Majestátní Zvíkov sloužil jako úkryt pro korunovační klenoty

Hrad založil okolo let 1197 až 1230 Přemysl Otakar I., avšak ostrožna byla osídlena již v pravěku. Stávalo zde hradiště, z kterého se dochovaly příkopy a valy. V další výstavbě hradu pokračoval jeho vnuk Přemysl Otakar II. (český král v letech 1253–1278).

Za doby vlády posledních Přemyslovců začali projevovat snahu o jeho získání Rožmberkové, kteří pevný královský hrad vnímali jako hrozbu. V roce 1307 jej nakonec král Rudolf Habsburský zastavil Jindřichu z Rožmberka. V jejich zástavním držení hrad zůstal až do roku 1335, kdy ho vykoupil král Karel IV. Ten hrad zařadil ve svém zákoníku Majestas Carolina mezi tzv. nezcizitelné hrady, tedy takové, které král nemohl zastavit.

V této době zažíval hrad svou největší slávu, Karel IV. jej dal důkladně opravit a sám v něm i pobýval. Do doby, než byl dostavěn Karlštejn, sloužil Zvíkov jako dočasné útočiště pro korunovační klenoty.

Během husitských válek byl Zvíkov dvakrát obležen tábority, avšak nebyl dobyt. Pevnost dokázala odolávat nejen husitům, ale i útočníkům za třicetileté války. Teprve až během roku 1622 byla zvíkovská posádka nucena se vzdát přesile a hrad byl císařským vojskem vyrabován a zpustošen.

Zvíkov během své historie měnil často své majitele. Kromě dvou rodů pánů z Rožmberka a Švamberka jej vlastnili také Eggenberkové, než ho roku 1719 do vlastnictví získali Schwarzenberkové. Těm hrad patřil do roku 1948, kdy jim byl zabaven. Od roku 1950 je Zvíkov státním hradem.

Na Zvíkov se lze dostat lodní dopravou po trase Orlík zámek – Zvíkov hrad a zpět. Jeho návštěvu tak lze spojit s nedalekým Orlíkem a užít si příjemnou plavbu s výhledy do okolí.

My jsme tentokrát zvolili nenáročnou trasu pěšky ze Zvíkovského Podhradí. Po cestě si můžeme všimnout informační tabule, která nám dává povědomí o tzv. Ptačí oblasti údolí Otavy a Vltavy. Sídlí zde totiž populace největší evropské sovy výra velkého a zároveň také nejmenší evropské sovy kulíška nejmenšího.

Hrad je návštěvníkům volně přístupný bez služeb průvodce. Využijeme tedy možnosti prohlídky základního okruhu královského paláce, kdy jsme samostatně vedeni po šipkách. Máme tak čas si vše v klidu prohlédnout. K dispozici je samozřejmě několik informačních tabulí, takže nejsme ochuzeni o žádné důležité informace.

Co nás upoutá ihned u vstupu, je jedinečné nádvoří s patrovými arkádovými chodbami. Z nádvoří paláce je přístupná galerie, ve které probíhají sezonní výstavy. Měli jsme možnost prohlédnout si výstavu s názvem Zvíkov v krásné literatuře, která je zde až do konce října. Také se tu podíváme do prostoru s expozicí věnovanou místním archeologickým nálezům.

Dále následují sklepy, které mohly vedle úschovy potravin sloužit i jako únikové cesty. Dočteme se, že podle pověsti vede pod hradem tajná chodba až do nedalekého kostelíka sv. Anny, vzdáleného od hradu čtyři kilometry. Jiná pověst zase říká, že je tu snad i ukryt poklad patřící blanickým rytířům. Kromě netopýrů, kteří zde pravidelně zimují, však podle pověsti tuto cestu hlídají i psi s ohnivýma očima.

Po prohlídce sklepení vystoupáme do krásné arkádové chodby v prvním patře paláce. Prohlédnout si zde můžeme jídelnu, rytířský sál či erbovní síň s postavami panošů nesoucími štíty.

Nám učarovala zdobená taneční síň, též nazývaná jako svatební. Celá místnost je zdobena freskami z konce 15. století. Spatřit zde můžeme zachovalý obraz tanečního veselí, který zachycuje pět tanečních párů při tanci, šaška, kurfiřty a dva muzikanty. V místnosti se též nachází krb a dřevěné schodiště vedoucí do Hlízové věže s Korunní síní.

Jak bylo již zmíněno výše, do dostavby Karlštejna sloužil Zvíkov v případě nebezpečí jako úschovna pro korunovační klenoty. Za tímto účelem byla postavena právě Korunní síň.

Hlízová věž je mimo jiné známá pro svou pověst o zvíkovském raráškovi. Korunní síň by totiž měla být místem, kde se místní duch vždy o půlnoci zjevuje, a cítit by zde měla být i zvláštní energie. Některým lidem se tu vybíjejí baterie u fotoaparátů či černá obrazovka na telefonu. Proutkaři zde dokonce odhalili silné geopatogenní zóny, nejsilnější přímo ve středu věže. Tato tvrzení byla podložena záznamy z magnetometrických měření.

Z Korunní síně vedou kamenné shody na vrchol věže, odkud je úchvatný výhled na soutok Vltavy s Otavou.

Za pozornost stojí též kaple sv. Václava patřící k nejcennějším a nejkrásnějším místům na Zvíkově. Zatímco jiné části paláce musely být opravovány či rekonstruovány, tato jižní část přiléhající k Hlízové věži přečkala i velmi nepříznivá období a nebyla nijak výrazně narušena.

Právě kaplí byla výstavba paláce ukončena a stavebně se dochovala v podobě, jakou měla právě ve 13. století. Kaple je zdobená nástěnnými malbami zobrazujícími světce, apoštoly a biblické výjevy.

V zadní části se portálem dostaneme do přilehlé sakristie. Zde se nachází oltář Klanění tří králů a také zajímavá freska v podobě mnichů s morovými maskami, které se používaly v období morových epidemií.

V rámci okruhu se podíváme i do severovýchodní části. V těchto místech se nacházely soukromé komnaty panovnické rodiny neboli královské ložnice, jež měly patřit k nejhonosnějším místnostem hradu.

Dnes si tyto prostory můžeme bohužel pouze představovat. K jejich poničení došlo v 17. a 18. století, kdy celý hrad sloužil pouze jako hospodářské zázemí. Po roce 1820 bylo jejich statické narušení natolik velké, že se stěny utrhly a zřítily do Vltavy.

V Královském paláci si můžeme prohlédnout i jeden zajímavý exponát v podobě zvonu. Tento artefakt má velmi zajímavou historii a je úzce spjat s hradem. Roku 1946 byl zcela náhodně objeven pod Zvíkovem na břehu Otavy. Poté zůstal 70 let zavěšen v kapličce sv. Václava ve Zvíkovském Podhradí, odkud byl poté zapůjčen.

Zvon je datován zhruba do poloviny 14. století a vzhledem k jeho stáří nebylo doporučeno jeho další používání. Tento kousek velmi pravděpodobně pochází z gotického kostelíku sv. Mikuláše, jenž byl součástí městečka pod hradem.

Celý svah, kde se nacházela jednotlivá stavení, je nyní pod vodou Orlické přehrady. Zvon je tak památkou na toto zaniklé osídlení. Není však jediným dochovaným artefaktem pocházejícím z kostelíka. Je jím i již zmiňovaný oltář Klanění tří králů v sakristii.

Hrad je vyhledávanou filmovou lokalitou. Poznat ho můžeme především v několika krásných záběrech pohádky Sedmero krkavců od režisérky Alice Nellis. Využity zde byly jak interiéry, tak exteriéry.

Zvíkov se objevil také v pohádce Lotrando a Zubejda. Tady prostory posloužily především pro filmový klášter, ve kterém se měl Lotrando vzdělávat. Rozpoznat tak můžeme kapli, erbovní síň, jídelnu, nádvoří či arkádovou chodbu.

Zvíkov najdeme ale i v pohádce Micimutr nebo v příběhu o čachtické paní ve filmu Bathory.