Krása zrozená z kamene, motozávody a delikatesní trubičky – to jsou Hořice

Dalším fenoménem jsou legendární Hořické trubičky, pamlsek, kterému se nedá odolat, ty si můžete koupit na cestu po neživé kráse.

Město je položené na jižním úbočí Hořického chlumu, který je považován za poslední krkonošský výběžek. Hřeben je dlouhý asi 20 kilometrů a tvoří ho zdejší poklad – kvalitní pískovec využívaný pro kamenické a sochařské práce.

Právě pískovec využívaný zdejšími kameníky a sochaři dal vzniknout založení odborné školy pro zpracování kamene. Byla v mocnářství naprosto ojedinělá a vyšli z ní, pod vedením výborných učitelů, ti nejznamenitější sochaři - Jan Štursa, Quido Kocian, Bohuslav Kafka, Otakar Kubín, Vlasta Procházková, Vladimír Preclík i Kurt Gebauer či Elen Jilemnická.

Cestu po kamenné kráse jsem začal poblíž nádraží na vyvýšenině zvané Mohejlík. Od roku 1893 tu stojí husitská mohyla, kde je na podstavci umístěný pomník připomínající husitský válečný vůz naložený kořistí, na němž k nebi vzhlíží symbolický český lev. Monument trochu připomíná kopec u Waterloo.

Vůz je zaplněn nápisy velebícími slavné Žižkovo vítězství u Hořic v roce 1423. Jsou tu uvedena i místa vítězných bitev, je zde i velký nápis v ruštině, protože zadavatelem byl vlastenec a rusofil Josef Šťastný. Pod mohylou se tyčí velký kámen na vrcholu s kalichem, na dvou stranách s dlouhatánským textem velebícím husitství a spílajícím nepřátelům.

Geniální Žižka porazil na nedalekém vrchu Gothard, v místech, kde nyní stojí kostel, katolické vojsko Čeňka z Vartenberka. Použil tradiční metodu, přinutil jezdce sestoupit z koní a pak mezi ně pustil po palbě z ručních zbraní pěší. Hejtman měl k dispozici asi 3000 bojovníků a 120 bojových vozů, z nichž utvořil dvojitou hradbu.

Pak už to šlo podle osvědčeného receptu. Máchnutí cepem, bodnutí sudlicí, sek mečem a konec zpupného pěšího jezdectva se blížil. Kořist byla jistě bohatá.

U kostela stojí Žižkova socha, první u nás, kdy se vojevůdce opírá o děsivý kyj. Ve městě stojí ještě jedna plastika věnovaná husitství. Ve Smetanových sadech najdete Husity na stráži z roku 1903. Vyděšený výraz mladého bojovníka ukazující zřejmě nepřítele staršímu, boji ošlehanému válečníkovi, stojí za to.

Prvním městským monumentem, který nelze vynechat, je Šalounův Mistr Jan Hus stojící před budovou obchodní akademie. Je předchůdcem pomníku známého z pražského Staroměstského náměstí. Sochař jej zhotovil v roce 1914.  Kazatel tu stojí bez doprovodných postav, zahalen v plášti, spíš mi připomíná Máchu na toulkách.

Skvostná je plastika před uměleckou školou. Většina lidí ji mine bez povšimnutí, málokdo se zastaví. Quido Kocian není tak známé jméno, ale Mrtvý Ábel stojí za pozornost. Ležící bratr Kaina, který je zakryt ovcemi s vyděšeným výrazem je plastikou vyjadřující velkou bolest a utrpení.

Před budovou stojí i Probuzení, ženský akt od Jana Štursy. Měl jsem možnost navštívit i školní zahradu, jejíž součástí jsou malé ateliéry. Drobné plastiky byly dílem téměř hotové, další v různých stádiích realizace. Kámen promlouval a mluvil řečí zřetelnou.

Než jsem došel na náměstí, minul jsem bronzovou plastiku Muž práce – kameník s kusem neopracovaného pískovce. Tato Šalounova plastika je symbolem města. O pár desítek metrů dál se tyčí na podstavci postava Komenského.

Následuje kostel Narození Panny Marie, stavěli ho v letech 1738 až 1748 podle plánů K. I. Dietzenhofera, kdysi tu stával opevněný svatostánek, ten zničil požár. Že jsou kolem sochy, je jaksi samozřejmé.

Od novogotické radnice vybíhá povlovně lichoběžníkové náměstí Jiřího z Poděbrad. Uprostřed stojí kašna Čtvero ročních období, o kus dále mariánský sloup. Při vchodu do infocentra nepřehlédněte kamenný pranýř. Náměstí zdobí několik secesních domů, v novorenesanční budově najdete městské muzeum s rozsáhlými sbírkami.

Ve specializované prodejně kus od muzea je nabízejí v několika variantách a řadě balení. Všechny jsou dobré, ale nic se nesmí přehánět, ovšem doplnění energie je dobrou výmluvou. V hořejší části náměstí směřuje cesta vpravo. Kolem hořického zámku, kde sídlí úřad, bývalého majetku hrabat Strozzi, pokračuji dál k pivovaru.

Italský, florentinský rod Strozziů se přičinil o rozkvět hořického panství, ve městě byla zřízena vojenská invalidovna, tu nechal jako nadaci zbudovat diplomat a vynikající válečník Petr hrabě Strozzi. Jeho nadace dala vzniknout později i Invalidovně v pražském Karlíně, tam před budovou nedokončeného rozsáhlého projektu stojí jeho busta.

V pivovaru se můžete občerstvit dobře uvařeným mokem nebo zmrzlinou, poté je to asi kilometr do Smetanových sadů.

Stálá expozice Galerie plastik, nacházející se nedaleko Smetanových sadů, představuje díla Myslbekova, Šalounova, Levého (známé jsou jeho Kamenné hlavy na Liběchovsku), Suchardy…, vše doplněno o olejomalby, pastely a akvarely. Galerie vznikla počátkem minulého století ve městě jako reakce na rozkvět českého výtvarnictví a aktivit zdejší školy

Smetanovy sady leží na úpatí kopce Gothard, zdobnou bránu hlídají dva orli na pylonech. Před sokolovnou postavenou u sadů stojí socha M. Tyrše.

Sady jsou poměrně rozsáhlé, ozdobené sochami významných osobností. Všechny byly žijící, jen Šalounův Krakonoš, nádherná, hravá, usměvavá socha je pohádková. Ty dvě děti na natažené paži vládce hor, to je fantazie v kameni. Jaký rozdíl od Šalounova Husa, strohého, nesmlouvavého.

První sochou v sadech byl pomník Bedřicha Smetany se sladkobolným párem Jeníka s Mařenkou stojících pod skladatelovou bustou. Ale proč bychom se z kamene téměř národního netěšili. Hezky nám to pan Mořic Černil v roce 1903 vypodobnil.

Po Smetanovi přibyl Antonín Dvořák, Petr Maixner, Mikoláš Aleš, výše zmínění husité a rek Slovenska Jura Jánošík zhotovený Jožkou Úprkou v roce 1919. Každá socha je doplněna informační tabulí a na dalších najdete, kterak se trubičky do Hořic dostaly a jak se vyráběly.

Třebaže jsem měl dávno smlsáno, rád jsem si přečetl, jak se mi to dobré pečivo na půnebí dostalo.

Podle legendy přinesli recepturu napoleonští vojáci na zpáteční cestě do Francie při nezdařeném tažení do Ruska v roce 1812. Napoleonova kuchaře ošetřovala ve městě paní Ličková a on jí z vděčnosti vyzradil recept na výrobu císařovy oblíbené pochoutky. Trubičky se ponejprve připravovaly podomácku jako mls, později už je začali péct na prodej. Cukrář Karel Kofránek získal sňatkem tajemství receptu, z malopekařiny vytvořil velkovýrobu a recept zdokonalil a posléze začal expandovat nejen po Evropě.

Ven z oplocených sadů do kopce ke kostelu svatého Gotharda. Po pár desítkách metrů narazíte na první balvany kamenné galerie. Jsou zde rozmístěna díla umělců mezinárodních sochařských sympozií. První se uskutečnilo v roce 1966, poté byla v letech 1970 až 1988 přerušena, nyní zase pokračují.

Zakladatelem a prezidentem byl Vladimír Preclík, umělci se setkávají v lomu U sv. Gotharda. Jejich díla lemují cestu od lomu až na svah kopce, jsou tu práce sochařů z Evropy, Ameriky a Asie. Nádherná atmosféra je v noci, kdy je park nasvícen.

Všemu vévodí Riegrův obelisk z roku 1903, který je politikovi dedikován jako vůdci národa. Na vrcholu pahorku, nedaleko kostela se starým hřbitovem, stojí nádherná pískovcová brána vchodu na Nový hřbitov. Novorenesanční portál vznikal v letech 1892 až 1905. Sochařskou výzdobu provedli Mořic Černil a Quido Kocian, oba jsou tu pochováni, podíleli se i žáci umělecké školy.

Zbývá se ještě vydat na Chlum, kde stojí Masarykova věž samostatnosti. Mohutná stavba slouží jako památník obětem válek, ochoz jako rozhledna. Stavěli ji v letech 1925 až 1938, je vysoká 25 metrů, i když projektově byla připravena na výšku 40 metrů. To ale zabrzdila válka.

Reliéfy na obou postranních křídlech znázorňují motivy domácího i zahraničního odboje. Na základní kámen poklepal prezident T. G. Masaryk, když navštívil Hořice. Před věží je od roku 2000 naistalováno sousoší Legie za hranicemi od Františka Ducháče Vyskočila. Věž je otevřena od května do září mimo pondělí.

Od věže vede červená značka zpět do města. Minete empírovou kapličku Panny Marie Hlohové, postavenou roku 1826 jako dík za odvrácení cholery. Po pár stech metrech ještě narazíte na zamčený rozsáhlý židovský hřbitov.

Za chvíli jste zase na náměstí. Soch je ve městě ještě více, ale i kamene můžete mít najednou dost.

Nesmím opomenout oblíbené motocyklové závody 300 zatáček Gustava Havla. Jeden z posledních přírodních okruhů se jezdí od 30. let minulého století. Jezdí se tu také závod motocyklových veteránů Česká Tourist Trophy.