Lipnický hrad je opředen pověstmi. Místní poklad střeží kostlivec s diamantovýma očima

Gotický hrad v Lipnici nad Sázavou je jedním z nejmohutnějších českých šlechtických hradů a na počátku 14. století jej založili páni z Lichtenburka. Oblast středního Posázaví byla v té době poměrně pustá a hrad se nacházel osamocen uprostřed hustých hvozdů. Jeho úkolem bylo především chránit stříbrné doly, jež majitelé panství provozovali poblíž Německého (dnes Havlíčkova) Brodu.

Na přelomu 15. a 16. století byl rozšířen a přestavěn na reprezentační pozdně gotické sídlo. Ve druhé polovině 16. století jej čekala renesanční úprava. V roce 1645 hrad obsadili Švédové, kteří ho zpustošili a poté na základě mírových dohod vestfálského míru v roce 1648 opustili. Po těchto událostech zůstal obyvatelný pouze starý palác s věží Samson.

Hrad byl obydlený do roku 1869, kdy vyhořel a následně pustl. Oprav a částečné rekonstrukce se dočkal až po roce 1918.

Naše první kroky vedou směrem od parkoviště kolem barokní zvonice z 18. století, která se tyčí na okraji úzkého skalního výběžku, tzv. Dračích skal. Svůj název nesou podle draka, který snad měl být do skal zaklet. Zvonice byla vystavěná na základech obranné věže, jež chránila severozápadní předpolí.

Obejdeme skoro celý hrad a vstoupíme přes příkop do areálu hradu. U vstupu zjišťujeme, že prohlídka je bez průvodce, a po hradě se tedy můžeme pohybovat dle naší libosti. Líbí se nám, že nejsme ani časově omezeni, v klidu si můžeme projít všechny prostory a přečíst informační tabule. Už na první pohled je nám jasné, že hrad je opravdu velmi rozlehlý.

Jako první si jdeme prohlédnout torzo mohutné hranolové Velké věže s bránou z počátku 14. století. Zde se z informační tabule dozvídáme, že je na hradě ukryt poklad pánů z Landštejna. Též říká, že přímo na bráně jsou vytesány dva kříže, které záhy objevujeme.

Někde na hradě je však ukryt ještě třetí takový. Pod ním by se měla nacházet tajná místnost skrývající nesmírné bohatství. Nic ovšem není zadarmo a poklad střeží kostlivec s diamantovýma očima, kterého není jen tak snadné obelstít. Příběh se nám líbí, a tak i my, ač s lehkou nadsázkou, se vydáváme za pokladem. Při naší smůle třetí symbol na hradě nenacházíme, a i když nejsme o nic bohatší, hledání tajemné místnosti nás velmi bavilo. Tak schválně. Bude mít někdo při pátrání po kříži větší štěstí?

V přízemí obranné Velké věže najdeme v klenutém sálu zbrojnici s výstavou středověkých zbraní a zbroje. Tato věž chránila vchod do hradu a též sloužila vojenské posádce. Dá se na ni těž vystoupat a užít si tak hezký výhled na celý komplex hradu. K věži je napojen dvoupatrový Trčkovský palác a krásná gotická kaple sv. Vavřince, v níž se dochovaly nástěnné malby ze 14. století.

S kaplí je spojená pověst o krásné Kateřině z Landštejna, manželce pána na Lipnici Čeňka z Vartenberka. Kateřina se zamilovala do Jindřicha z Dubé, majitele nedalekého hradu Orlík. Jakmile se její muž o zradě dozvěděl, nechal Jindřicha zavraždit. Jeho mrtvolu dal poté vsadit do výklenku hradní kaple.

Ani nevěrná Kateřina však trestu neunikla a spolu s milencem byla do výklenku zazděna. Od té doby její duch bloudí hradem a hledá svého milého. Na počátku 18. století se při stavebních úpravách hradní kaple doopravdy našel zazděný výklenek spolu s párem lidské kostry. Jedna z nich měla údajně i zbytky brnění.

Patrový pozdně gotický reprezentační palác Trčků z Lípy byl postaven na počátku 16. století. Do zvýšeného přízemí vedlo z nádvoří mohutné vstupní schodiště s arkádovou pavlačí. V přízemí se nacházela vstupní síň, nalevo pak kuchyně a napravo zimní vytápěná hodovní síň.

Ze síně se dalo po schodišti vystoupat do patra, kde byl hlavní velký hodovní sál s malou vytápěnou komnatou nad kuchyní. Z patra paláce šlo přes komnatu vstoupit do Velké věže a ochozem kolem kaple se chodilo do obytného paláce na západní straně hradu. O patro výš byl v úrovni střechy směrem do městečka také vyhlídkový ochoz, jenž byl postaven na dodnes zachovaných kamenných krakorcích.

Pokračujeme na severní stranu, kde se nachází Thurnovský palác se čtyřpatrovou hranolovou věží Samson, která dle pověsti nese název po jednom krutém rytíři. Večery trávil tím, že jezdil na vyjížďky z hradu a unášel do něj dívky z okolí. Poté, co se s nimi dostatečně potěšil, uvrhl je do tajného podzemí jedné z hradních věží. Dveře do věže se však daly otevřít jen zvenčí a klíč nosil rytíř neustále u sebe.

Jednoho dne unesl Samson další dívku. Ta již chuděra tušila, co ji čeká, neboť se o rytíři nesly okolím hrozivé zvěsti. Poté, co dívku odvlekl do podzemí, děvče jej strhlo do místnosti s sebou. Dveře se zavřely a zámek zaklapl. A tak Samsona potkal stejný osud, jaký připravil svým obětem.

Pod palácem si prohlédneme opravdu rozlehlé sklepení s bývalou hodovní síní Jindřicha z Lipé z počátku 14. století. V 16. století byla síň přebudována na skladovací prostory. Vidět zde můžeme i hradní studnu hlubokou 30 metrů. V 16. století zde nechyběla ani mučírna a temnice. Tmavé prostory jsou mimo jiné v zimním období obydlím až pro šest druhů netopýrů. Lipnické sklepení má svoje kouzlo, čehož si všimli i filmaři. Natáčel se tu například film s hrabětem Drákulou nebo pohádka Čert ví proč.

V paláci nás čeká třeba černá kuchyně či gotická kachlová kamna. Nechybějí ani dobové komnaty s toaletou. Nám se velmi líbila místnost ve věži Samson, kde se seznamujeme se sedmi rytířskými ctnostmi, které jsou napsány na kulatém dřevěném stole. Na stěnách poté visí stejný počet obrazů znázorňujících danou vlastnost. Místnost je tedy interaktivní a můžeme hádat, jaký obraz co představuje. Poté nás čeká vystoupat po schodech až na vrchol věže, kde si užijeme další krásné výhledy.

Jelikož naše prohlídka končí a my si chceme na závěr prohlédnout celou siluetu hradu z dálky, vydáme se směrem k Bílé věži, která je vidět i z hradních vyhlídek. Cesta k ní není dlouhá a vede nás kolem lipnického hřbitova. Nad ním se nachází velká lavička, z níž se naskýtá opravdu pohádkový pohled na hrad.

Ze samotné Bílé věže je dnes již zřícenina. Jednalo se o předsunuté opevnění, jež chránilo strategické návrší v blízkosti hradu. Opevnění pochází z 16. století a zničeno bylo za třicetileté války. V roce 1614 ustupovala před císařským vojskem švédská posádka, která věž vyhodila do povětří.