný po mostě s bohatou sochařskou výzdobou od vídeňského mistra Jakuba Kryštofa Schletterera.