Láká vás útěk z velkoměsta? Vydejte se na filmovou samotu u lesa

Kdo by neznal rodinnou komedii spoluautorů Svěráka a Smoljaka z roku 1976, kde „chčije a chčije”, kde je sice hodný děda, ale překáží, a pes, co má blechy psí, které na člověka nejdou.

Příběh vypráví o čtyřčlenné rodince Lavičkových z Prahy chystajících se poprvé na chalupu. V té však stále ještě žije děda Komárek (Josef Kemr). Manželé se domluví, že ho s ohledem na jeho stáří nechají v chalupě dožít, a tak je čeká soužití pod jednou střechou. Jak už to v životě bývá, nic není tak jednoduché, jak se zdá, a manželé tak musejí opakovaně řešit nedostatek soukromí, které jim kvůli přítomnosti pana Komárka schází.

V momentě, kdy však děda vážně onemocní, si Oldřich a Věra Lavičkovi (Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová) uvědomí, že bez pana Komárka by to už na samotě nikdy nebylo takové.

Scénář byl inspirován vlastními zážitky a zkušenostmi Svěráka a Smoljaka. V té době bylo chalupaření a chataření v módě a i oni se poohlíželi po nějakém pěkném stavení na venkově. Jedno našli poblíž Ledče nad Sázavou. Mělo to však háček. Chalupu obýval jistý starší pán, který jim sliboval, že ji prodá a na jaře už nezaseje. A hle, námět pro scénář byl na světě.

Ve filmu najdeme všechno. Překvapené reakce zcela nových chalupářů, již si nemohou zvyknout na život bez elektřiny či splachovacího záchodu. Oproti tomu zde máme hospodáře, který tu prožil celý svůj život a prožívá tyto „útrapy” s nekonečnou lehkostí.

Scény s filmovým mlýnem, kde bydleli Radim Zvon (Ladislav Smoljak) s manželkou Martou (Naďa Urbánková) se natáčely celkem na třech místech. V jednom z mlýnů byly interiéry, v druhém exteriéry a ze třetího využili filmaři pouze mlýnici a mlýnské kolo, kde se natáčela i legendární Smoljakova vyprávěcí scéna o vodníkovi.

Stavení z externích záběrů mlýna nalezneme v severní části obce Nedvězí jen pár kilometrů od pravého břehu Vltavy a Slapské přehrady. Mlýn pracoval naposledy ve 40. letech minulého století a poté sloužil jako obydlí. Dnes bychom jej nepoznali. Je znát, že komplex prošel velmi rozsáhlou rekonstrukcí. Mlýn se od roku 2010 nachází v rukou majitele, který využívá resort pouze pro soukromé účely.

Ústředním místem pro natáčení „samoty u lesa“ byly zvoleny obce Obděnice a Radešice nedaleko Petrovic na Příbramsku.

Obděnice mají dlouhou historii. V roce 1593 je získal Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan a v kostele Nanebevzetí Panny Marie je dokonce umístěná jeho náhrobní deska, kterou si nechal zhotovit ještě za svého života. V roce 2005 se kostel dočkal celkové opravy. Kostelní věže si dokonce můžeme ve filmu všimnout i na jednom ze záběrů.

Mezi vesnicemi Obděnice a Radešice vede podél lesa polní cesta, po které zhruba po jednom kilometru dorazíme na opravdovou samotu zvanou Svídí, chalupu dědy Komárka. Z obděnické návsi nás k chalupě bezpečně dovede zelená turistická značka.

Tehdejší podobu chalupy bychom však hledali marně. Majitel koupil filmové stavení v roce 1988, tedy více než 10 let po natáčení, ve velmi špatném stavu. Domu chyběla nejen část střechy, ale i jeho zdi byly téměř rozpadlé. Dnes však tu stojí hezké zrekonstruované stavení s novou fasádou i střechou, sloužící majitelům jako víkendový objekt. Slepice na dvorku už také nepobíhají a ani do domu jistě nezatéká. Že by snad v přestavbě měli prsty filmoví páni stavitelé Lorenc (František Řehák) a Kos (Alois Liškutín)?

Nicméně se musíme ztotožnit s filmovými slovy Oldřicha Lavičky: „Ale je tady krásně.” Na to by nám už jenom děda Komárek souhlasně přitakal: „Jojo, tady jo!”

Po cestě můžeme pokračovat dále, až přibližně po deseti minutách dojdeme do sousedních Radešic. Zde se v záběru mihla například místní zvonička, která navečer vyzváněla klekání, dále dvůr, kde se konala hostina, na níž se Oldřich Lavička s kamarádem lékařem Houdkem (Jan Tříska) seznámili s tatínkem dědy Komárka (František Kovářík), nebo dům pana Kosa. Právě zde se natáčel záběr, jak dává zedník Lorenc rady ohledně stavby domu.

Pro další filmovou lokaci byla vybrána ves Svatý Jan, vzdálená od Radešic přibližně 17 kilometrů, kde se natáčely například záběry na místním hřbitově, u kapličky a také scéna před hospodou, kde se děda Komárek opil a na zahradě následně popral. Pro Jiřího Menzela to tenkrát nebylo snadné natáčení, neboť mu v den, kdy točil scény na svatojánském hřbitově, zemřel tatínek.

Sourozenci Petr a Zuzana byli nejen sourozenci na plátně, ale i ve skutečnosti. Legendární hláška dědy Komárka „chčije a chčije” vznikla tak, že tehdy malý syn Zdeňka Svěráka Jan tato slova opakoval po skutečném majiteli chalupy.

Auto značky Škoda 100, v němž rodina jezdí, patřilo přímo Zdeňku Svěrákovi, který ho na natáčení zapůjčil. Svěrák například také do začátku natáčení nosil plnovous, avšak režisér Jiří Menzel navrhl, aby se oholil. A to z toho důvodu, aby v roli Pražáka působil více věrohodněji.

Svěrák a Smoljak si pohrávali s myšlenkou, že by děda Komárek ve filmu zemřel. Řekli si však, že by ve správné komedii nikdo zemřít neměl. Scenárista a režisér Josefa Kemra nabádali, aby se setkal se skutečným panem Lukšíčkem, podle něhož byla postava napsána.

Herec se k tomu však neměl a chtěl si vytvořit svoji osobitou postavu. A když ho jednou Zdeněk Svěrák viděl před chalupou odpočívat, skutečně si ho se samotným panem Lukšíčkem spletl. Tak dobře se Josef Kemr se svou postavou dokázal ztotožnit, navíc když roli důchodce ztvárnil ve svých 54 letech.

A kupříkladu scéna, kde Ladislav Smoljak předvádí kuňkání žab, se musela točit dokonce sedmkrát, neboť se Daniela Kolářová nemohla udržet smíchy. Ve filmu si můžeme všimnout, že ze scény nakonec raději odchází. Na place měla tehdy i svého skoro ročního syna, a jelikož v tu dobu souběžně točila komedii Léto s kovbojem, dá se říci, že byla na roztrhání.

Svěrák za tento film obdržel omylem od barrandovského studia dvakrát vyplacený honorář. Přišlo se na to až po několika letech, a tak dostal na výběr. Peníze vrátit, nebo napsat námět na nový film. A my můžeme být rádi, že finance nevrátil. Vznikl totiž další český filmový poklad Vesničko má středisková.