Kouřimi se za Přemyslovců obávala i vládnoucí Praha

Než založil král Václav I. v roce 1250 město, stávala tu dvě opevněná sídla, dnes zvaná Stará Kouřim, a svou rozlohou přes 44 hektarů šlo tehdy o největší tuzemské opevnění. Hradiště Zličanů, kterých se někdy obávala i Praha, však rozvrátil asi v roce 936 kníže Boleslav I.

Ten Kouřim vypálil, ale připojit se mu ji k majetkům nepodařilo, území tak ovládli Slavníkovci. Stalo se přemyslovsko-děpoltickým správním centrem, ale po sporech Přemysla Otakara I. s Děpoltem III. ho král v roce 1223 vyvrátil. Děpoltici byli bočním rodem Přemyslovců a panovala tu velká rivalita, takže Přemyslovi nic jiného nezbývalo.

Od založení do poloviny 19. století byla Kouřim správním střediskem Kouřimského kraje. Patřila k nejbohatším a nejvýznamnějším městům království, za husitských válek byla na straně kalichu. Město hodně poškodila třicetiletá válka, hradby však bránily jeho rozšíření, které začalo až v polovině 19. století, proto je tu zachován historický ráz.

Raritní jsou třeba obrácené zvony ve zvonici stojící vedle kostela. Menší se jmenuje Marie a váží 700 kilogramů. Větší Štěpán váží 1250 kilo. Zavěšeny jsou srdci vzhůru, pohon ke zvonění je nožní.

Pověst praví, že se obrácení zvonů vztahuje k vládě Ferdinanda I. Habsburského, kdy se město připojilo ke stavovskému povstání proti panovníkovi. Odmítlo poskytnout finance válce vedené královým bratrem císařem Karlem V. Ferdinand potrestal Kouřim vysokou pokutou a konfiskací. Za nějakou dobu městem projížděl, ale zvony, jindy ohlašující vzácnou návštěvu, mlčely.

Ferdinand měl prohlásit: „Když mlčely při mé návštěvě, ať mlčí navěky!“ Měšťané museli zvony obrátit srdcem vzhůru. Záhy si však poradili a zvony rozhoupávali nohama.

Vedle zvonice stojí gotický kostel svatého Štěpána postavený v polovině 13. století na rozkaz krále Přemysla Otakara II. Začátkem minulého století ho puristicky upravil Karel Hilbert. Součástí kostela je podzemní osmiboká kaple sv. Kateřiny, zaklenutá hvězdovou žebrovou klenbou na středový pilíř. Jsou tu unikátní kresby andělů s hudebními nástroji — nebeský orchestr.

Na náměstí v parku vedle muzea je vyznačen astronomický střed Evropy — 15. poledník východní délky a 50. rovnoběžka severní šířky se tu protínají. Zaujme též obří balvan věnovaný husitskému hejtmanovi Prokopu Velikému, který padl v roce 1434 v bitvě u nedalekých Lipan. Město má několik set metrů obnovených hradeb, ze čtyř městských bran se zachovala po velkém boření v 19. století Pražská.

Kouřim mimochodem proslavil také seriál Bylo nás pět natočený na motivy románu Karla Poláčka.

Nad městem, v místech bývalého hradiště, stojí obří rulová skála, od 19. století nazvána Lechův kámen. Název dostal podle jedné z pověstí, které se váží k založení města. Do té doby mu říkali Velký kámen. Některé legendy praví, že se tu slétaly čarodějnice, zrovna jako na mnohem známější moravské Petrovy kameny. I tady měli být ve středověku lidé nařčení z čarodějnictví upalováni.

Lechův kámen je odvozen od bratra bájného praotce Čecha. Zatímco se praotec Čech usadil u Roudnice, Lech se oddělil a šel na východ. Aby o sobě věděli, domluvili si kouřová znamení. Dým z hranice na kameni měl být viděn až na hoře Říp.

Další verze názvu je, že když tu sídlili ve 12. století Děpoltici, Přemysl Otakar I. místo oblehl, a na obránce nechal volati: „Vykouřím tě, hrad ti zbořím.” Obojí učinil. To zas tvrdí Dalimil v nejstarší české rýmované kronice.

Z města se sem dostanete po zelené značce, která vede okruhem kolem Libušina jezírka, zpět do města. Libuša se ve staročeštině říkalo vědmám, zřejmě tu v pohanských dobách stával posvátný háj s tůňkou, možná i zásobárna vody pro hradiště. Je to nádherná, nenamáhavá procházka, závěrečná pasáž vede podél neregulované Výrovky.

Samostatnou kapitolou je Kouřimský skanzen na okraji města, po několika letech revitalizace je nádherně obnoven a rozšířen. Pořádá se tu množství zejména národopisných akcí.