Klenot české krajiny, ze kterého se tají dech. Mrznout tu může i během léta

Rašeliniště neboli slatě mají pro svůj vznik na Šumavě přímo ideální podmínky. Chladné a vlhké podnebí, dostatek pramenišť a málo propustný horninový podklad pod zvětralinovým pláštěm.

Na Šumavě můžeme v zásadě rozlišit dva typy rašelinišť, a to náhorní vrchoviště v Šumavských pláních a údolní rašeliniště při Vltavě a jejích větších přítocích. Rašeliník má schopnost nasát neuvěřitelné množství vody. Rašelina pak vzniká pomalým zuhelňováním odumřelých částí rostlin za nepřístupu vzduchu při nízké teplotě a v silně kyselém prostředí.

Nízký porost slatí tvoří zpravidla borovice blatka a bříza trpasličí. V bylinném patře jsou to šícha oboupohlavná, pýreček horský, kyhanka bažinatá, klikva žoravina a rosnatka okrouhlolistá.

Vzniku rašeliniště pomohlo právě i zdejší klima, které je charakteristické vysokým úhrnem srážek a nízkými teplotami (v průměru 2 °C) po celý rok. Jedná se o jedno z nejstudenějších míst na našem území, roste a žije zde řada chladnomilných druhů rostlin a hmyzu. Z obratlovců to jsou například zmije obecná, ještěrka živorodá, rejsek horský a drobní ptáci.

Mezi ty nejznámější přístupné šumavské slatě patří Tříjezerní, Jezerní, Cikánská a Chalupská. Ostatní jsou pro návštěvníky k vidění alespoň na dálku. Většina z těch nejzajímavějších je totiž chráněná I. zónou NP Šumava. My se vydali blíže prozkoumat nejen právě „chladnou“ Jezerní slať, ale i Chalupskou.

Jezerní slať najdeme na náhorní plošině Šumavských plání mezi Kvildou a Horskou Kvildou na rozvodí Vltavy a Otavy. Její větší jižní část je odvodňována Kvildským potokem protékajícím téměř středem slatě od severu k jihu do Teplé Vltavy. Menší severní část je odvodňována jedním z přítoků Hamerského potoka do Vydry a dále Otavy. Má celkovou rozlohu 208 hektarů a celé rašeliniště pravděpodobně vzniklo spojením hned několika samostatných ložisek.

Průměrná hloubka rašeliny je 2,5 metru a nejvyšší mocnost 7,6 metru je v severozápadní neporušené části. Slať vznikla v době poledové v mělkém sedle se žulovým podkladem. V minulosti byla Jezerní slať částečně těžena a odvodňována umělými příkopy. Dodnes je lidská činnost na této slati patrná, pro běžného návštěvníka však neviditelná. Oblast je chráněna od roku 1933 vyhlášením státní přírodní rezervace.

Slať je přístupná po pěkném dřevěném povalovém chodníčku, k němuž vede krátká písková lesní cesta od parkoviště. Najdeme zde i hezkou, sedm metrů vysokou vyhlídkovou věž umožňující výhledy na téměř celé rašeliniště i na protilehlé zalesněné pásmo s vrchem Sokol (1253 metrů). Vyhlídková věž je volně přístupná a vede na ni celkem 21 schodů.

Nechybí zde ani naučná ministezka. Prohlédnout si tu můžeme různé druhy rostlin, které jsou pro šumavská rašeliniště typické. Pěkné jsou především porosty břízy zakrslé. Nechybí ani naučné popisky rostlin či informační prvky objasňující vznik slati a částečně popisující její současnou floru a faunu.

Krátká naučná stezka má kolem 350 metrů. Povalový chodník nás zavede až do samotného centra slatě, kde se otevírá opravdu nádherný pohled na horské vrchoviště. Ticho s typickou šumavskou zelení nás naprosto pohltí.

Na Chalupskou slať se přesuneme do mělkého údolí Vydřího potoka, necelý kilometr severně od Borové Lady. Chalupská slať si nás získala především největším rašelinovým jezírkem u nás (1,3 hektaru). Tvoří se na něm plovoucí ostrůvky a uprostřed jednoho z nich se tyčí úchvatná bílá břízka. Kolem jezírka roste rašelinná kleč, smrky, borovice blatka i suchopýr pochvatý.

Slať je přístupná z parkoviště po asfaltové cestě a též po povalovém chodníku. K jezírku vede přes rašeliniště 250 metrů dlouhá naučná stezka. Na okraji je pro nejmenší návštěvníky postavené malé hřiště. Mimo chodník není vstup do chráněného území povolen, což platí samozřejmě i pro Jezerní slať. Stezka je doplněna též řadou informačních tabulí, díky nimž se dozvíme vše podstatné.

Chalupská slať začala vznikat po skončení doby ledové před 8 až 10 tisíci lety. Pyšní se rozlohou 137 hektarů. Průměrná hloubka rašeliny je 1,9 metru, zatímco největší mocnost v blízkosti jezírka dosahuje sedmi metrů. V minulosti byla dotčena těžbou rašeliny (zhruba 50 hektarů). To jsou ty části slatě, které jsou zbaveny porostů kosodřeviny a které pozvolna zarůstají náletem břízy pýřité.