Mostecké uhelné safari můžete navštívit za plného provozu

Tím však podobnost končí. Na cestě do nitra rozsáhlých planin severočeských povrchových lomů pokrytých tunami nepřekopaného jílu nečekají majestátní lvi či mohutné žirafy.

Prašná silnice uhelné pánve provede návštěvníka po krajině, kterou ovládají kovoví obři. Po místech, kde desítky metrů vysoká zařízení těžební společnosti Litvínovská uhelná ukusují s monotónním hučením metr po metru hlušiny, aby poté dostala z nitra země uhlí v lokalitě lomu ČSA.

Pro technické nadšence jsou šachetní mašiny důvodem k němému obdivu. Pro ostatní nezapomenutelný zážitek.

Hipodrom v Mostě na bývalé Velebudické výsypce je dítětem tzv. české rekultivační školy. Patří k největším projektům někdejšího Severočeského hnědouhelného revíru. Vznikl čtyřicetiletým přesypáním 237 miliónů kubíků nadložních zemin lomu Jan Šverma. Dnes zabírá 790 ha plochy a o 70 metrů převyšuje původní terén.

Mostecké závodiště je unikátní v několika parametrech: nikde jinde v České republice se nestavělo na nově vzniklém území, závodiště stojí na funkčním odvodňovacím systému a má extrémně dlouhou cílovou rovinku – 1200 metrů.

První dostih se v Mostě běžel v roce 1997, v areálu se pořádají také parkúrové závody. V roce 2008 vznikla po obvodu závodiště 3370 metrů dlouhá in-line dráha s asfaltovým povrchem. Hipodrom ročně navštíví na 100 tisíc lidí.

Další cesta už vede pryč od obydlené oblasti. Zastávka na vnitřní vyhlídkové terase lomu přináší pohled na stroje, které zdálky vypadají jako dětské hračky. Průvodce nabízí návštěvníkům čísla o 20 až 40 soupravách po dvanácti vagónech uhlí denně, o výhřevnosti těženého uhlí, o jeho úpravách, cíli cesty, o 140metrové mocnosti nadložní zeminy nad uhelnou slojí i minulosti lokality.

„Technologický celek tvoří bagr, pásovka a zakladač,“ informuje průvodce Josef Gerthner. Krajina se dramaticky proměňuje. Zeleň úplně mizí, návštěvníkům Uhelného safari se nabízí pohled do krajiny otevřené jako rána po zásahu chirurgického nože. V dálce nad horami se tyčí zámek Jezeří, který těžbu přežil.

Terénní vůz zastavuje u rypadla KU800. Za označením se skrývá těžko představitelný kolos kolesového skrývkového rypadla s výkonem 2500 metrů krychlových zeminy za hodinu. Monstrózní stroj s patnácti korečky má koleso o průměru 12,6 metru. Ročně se posune až o 120 metrů. S ohledem na obrovskou hmotnost 4420 tun je i pohyb impozantní. Mašina se nadzvedne na ližinách a za minutu udělá krok tři metry dlouhý.

Obrovská rypadla vídají lidé z okolí z oken svých domů. Odpůrci i obdivovatelé kolosů se shodnou v jednom: 160 metrů dlouhý, 29 m široký a 51m vysoký stroj je monumentálním důkazem šikovnosti českých inženýrů a lidských rukou.

Rypadlo KU300 s tříčlennou posádkou je podstatně menší než skrývkové KU800. Také jeho úkol je jiný – těží uhlí. Osmadvacet metrů vysoký stroj o délce 66 metrů ze země dostane 1200 tun materiálu za hodinu. Stejně jako rypadla skrývková ho řídí počítač. Lidská posádka je však nezbytnou podmínkou funkčnosti stroje, pohybujícího se na housenicových pásech.

Nad uhlím se v horkém tetelícím se vzduchu tvoří malý proužek dýmu. „Je to navětralá sloj. Při oxidaci se nakumuluje teplo,“ upozorňuje průvodce. Důrazně varuje před přiblížením se ke kabelům, které přivádějí ke strojům elektřinu.

„Ani naši lidé je nesmějí překračovat,“ upozorňuje. Uhelné safari pouští návštěvníky do nitra lomu za plného provozu. Zvuková signalizace provozních mechanismů je však drží v uctivé vzdálenosti. Stejně jako muflony, kteří se na chvíli objevují na hraně těženého území.

Korečkové rypadlo RK5000 patří k nejunikátnějším strojům lomu. Podle průvodce se už jinde nepoužívá. „Je to kráčející rypadlo, pohybuje se pomocí zvonu po přímé kulové dráze. Popolézt umí o půl metru na jeden krok. Zajímavostí je výložník s klouby, který umožňuje těžbu i směrem ze svahu, nikoli jen proti němu,“ informuje průvodce.

Stroj je těžký 5500 tun a vytěží 2000 metrů krychlových materiálu za hodinu. Ten se pak přepravuje pomocí kilometrů dlouhých pásových přepravníků. Ukládání nadložních zemin zajišťuje 256 metrů dlouhý zakladač ZP6600.

Kovoví obři vzbuzují respekt. V jejich bezprostřední blízkosti si člověk uvědomuje svou titěrnost a zranitelnost. Cestou zpátky se však zmenšují a zmenšují, až se z nich stanou stejné hračky jako na začátku putování. To však ještě nekončí. Před příchodem těžebních strojů byla na Mostecku krajina. Se stromy, domy a lidmi. Jednou by se jí zase měla stát. Jinou než dřív, plnou jezer. Voda vyplňuje prázdné těžební jámy na několika místech. Jedním z nich je bývalý lom Most – Ležáky.

První hektolitry vody z přehradní nádrže Nechranice na Chomutovsku začaly plnit největší a nejhlubší jezero v Čechách 24. října 2008. Až na podzim napouštění skončí, bude mnohde hluboké až 75 metrů, v průměru 25 metrů, hladina zaujme 311 hektarů. Voda definitivně pohřbí místo, kde stával historický Most, než musel rozhodnutím vlády z roku 1964 ustoupit důlní těžbě.

Vodu do Mostu vede dvacetikilometrový průmyslový vodovod a pětikilometrový podzemní přivaděč. Objem jezera je bezmála 70 miliónů m3 vody. Celkový rozměr oživených ploch zbytkové jámy Ležáky přesáhne 1300 ha.

Díky hloubce jezera se budou tvořit oddělené teplotní vrstvy, což vhodně ovlivní budoucí víceúčelové využití. V kombinaci s vybudováním lesoparků, parků a travnatých ploch vytvoří ideální podmínky pro sport a rekreaci. Jezero Most bude svou rozlohou větší než Máchovo. Stane se jedním z nevýraznějších krajinných prvků regionu.