Málo známá zřícenina hradu Roupov ukrývá architektonický unikát

Hrad založili páni z Roupova ve 13. století a již v průběhu 14. století byl přestavěn královskou dvorní hutí pro velmi významného úředníka Něpra z Roupova. V letech 1495-1498 zde vznikla černá kuchyně. Jedná se o druhou největší pozdně gotickou kuchyni v Čechách a možná i ve střední Evropě, jež se do dnešních dnů zachovala.

Na konci 16. století za Jana Netolického čekala hrad částečná renesanční přestavba. Po téměř sto letech vlastnictví pánů z Klenové se stal dalším pánem Roupova v roce 1704 Jan Jiří z Hauben, jenž jej připojil ke svému panství v Červeném Poříčí. Hrad však nevlastnil příliš dlouho, jelikož v roce 1716 padl v boji proti Turkům. Od těch dob začal objekt chátrat a byl využíván jako levný zdroj stavebního materiálu. V roce 1817 je již uváděn jako zřícenina.

I když je v současné době hrad v soukromých rukách a majitelé bydlí přímo u areálu, je pro návštěvníky volně přístupný.

Parkujeme hned kousek za cedulí, kde je volná plocha s informační tabulí popisující místní zajímavosti. Je odtud hezký pohled na rybníky, les a louku, kde se pase skot. Cítíme tu typickou vesnickou idylu.

Vedle parkoviště si všimneme zajímavého svatostánku. Podle tabule se jedná o kapli sv. Anny, a tak si ji jdeme prohlédnout blíže. Kaple se nachází přímo přes silnici naproti cestě ke zřícenině hradu. Kolem ní jsou do tvaru „U“ vysázené stromy, což působí jakýmsi komorním dojmem. Postavena byla v roce 1696 v místech staré hradní kaple. K obdélníkové lodi přiléhají nižší kaple. Uvnitř se nachází barokní oltář z konce 17. století.

Od kaple vede příjezdová cesta až ke stavení s uzavřenou bránou. Procházíme k ní třešňovou alejí a krásně to tu voní. Nenechme se zmást, že zříceninu stále nevidíme. Nachází se totiž až za stavením. U brány je k dispozici tabule s bližšími informacemi o zřícenině a ukazatel, jenž nás navádí na cestu po naší levici.

Po necelých 200 metrech přicházíme k našemu hlavnímu cíli. U vstupu nás v hradním příkopu zaujme urostlý tis. Podle informačního popisku se díváme na památný strom, jehož věk je odhadován na 200 až 400 let. V roce 2009 dosahoval strom při měření výšky 13 metrů a obvod dvojice hlavních kmenů ukazoval míry 150 centimetrů a 100 centimetrů.

U samotné zříceniny si můžeme prohlédnout zbytek obvodového zdiva hradního paláce, opevnění východního předhradí s dvěma baštami, hospodářské budovy, válcovou věž či torzo vstupního křídla s bránou. Nejvíce výrazným prvkem je samozřejmě již zmiňovaný štíhlý osmiboký komín, který vede z hradní kuchyně. Nechybí ani studna nebo třeba bývalá konírna.

Celý areál je pak obehnán širokým příkopem a valem. Sousedé vlastní dva velké černé psy a jelikož je hrad opravdu v těsné blízkosti sousedního domu, tak chlupáčům neunikne jediný náš krok. Projevují se jako praví hlídači s pořádným štěkotem a nepřipraveného návštěvníka to může lehce polekat. Našlapujeme tedy proto raději tišeji.

Vstup na zříceninu je na vlastní nebezpečí. Přece jen není v nejlepším stavu a zejména u výstupu na staré nejištěné kamenné schody hrozí uklouznutí. Z vrchu je však hezký pohled nejen na zbytky hradu, ale i do okolí.