Klokotský klášter se studánkou a léčivým pramenem je místem zjevení Panny Marie

Původní klokotský kostelík stával zřejmě v blízkosti dřevěné tvrze Vítka z Klokot (1220-1265). Mimo to na Klokotské hoře vyvěral již ve středověku léčivý pramen, kvůli kterému do těchto míst putovalo mnoho lidí, a to nejen místních, ale i ze zahraničí.

Zájem o horu však navýšilo zjevení Panny Marie ve 13. století, o němž pojednává pověst. Ta praví, že Matku boží na stráních Klokotské hory spatřili pasáčci pasoucí dobytek na lukách nad řekou. Zjevila se jim jako bíle oděná krásná dívka. Jakmile k ní však chtěli přistoupit blíže, zmizela neznámo kam.

Pasáčci nelenili a rozběhli se do Klokot vyprávět o nevšedním zážitku. Na druhý den se sešlo na louce hned několik lidí, kteří doufali, že ji také spatří. Poštěstilo se a dívka se v místech opět procházela. Dva muži nelenili a jali se dívku oslovit. V ten moment se však k postavě snesli dva andělé a spolu s dívkou vzlétli k nebesům. Od těch dob se zjevení říká Panna Marie Klokotská.

Na místě zjevení byla nad studánkou u Dobré Vody jako vzpomínka návštěvy svaté postavena kaple skrývající obraz Panny Marie vytvořený malířem ze Sezimova Ústí. Počet návštěvníků, kteří chtěli spatřit jak kapli, tak ochutnat léčivou vodu rostl, a proto byl nedaleko kapličky postaven větší kostel. Do něj měl být na hlavní oltář přenesen právě i obraz z kapličky.

Bohužel ani svatému místu v Klokotech se nevyhnula válka. Kostel byl údajně i s celou obcí Klokoty po roce 1420 zničen husity. Kaple byla pobořena a v roce 1421 bylo u fary upáleno asi 50 členů sekty adamitů. Touto událostí se rozvoj poutního místa v Klokotech na dlouhá léta zastavil.

V roce 1520 se objevuje zmínka o budování nové kaple na původním místě. Legenda praví, že se na místě zbořeného chrámu našel zvon a nepoškozený obraz Panny Marie. A právě díky této zprávě, která se roznesla po širokém okolí, se začali do Klokot návštěvníci vracet.

Ke konci 17. století je táborská obec Klokoty prodána řádu benediktinů z Montserratu. Jejich představený Didaco di Convero se v roce 1701 pouští do přestavby v podobě barokního areálu, jaký tu najdeme dnes. Ačkoli byli benediktini během stavby z místa odvoláni do Vídně a klášter opět připadl táborské obci, mohla i tak díky darům od táborských měšťanů a mecenášů významných šlechtických rodů stavba pokračovat do roku 1743, kdy byla dokončena.

Prostor okolo kostela je obklopen zastřešenými ambity s osmibokými kaplemi v rozích. Ty jsou stejně jako na kostele zakončeny kupolemi s cibulovitými báněmi. Ambitové kaple tu najdeme celkem čtyři, a jak si můžeme přečíst, jsou zasvěcené sv. Anně, sv. Vavřinci, sv. Vojtěchu a Panně Marii Klokotské. Poté tu vidíme ještě jednu výklenkovou kapli sv. Jana Nepomuckého. Prohlédnout si můžeme i lunetové obrazy z počátku 18. století vystavené v západním ambitu s výjevy z Kristova života, Starého zákona či ze života Jana Nepomuckého.

Srdcem areálu je poté kostel, jehož vnitřek zdobí obraz Panny Marie od pražského malíře Johanna Andrease Burgera z roku 1636. V roce 1743 byl obraz slavnostně umístěn na stříbrný oltář zlatníka Františka Seitze, který je například též autorem stříbrného oltáře na Svaté Hoře v Příbrami. Na východní straně si nakonec můžeme prohlédnout krásný vyřezávaný klokotský betlém Dany Nachlingerové.

Projít se můžeme také po křížové cestě z roku 1851 se 14 kamennými zastaveními, která obklopují celý areál. Kamenná zastavení jsou zdobená dodnes dochovanými polychromovanými obrázky od táborského malíře Antonína Hály. Cesta začíná u východní brány ambitů a lemuje starou poutní cestu směrem k Táboru, poté se vrací zpět ke kostelu, vede kolem přilehlého hřbitova a nad srázem nad Lužnicí okolo Kalvárie nás dovede ke zmiňované kapličce Dobrá Voda. Od kostela se jde ke kapli po zelené turistické značce asi 700 metrů směrem na západ.

Klášterní areál je veřejnosti volně přístupný. Kostel je možné navštívit pouze o bohoslužbách. Do Klokot se lze buď projít pěšky po značené turistické trase z centra Tábora, nebo zaparkovat přímo u poutního kostela na prostorném parkovišti.