Masakr Vršovců, skvostný barokní areál i vampyrismus připomíná východočeská Vraclav

Vraždění nařídil, a zřejmě se sám účastnil kníže Svatopluk, na základě informace, že se Vršovec Mutina dopustil zrady. Bylo to při výpravě Svatopluka do Uher, když panovníka zastupoval, v té době kastelánoval v litoměřické kastelánii.

Mutina tehdy ustoupil před polským Boleslavem, který využil Svatoplukovy nepřítomnosti a vtrhl do Čech. Přemyslovci měli na Vršovce dávno pifku, nemohli jim zapomenout potupení knížete Jaromíra na Velízi.

Rané české dějiny byly plné masakrů, tak to tehdy chodilo všude, než se upevnila moc. Svatopluka zabili ze zálohy o rok později…

Kosmas se při líčení masakru docela vyřádil, byl přímým svědkem. Ve své kronice píše:

„Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem. (Zdroj Wikipedie)

Přemyslovci se Vršovce pokusili třikrát vyvraždit (poprvé v roce 1003, poté asi 1014, naposled a opět ne důsledně v roce 1108 na hradišti ve Vraclavi u Vysokého Mýta. Událost připomíná na zalesněném návrší jehlan z roku 1908.

Hradiště leželo na obchodní stezce známé jako Trstenická.

V údolí pod bývalým hradištěm stojí skvostně opravený kostel svatého Mikuláše, který v zářezu mezi kopci působí jako zjevení. Svatostánek v takovém místě bych věru nečekal. Vznikl podle projektu známého architekta Antonia Carla Canavalleho v místech, kde u pramene s léčivou vodou stála dřevěná kaplička. Voda tu v prostorách pod schodiště stále zurčí velmi silným pramenem, vyvedena je do kašny před kostelem.

Ve svahu po pravé straně kostela stojí poustevna ze 17. století, je otevřena, poustevník s dlouhatánskými vousy na vás čeká. Poustevník se staral o návštěvníky lázní, které vznikly 1711 až 1719. Měly šest van, v domě bylo 18 hostinských pokojů, taneční sál, koupelny.

Pití a omývaní vodou doporučovala řada tehdejších lékařských kapacit. Dnes sídlí v budově malé muzeum. Nemá takřka expozici, určitě by se dalo nainstalovat něco o Vršovcích. V patře byl byt, nyní je prázdné, a pokud se nestane zázrak, asi zchátrá.  Za první republiky se tu stáčela „léčivá“ voda do láhví.

Malým zázrakem jsou skvostné dřevěné polychromované barokní sochy z křížové cesty kostela z Králík k poutnímu kostelu na Hoře Matky Boží - Dolní Hedči. Sochy popisující pašijové události jsou v nadživotní velikosti, v dynamice pohybu, brutální výrazy žoldnéřů a jejich pohybová rozevlátost kontrastují s klidnou postavou Ježíše. Byly vytvořeny neznámým mistrem pro osm kaplí a naštěstí jsou uloženy v klidném prostředí svatostánku. Připomínají díla Matyáše Brauna přenesené do oživlého lipového dřeva.

Kdyby stály na původním místě, asi bychom je již neměli možnost vidět. Kostel přeměnili na muzeální prostor v letech 1976 až 1986.

Obec je známa i nálezem kosterních pozůstatků jedenácti osob v roce 1998. při stavbě rodinného domu.

Archeologové se soudním znalcem zjistili, že tři skelety vykazují známky rituálu používaného proti upírům. Dva z pohřbených byli uložení hlavou dolů, třetí měl hlavu useknutou a v hrudi v místě srdce byl zabodnut dřevěný kůl. Archeologická datace ukazuje na 11. století, což možná souviselo s hradištěm na návrší.