Klatovské podzemí je stále plné tajemství

Kostel stejně jako katakomby vybudovali jezuité, tedy tovaryšstvo Ježíšovo. Tento řád založil v roce 1534 svatý Ignác z Loyoly a dal mu za úkol šířit katolickou víru po celém světě. S tímto cílem přišli v roce 1636 jezuité i do Klatov, kde to však rozhodně neměli jednoduché.

„Většina měšťanů byli protestanti, které po bitvě na Bílé hoře násilně převáděli ke katolictví,“ vysvětluje Jiřina Adámková, správkyně katakomb z občanského sdružení Klatovské katakomby, jež má objekt na starosti.

Není tedy divu, že když do Klatov zástupci místní šlechty pozvali jezuity, nesli to měšťané nelibě. Symbolem sporů je i stavba jezuitského kostela mezi lety 1656 a 1676.

„V místech, kde měl vzniknout, stály údajně nejvýstavnější domy, tzv. korálkovské, patřily totiž Danielu Korálkovi,“ vysvětluje správkyně. Korálek byl klatovským rychtářem, po bitvě na Bílé hoře však upadl v nemilost. Určitě mu nepomohlo ani to, že jeho příbuzným byl Kryštof Kober z Koberšperku, jeden z 21 českých pánů popravených na Staroměstském náměstí.

„Korálkův majetek připadl z velké části donovi de Hoeff-Huertovi jako válečná kořist, který je zčásti daroval a zčásti prodal jezuitům. Ti domy zbořili a v jejich místech postavili svůj kostel,“ popisuje náš doprovod. To už se pomalu dostáváme k místní raritě – mumiím v katakombách.

„Jezuité kostel od začátku stavěli s tím, že se budou lidé pohřbívat v kryptách v jeho podzemí. V baroku to nebylo nic neobvyklého,“ popisuje Adámková.

Už v té době proto vznikly ve stavbě průduchy, kterými mohl vzduch proudit z podzemí až nahoru ke střeše.

„Uvádí se, že se pohřbená těla vysušila za pouhé tři měsíce,“ pokračuje správkyně. Důmyslný systém odvětrávání tomu nepochybně pomohl, jezuité šli však dále. Těla zde byla pohřbena do otevřených rakví na dubové hobliny a obložila se chmelem, ten zase bránil šíření plísní a bakterií.

Najdeme tu i ostatky pátera Vojtěcha Chanovského, který dodnes rozděluje odborníky. Jedni ho mají za významného misionáře, druzí za náboženského fanatika.

„Pohřbívali se tu ovšem nejen jezuité a jejich významní podporovatelé, ale třeba i dlouholetá kuchařka klatovského semináře nebo žena, která léta prodávala svíčky na schodech kostela,“ přibližuje Adámková. „Dodnes můžete ve tvářích pohřbených vidět, jestli umírali v klidu a pokoji, nebo v bolestech,“ ukazuje.

„Pochovaná je tu i Anežka Kunhuta Příchovská z Příchovic,“ pokračuje náš doprovod. Ta darovala jezuitům dvě stě kop zlata a zemřela v roce 1678 ve věku 66 let. Proč je právě ona tak důležitá?

Její tělo je jednak mimořádně zachovalé, zároveň také prošlo lékařským vyšetřením v Klatovské nemocnici – tam se před deseti lety uskutečnilo první CT vyšetření tzv. přírodní mumie (u přírodní mumie nedošlo k balzamování ani vyjmutí orgánů jako u mumií umělých, například těch v Egyptě).

Vyšetření to bylo opravdu důkladné. Zjistilo se, že Anežka neměla léta před smrtí své zuby, zřejmě také trpěla tuberkulózou. Zajímavostí je i to, že lékaři museli kvůli tomuto vyšetření přenastavit svoji techniku – tělo totiž vážilo pouhou desetinu hmotnosti, jakou měla Anežka za svého života.

Dnes si mohou návštěvníci katakomb prohlédnout nejen tělo této ženy, ale také její podobu, jak nejspíš vypadala v 17. století.

„Při vyšetření byla snímána i lebka a podle těchto snímků pak odborníci z ČVUT vyrobili na 3D tiskárně model lebky. Ten poté antropoložka potáhla svaly a na základě toho byl vyroben model hlavy,“ ukazuje naše průvodkyně a pokračuje k dalším pochovaným.

„Aktuálně tu máme přes třicet zemřelých, původně jich tu však bylo dvě stě,“ říká. Katakomby to totiž neměly vůbec jednoduché. Nejdříve v roce 1784 císař Josef II. zakázal pohřbívání do krypt.

„Prostory pak sloužily i jako sklepy či sklady, těla se přesouvala a docházelo k jejich poškozování,“ vysvětluje správkyně. Ve druhé polovině 19. století sem pak začali přicházet i první návštěvníci, kteří si toužili mumie prohlédnout. „Dobový tisk dokonce píše o tom, že si někteří odnesli úlomky kostí domů,“ dodává Adámková.

Aby toho nebylo málo, v roce 1937 se místní těla začala rozpadat. Tehdy se totiž opravovala střecha kostela a pracovníci během oprav ucpali místní vzduchové otvory. Celkem 140 těl nakonec muselo být pohřbeno na hřbitově U svatého Jakuba v Klatovech.

Dnes už jsou na tom katakomby naštěstí lépe. „V roce 2011 proběhla velká rekonstrukce, tehdy tu přibyla expozice věnovaná jezuitskému řádu,“ říká Jiřina Adámková. Prohlížíme si třeba list s denním režimem jezuitských učitelů.

„Ráno vstávali ve čtyři hodiny, snídani měli až v půl sedmé. Čas mezi tím věnovali modlitbě,“ popisuje správkyně.

„Jezuité na sebe zkrátka byli přísní,“ komentuje další exponát, bič, jenž sloužil k sebetrýznění. K vidění jsou i hudební nástroje jezuitů a také dopisy, které posílali ze svých misií po celém světě: z Mexika, Číny, Ruska… „Byl to takový internet své doby,“ usmívá se náš doprovod.

Brzy by tu měli návštěvníkům zpřístupnit i další dvě krypty. „Rádi bychom je otevřeli se začátkem letošní sezony, nyní tu probíhají stavební práce,“ komentuje to Adámková. Stále je přitom co objevovat.

Při těchto pracích byla například objevena klenba domu, který původně stál v místech dnešního kostela. V jedné kryptě pak byly pod násypem objeveny ostatky člověka. Ty budou v katakombách uloženy k odpočinku, ještě před tím je však důkladně prohlédnou výzkumníci – možná nás tak čeká další zajímavý objev. Katakomby zřejmě pořád ukrývají tajemství, která teprve čekají na odhalení.