Krásy Vrtbovské zahrady si užívají turisté, svatebčané i umělci

Terasovou zahradu si objednal nejvyšší purkrabí Pražského hradu hrabě Jan Josef z Vrtby ke svému paláci. Stavěla se v místě bývalé vinice v letech 1715 až 1720.

Na sochařské výzdobě se podílel Matyáš Bernard, architektonický návrh je dílem Františka Maxmiliána Kaňky. Václav Vavřinec Reiner vymaloval klenbu v sala terreně, otevřeném zahradním sálu, freskou Venuše s Adonisem.

Konaly se zde zřejmě velkolepé hostiny. Pro Jana Josefa složil Antonio Vivaldi Koncert pro loutnu, smyčce a continuo RV 93, k tomu ještě další drobné skladby. Nyní prostor sálu s přilehlým salónkem slouží svatebním obřadům. V zahradě se pak novomanželé fotí.

Vrtbovská zahrada je ve vlastnictví Hlavního města Prahy, do prostoru se vstupuje průjezdem domu z Karmelitské ulice přes dvorek, dále pak branou osazenou sochou titána Atlanta.

Zahrada stupňovitě stoupá až po vyhlídku, ze které uvidíte nádherné výhledy zejména na Hrad, ale i Malou Stranu. Z vyhlídkové terasy, kde se návštěvníci nechávají s oblibou fotit, můžete obdivovat střední terasu s Braunovými sochami.

Vstup na horní terasu vede průchodem stěnou, kterou zdobí mušličky, připomíná tak grottu, umělou jeskyni oblíbenou v barokních zahradách. Na prostřední terase je vysazeno 12 tisíc sazenic buxusu.

Pod vyhlídkou je zbudován průchod, který vede na Petřín, na jehož svahu se třístupňová zahrada rozkládá. Nad vámi se tyčí letohrádek patřící americké ambasádě, vlevo se nachází další barokní zahrada, ta přináleží Vratislavskému paláci.

Vrtbové vlastnili palác a zahradu do roku 1799, od nich majetek zakoupil císařský rada Jan Mayer, který nechal palác přestavět, zahrada však zůstala zachována. V roce 1845 bylo vše klasicistně upraveno, a zahrada tak ztratila barokní ráz.

Prostor, málo udržovaný, začali částečně rekonstruovat v 50. letech minulého století, větší úpravy proběhly v roce 1987.

V letech 1990 až 1998 začala rozsáhlá rekonstrukce, při které byly odhaleny i zaniklé fresky. Vyměnilo se rostlinstvo, přibyly kopie Braunových soch. Jejich originály jsou v lapidáriu na pražském Výstavišti. To je ale pro špatný technický stav dlouhodobě uzavřeno.

Byla obnovena i schodiště, odstraněn navýšený terén, prakticky vznikla nová zahrada, tu pro veřejnost otevřeli 3. června 1998.

Vstup je možný od dubna do října a je zpoplatněn. Dospělí platí 130 korun, snížené vstupné je 95 korun pro děti do 15 let a 100 korun pro studenty a seniory. Otevírací doba je od 10 hodiny dopoledne do sedmé večerní.

Zahrada má tvrdé břidlicové podloží, výsadba vzrostlých stromů byla provedena za pomocí sbíječek. Areál je zapsán jako nemovitá památka prvního stupně na seznamu UNESCO. Ve spodní části, naproti sala terreně, stojí velká voliéra, opeřence do ní vybrala a poskytla pražská zoo.

Objekt využívají ve velké míře umělci pro různé koncerty, pořádají se tu zahradní párty, tiskové konference, semináře. Součástí zahrady je od roku 2000 Galerie, kde se představila řada současných našich i zahraničních umělců.