Krásné i drahé. Severočeské město obklopené vinicemi nadchne a provětrá peněženku

Litoměřice patří bezesporu k tomu nejhezčímu, co Ústecký kraj nabízí. Malebné centrum se pyšní řadou památek i krásných zákoutí, a když si k tomu připočteme slavného rezidenta v podání básníka Karla Hynka Máchy či okolní kopce s nejseverněji položenými tuzemskými vinicemi, vyjde z toho opravdu pestrý turistický koktejl. Ale pěkně popořadě.

Dobrá poloha lákala k osídlení oblasti dávno předtím, než bylo královské město Litoměřice roku 1219 oficiálně založeno. Vystřídali se tu Keltové, Germáni a po nich přišli Slované, jejichž přítomnost je poprvé doložena v 8. století. Později tu Přemyslovci vybudovali hrad, který ve své době patřil k nejvýznamnějším v Čechách a sloužil jako správní centrum.

Není divu, Litoměřice měly už v minulosti strategickou polohu, leží totiž na soutoku Labe a Ohře a první z řek tu pokračuje směrem do Německa přes kaňon zvaný Porta Bohemica, tedy Brána Čech. Šlo o velmi významnou obchodní trasu. Poté, co Přemysl Otakar I. rozhodl o udělení městských práv, začaly se Litoměřice kvapně rozvíjet – vzniklo tu například jedno z největších náměstí v Čechách, které je i dnes srdcem celého města.

Litoměřice prosperovaly také za Lucemburků. Do té doby se datuje místní vinařská tradice – pokyn ke stavbě vinohradů pod nedalekým vrchem Radobýl udělil sám Karel IV., když místním daroval pozemky. Ve své době šlo společně s Prahou o nejvýznamnější vinařské centrum v českých zemích. Dnes se tímto titulem samozřejmě pyšní jižní Morava, ale litoměřická oblast je stále velmi atraktivní.

K vinařské tradici nakonec odkazuje i zmiňovaná věž Kalich umístěná na radnici. Nachází se v prostorách původně pozdně gotického domu, který byl později přestaven v renesančním stylu. Ve věži se konávala zasedání městské rady, přičemž každému radnímu bylo vyčleněno jedno okénko, do kterého pověsil svou vlajku – všem kolemjdoucím bylo proto hned jasné, kdo se setkání účastní.

Mírové náměstí se přitom pyšní ještě další budovou radnice, která svou funkci plnila do roku 1839. Původně gotická stavba byla výrazně poničena během požáru v roce 1537, poté ji přestavěli do renesančního stylu. Zapadá tedy do zástavby na náměstí, která je z velké části také renesanční, což jde vidět například na sgrafitové výzdobě domu U Černého orla. Ve Staré radnici dnes sídlí Oblastní muzeum.

Pokud byste se chtěli zastavit v některém z podniků kolem náměstí na něco k snědku, připravte si peněženky. Místní ceny vás nechají na pochybách, jestli jste skutečně na severu Čech, anebo spíš v centru Prahy. Třeba vyhlášená zmrzlina v podloubí hned vedle Staré radnice vyjde na dobrých 90 korun. A to je jen špička ledovce.

Litoměřice jsou neodmyslitelně spjaty s Karlem Hynkem Máchou, který tu žil a také zemřel, a to krátce před svými 26. narozeninami. Jako příčina jeho úmrtí se většinou uvádí cholera, básníkův předčasný odchod zřejmě způsobila právě infekce. Když pomáhal hasit požár, patrně se nalokal závadné vody, což se mu stalo osudným.

Máchu připomíná ve městě několik míst. Jednak je to nenápadný domek, kde bydlel, pak to jsou také Máchovy schody, na jejichž vrcholu stojí básníkův pomník. Romantické točité schodiště vede od náměstí směrem k Dómského vrchu, další významné litoměřické zastávce. Právě tady měl stát zmiňovaný přemyslovský hrad.

Dnes je dominantou barokní katedrála svatého Štěpána. Významná je nejen proto, že jde o kapitulní chrám litoměřické diecéze, ale také díky věži. Současná stavba ani její předchůdkyně věží nedisponovaly, a tak ji v 18. století přistavěli hned vedle a se svatostánkem spojili obloukem. Z věže se otevírá krásný výhled, rozlehlé Dómské náměstí je pak ideální k odpočinku.

Na první pohled se to nezdá, ale litoměřické historické centrum je poměrně roztahané. Při cíleném bloudění uličkami nachodíte docela dost kilometrů a při vedru, které při mojí návštěvě začátkem září panovalo, to je docela náročná procházka.

Z Dómského vrchu jsem se náhodou ocitnul v Parku Václava Havla, který je jednou z mála opravdu zelených ploch ve středu města. První český prezident tu má od roku 2012 svou bustu, omladinu ale patrně více zaujme solární lavička, která byla v roce 2016 první svého druhu u nás. Umožňuje dobíjení elektroniky a nabízí také přístup k internetu.

Park se nachází v těsné blízkosti litoměřického hradu. Ten vznikl za vlády Jana Lucemburského v první polovině 14. století neobvykle před hradbami. Až později, když se za vlády Karla IV. Litoměřice rozšířily, se stal hrad součástí opevnění.

Při toulání se po centru jsem narazil ještě na kostel Zvěstování Panny Marie, někdejší klášterní kostel jezuitů. Ten už dnes neslouží k náboženským setkáním a modlitbám, místo toho je během léta využíván k výstavám či dalším kulturním akcím. A je to opravdu unikátní galerijní prostor, který zdobí nádherné fresky. Když skrz okna zasvítí paprsky slunce, pocítí jistou nebeskou přítomnost i nevěřící návštěvníci.

Do 29. září se v kostele koná výstava Patrika Hábla, jejíž páteřním dílem jsou masivní baldachýny tvořící na stropě jakási postelová nebesa, dva kusy látek pak splývají až k zemi. Je to velmi působivé. Vstup je navíc spíše symbolický, a to 40 korun, což je rozhodně nejnižší částka, kterou jsem při návštěvě Litoměřic vynaložil.

Litoměřice mají i svou temnou kapitolu dějin. Za druhé světové války tu stával malý koncentrační tábor, větší a známější se nacházel v nedalekém Terezíně. Pod vrchem Bídnice při západním okraji města pak nacisté zbudovali největší podzemní továrnu na českém území, kde v poklidu a daleko od fronty vyráběli armádní vybavení.

Pokud ale nechcete příliš zabředávat do této části dějin, vypravte se raději na vrch Radobýl, v jehož svazích jsou zasazeny nejsevernější české vinice. Chodíval sem i Mácha a právě odsud zpozoroval požár ve městě, s jehož hašením pomáhal. Že si básník výhled z Radobýlu oblíbil, docela chápu. Je odsud vidět až na hrad Hazmburk a také na Bránu Čech či další vrcholy Českého středohoří.

Litoměřice a jejich okolí zkrátka stojí za návštěvu. Z dalších přilehlých cílů se nabízí třeba Velké Žernoseky, jedna z místních vinařských obcí. Poměrně nedaleko je také Úštěk s nejmenší městskou památkovou rezervací v Česku. A to jsou jen některé z mnoha možností…