Místo, kde byla zavražděna kněžna Ludmila. Procházka Tetínem

Hradiště Tetín bývalo pohraničním hradištěm kmene Čechů na Řezenské stezce do Bavorska. Najdeme jej na ostrohu vysoko nad pravým břehem Berounky, kam spadá na své severní straně skalnatými srázy. Na východní a jižní straně je chráněno hlubokou roklí.

Počátky raně středověkého hradiště spadají do pozdějšího 9. století do doby, kdy se za života prvního historicky doloženého knížete Bořivoje a jeho manželky Ludmily utvářely počátky českého přemyslovského státu. Ostroh nad řekou byl osídlen již v neolitu a v pozdní době kamenné zde stálo výšinné sídliště. První opevnění tu pak vzniklo nejspíše v pozdní době bronzové. Lidé zde sídlili i v době laténské.

Slovanské opevnění zřejmě později nahradilo protější hradiště Kozel u Hostimi. Hradiště bylo ještě nedávno popisováno jako jednoduché opevnění s předhradím a akropolí. Říká se, že obsahovalo i knížecí dvorec. Prvním pásmem opevnění je hranice obce v západním směru, druhé se mělo nacházet v místě budovy velkostatku a třetí před kostely s farou. Knížecí dvorec stával s největší pravděpodobností v místech dnešní fary.

Význam Tetína dokládá i nadprůměrný počet kostelů v obci. Ne jeden, ale hned tři kostely si můžeme prohlédnout. Kostel sv. Kateřiny, kostel sv. Ludmily a kostel sv. Jana Nepomuckého.

Nejprve se vydáme ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Je od něj krásný výhled na Berounku i nedaleký Beroun. Jelikož stojí na okraji strmých skal, tak raději opatrně. Pozorovat můžeme kromě úchvatných panoramat třeba i pasoucí se koně na druhé straně řeky. Kostel byl původně zasvěcen archandělu Michaelovi a údajně stojí v místech, kde Ludmila zemřela. Jedná se o středověkou stavbu románského původu, jež byla v 17. století přestavěna v barokním slohu. V 16. století zde jako farář působil český kronikář Václav Hájek z Libočan.

Za josefínských reforem byl zrušen, a to proto, že si místní přáli, aby se farním kostelem stal větší kostel sv. Ludmily. Za pomoci majitele tetínského zámku byl v 19. století kostel opraven a v roce 1836 vysvěcen.

Kolem kostela vede po okraji skály vyšlapaná cesta ke zřícenině gotického hradu z poloviny 13. století, který stojí nedaleko bývalého hradiště. Dnes z něj zbylo opravdu pramálo a můžeme si jen těžko představovat, jak asi vypadal. V hradním příkopu stojí nevelká část bývalé hranolové hradní věže.

Poprvé byl hrad zmíněn v roce 1321. Archeologické průzkumy ale zpětně potvrdily, že stáří fragmentů zdiva sahá až do poloviny 13. století. Založen byl pravděpodobně králem Václavem II. kolem roku 1288 jako sídlo královského lovčího. Za jeho působení byl Tetín rozšířen a opevněn. Hrad nahradil stávající lovčí dvůr a převzal jeho funkci. V roce 1321 se majitelem stal Štěpán z Tetína, což byl synovec přemyslovského levobočka Jana Volka.

Roku 1357 hrad Tetín vlastnil Karel IV., který jej připojil ke karlštejnskému panství. V roce 1422 ale hrad zničili husité. Východní část hradu byla poté v 19. století nevratně zničena těžbou vápence.

Poté, co si zříceninu prohlédneme ze všech úhlů, dojdeme na vyhlídku, na kterou se dostaneme po zbytku palácové zdi. Jsou tu lavičky, takže se neváháme usadit a pozorovat údolí i železniční trať vedoucí z Prahy do Plzně, po které se právě prohání vlak. Šumění vody nám také prozradí, že nedaleko se nachází dokonce vodopád, ke kterému rovněž vede cesta.

V Tetíně se nacházejí hned dva vyhlídkové okruhy. My začneme tím prvním, kratším (necelý kilometr), který nám nabízí panoramatické výhledy nad Berounkou a vede kolem zříceniny i kostelů. Druhý okruh je dlouhý 2,5 kilometru a vede na druhou stranu na vrch Damil (396 m n. m.), odkud je vidět samotný Tetín a Beroun. Na trasách nechybí výkladové tabule a informace o místních zajímavostech. Obě stezky se kříží na náměstí u kostelů sv. Ludmily a sv. Kateřiny.

Kostel sv. Ludmily byl postaven v barokním slohu v 80. letech 17. století. Uvnitř nechybí patrončin obraz ani kámen, na kterém měla být usmrcena. Ludmilino tělo bylo původně pochováno v kostele sv. Kateřiny. V roce 925 měla být převezena do chrámu sv. Jiří na Pražském hradě. Zajímavé je, že i když byla kněžna zabalena pouze do plátna, její tělo prý ani po čtyřech letech nejevilo známky rozkladu.

Projdeme kolem obecní nádrže, kde se na dvou kovových deskách začteme do polemiky Václava Hájka z Libočan a Františka Palackého. Líbí se nám též místní vinotéka, u níž nás zaujmou dobové fotografie místních domů. Ulicí Pod Valy dojdeme na další tetínské vyhlídky.

Na vrchu Damil se nachází několik významných nalezišť trilobitů a dalších zkamenělin. Najdeme tu nejen místo k posezení, ale také ohniště. K Damilovi se váže i pověst, která praví, že nese jméno podle zdejšího vladyky, jenž se zamiloval do tetínské dívky. Bohužel každý pocházel z jiných poměrů, a tak spolu z nešťastné lásky spáchali sebevraždu.

Kromě krásných výhledů nás na druhém okruhu zaujme cesta, která vede k bývalému lomu. Najdeme zde zajímavý tunel, který je pozůstatkem místní malodráhy, jež sloužila k těžbě vápence. Modrý lom je největší z tetínských lomů a těžba v něm probíhala v letech 1871–1957. Odtud se po malodráze dopravoval vápenec do Berouna.

Pokud bychom se chtěli dozvědět více o tetínské historii, je možné navštívit malé muzeum na náměstí. Nelze přehlédnout ani velkou, pěkně zrekonstruovanou budovu u hlavní silnice. Jedná se o bývalý zámek rodiny Vojáčků, kde pobývaly takové osobnosti jako třeba J. Jungmann či F. L. Čelakovský. Budova je dnes v soukromém vlastnictví.