Kolem Jindřichova Hradce vlakem s parní lokomotivou na úzkokolejce

Unikátním dobrodružstvím Jindřichohradeckých drah jsou výletní jízdy historickými vagóny, taženými parní lokomotivou. Ovšem i cesta obyčejným motorákem – navíc za běžnou cenu – stojí za to. Vlak totiž neslouží jen výletníkům, ale i obyvatelům zdejších vesniček ke každodennímu dojíždění do práce či do školy.

Vyrazíme z Hradce. Město zlaté růže bývá opomíjené, přestože patří k nejhezčím v Čechách. Ještě v polovině 17. století se podle soupisu obyvatelstva a domů řadilo hned na druhé místo za Prahu. Když si odmyslíme panoráma panelákového sídliště Vajgar, má Jindřichův Hradec všechno, co si žádá srdce romantika.

Mohutný zámecký komplex s vodním příkopem a zachovalým středověkým podhradím, skvostná renesanční průčelí měšťanských domů, úzké pitoreskní uličky, řeku Nežárku a jednu z nejstarších vodních nádrží v zemi – rybník Vajgar. A také raritu – centrem prochází 15. poledník východní délky, který určuje středoevropský čas.

Je vyznačen na dlažbě u kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde domy a úzké uličky připomínají pražský Nový svět. A právě Jindřichův Hradec je branou k dalším nádherným výletům do České Kanady i na Vrchovinu.

Známější, byť kratší část Jindřichohradeckých drah vede na jih z Jindřichova Hradce třiatřicet kilometrů k rakouským hranicím do Nové Bystřice a prochází divokým a drsným krajem hlubokých lesů České Kanady. Ale ani směrem na Obrataň nepostrádá téměř padesátikilometrová trasa romantiku.

Hned první stanicí téměř na předměstí Hradce je Horní Skrýchov. Vydáte-li se z vlakové zastávky procházkou mezi poli, po pár stovkách metrů vás u mostu přes Nežárku překvapí zrekonstruovaná barokní sýpka s parkem plným moderních žulových soch. Je to ráj výtvarníka Josefa Andrleho, který si tu pod vysokými duby na břehu říčky zřídil přírodní výstavní síň Špejchar.

Právě tu dokončuje i projekt prosklené zahradní galerie, kterou sochař navrhoval společně s architektem, „Sklepákem“ Davidem Vávrou. Bude v ní stálá expozice vytvořená ze sbírek výtvarných děl současných umělců, které se v Dolním Skrýchově nashromáždily za patnáct let pořádání výstav v barokní sýpce. Kromě umění se tu můžete pokochat i skvělým obědem v orientálním stylu, který vařil sám Josef Andrle.

Na trase z Hradce do Nové Bystřice budete překvapeni, až vláček zastaví uprostřed lesa u lampy z dob rakouského mocnářství, na níž se houpe cedule s názvem Kaproun. Pokud právě tady vystoupíte a půjdete hlubokým lesem, dorazíte do malebné vesničky s rybníkem na návsi plné barokních selských stavení.

Na lesní zastávce vás dobře pobaví „vrcholová kniha“ plná vtipných glos. Komentují totiž událost z června roku 1900, kdy byl podle cimrmanologů právě tady uprostřed temných hvozdů vyloučen z přepravy jako černý pasažér Jára Cimrman. Mystický český velikán prý za odjíždějící lokálkou rozzlobeně volal: „To je tedy vrchol!“

Kdo chce vidět opravdovou zvláštnost – novodobou rotundu ve tvaru koule, nechť opustí vláček v zastávce Senotín a sejde z kopce podél ohrad s dobytkem do blízké vesničky. Pozor však, za dřevěnými bariérami se nepasou krávy, ale býci.

V Senotíně je příjemná zahradní hospoda, kaplička a krásně zrekonstruovaný statek uměleckého řezbáře Tomáše Bosamba. Své letní sídlo pod zdejším kravínem proměnil v ateliér, který poznáte podle dřevěné sochy dívky, zamotané do vousů starce.

Naprostým unikátem Senotína je obrovská kamenná koule za rybníčkem s lekníny, která vypadá jako shozená z nebe. Jen málokdo dokáže pochopit, jak drží pohromadě ze všech stran oblý kamenný altán bez oken, v němž se ukrývá krbové posezení s lavicí podél celého obvodu koule a akustika je jako v barokním chrámu.

Víte, že na nádraží v Albeři můžete přespat? Tedy nikoli na lavičce v čekárně, ale v nově zrekonstruovaných apartmánech přímo v budově stanice.

Když se pak ráno probudíte, zjistíte, jak drsná umí být příroda České Kanady. Je to zapadlý kout, který kdysi dávno brázdilo jen několik desítek přísně asketických paulánských mnichů.

Torzo jejich kláštera z počátku 16. století je jednou z hlavních dominant kraje. Jako uhranutí budete stát, když se na cestě k hradu Landštejn před vámi vynoří z oparu rybníka majestátní kostel Nejsvětější trojice.

Mohutná stavba Domenika Orsiniho, která patří k nejvýznamnějším barokním památkám jižních Čech, dýchá zvláštní mystikou a dávnými dramaty. Největší pohroma stihla místo v roce 1533, kdy tlupa vypovězených sektářů klášter přepadla, zapálila a čtyřicet paulánů pobila. Dnes nová žlutá fasáda ubrala místu na ponurosti, ale přesto mrazí v zádech, když lezete dobrodružně po kolenou se svíčkami v rukou k léčivému prameni prýštícímu v podzemní kryptě.

Hezky vybavené apartmány jsou v nádražních budovách ve stanicích Hůrky, Střížovice, Nová Bystřice, Kunžak a Albeř. Cena za ubytování mimo sezónu se pohybuje od 250 Kč na osobu za noc.

Malebné lesní zastávky nejsou jen v České Kanadě. Kousek od Jindřichova Hradce směrem na sever je romantická stanice na znamení Dolní Radouň, odkud vede do stejnojmenné vesnice tříkilometrová cesta mezi poli.

Zatímco radouňská zastávka je už letitá, v Benešově nad Lipou si na okraji lesa lidé nechali postavit dřevěné nádražíčko úplně nové, když nedávno zbořili zatuchlou zděnou boudu, kam bylo nepříjemné vůbec vkročit. V Benešově pak najdete nejen opravenou kapličku, znovu zmeandrovaný potok a aleje mladých stromků podél lučních cest, ale i ekologickou farmu.

Právě její majitel Miroslav Šrůtek má zásluhu na tom, že místní mohou pít ekologické mléko a hlavně se kochat přírodou, které – po rozsáhlých melioracích z totalitních dob – Šrůtkovi zase vrátili starý řád. Raritou obrataňské větve je poměrně velké zděné chválkovské nádraží.

Jde o samotu, kde dlouho neměli zavedenou elektřinu, takže si tu lidé, kteří na stanici celoročně žijí, vyráběli domácími generátory proud sami. Kolem lesního nádraží, kde se míjejí motoráčky na trase Obrataň–Jindřichův Hradec, obvykle pobíhají slepice, kohouti, krůty a perličky. Jako připomínka starých časů tu léta postával bleděmodrý trabant.