Kynžvartský trojúhelník tvoří zámek, ruina hradu a lázně

Kancléř byl jedním z nejvýznamnějších evropských politiků počátku 19. století. Pro svá politická jednání i bohaté společenské akce potřeboval reprezentativní sídlo stranou od městského ruchu. Proto nechal přestavět Kynžvart v tehdy módním stylu vídeňského klasicismu.

Zámek leží na okraji nádherného a rozsáhlého anglického parku. K procházkám a odpočinku tu najdete několik romantických pavilonů: čajovnu, Lesní kapli, altán, kulový mlýn, za zámkem se nachází velký rybník. V poslední době přibylo i golfové hřiště.

V rozlehlém objektu je zpřístupněno 25 místností, proslulá je zámecká knihovna obsahující 42 tisíc svazků. Dále Jídelna, Zelený salon, kancléřova pracovna, kaple…

Metternich byl nejen politikem, ale i velkým milovníkem umění. Určitě oceníte rozsáhlé sbírky Kabinetu kuriozit. Na 2000 exponátů uspořádal Karel Huss, (1761-1838) poslední chebský kat, který po ukončení popravčí činnosti přešel jako vyhlášený regionální badatel, sběratel i léčitel do knížecích služeb coby správce zámku a kustod Metternichových sbírek.

Huss pocházel z české rodiny, což byl na ryze německém území značný handicap. Od mládí byla jeho největší láskou botanika, otec se vyznal velmi dobře v léčitelství. Poprvé popravoval v roce 1776, roční plat měl 54 zlatých a 6 strychů žita. Po zrušení trestu smrti Josefem II. se věnoval léčitelství.

Katovské nářadí je součástí expozice. Najdete tu například Hussovu sbírku mincí, minerálů, rukopisů a kuriozit.

Metternich byl na své sbírky pyšný, ukazoval domnělý palcát Jana Žižky, modlitební knížku Marie Antoinetty, cestovní hodinky krále Matyáše Korvína. Uchovávají zaručeně pravý popel z hrobu řeckých hrdinů Achilla a Patrokla, nevybuchlou bombu z atentátu na Napoleona III, egyptské mumie…

Ne vše jsou originály, padělky byly velkým byznysem už celá staletí, viz ostatky svatých. A kníže několikrát sedl podvodníkům na lep. Od května 1945 do října 1946 na zámku sídlilo velitelství 3. americké armády, o rok později přešel do majetku státu a zpřístupnili ho.

Na hřebeni nad městečkem najdete po nenáročném výstupu z náměstí nebo směrem od lázní bývalou královskou pevnost. „Kynžvart postaven jest od nějakého našeho krále jako hrad pomezní, o čemž již původní jméno jeho Kunigeswart / Králova stráž svědčí,“ zaznamenal historik Augustin Sedláček.

Hrad léta zakrýval porost a hradební zdi nebyly ve svahu nad potokem viditelné. O rozsahu někdejší pevnosti získáte přehled až po vstupu do prostoru, který hradby obklopovaly. Nejvíce zaujme zbytek mohutné věže. Polorozpadlá stojí nad příkopem, který zřejmě obklopoval obytné jádro.

Sídlili tu Hartenberkové, kteří neměli v lásce Lucemburky. Z hradu podnikali do okolí loupežné výpravy na chebskou obchodní stezku. V roce 1347 Kynžvart královští vojáci dobyli. Po nějaké době ho obnovil Hynčík Pluh z Rabštejna se svolením krále.

Poté tu sídlili páni z Plavna, Šlikové, Švamberkové. Sloužil jako pohraniční pevnost, do zbořeného stavu ho přivedla třicetiletá válka, kdy ho střídavě dobývali Švédové a císařští. V roce 1647 ho Švédové dobyli, tehdy vyhořel. Za Metternichů už ruiny zůstaly zapomenuty.

Posledním dílem skládačky jsou Lázně Kynžvart. Mají malou kolonádu, pozdně gotický kostel. U dětské léčebny stojí v rozsáhlém parku prameník skvělé minerálky Richard. Vodu za války dodávali německé armádě. Pití reguluje automat, pro čerpání se sem sjíždějí lidé ze širokého okolí. Je mírně sycená, velmi osvěžující, plná potřebných minerálů.