Když jsou vodopády na Jedlové náležitě napité

Bílá Smědá, Smědá, Bílý (Malý) Štolpich, Černý (Velký) Štolpich, Černá Desná, Černý Potok… Vesměs vodní toky v Jizerských horách, na nichž padající voda vytváří v desítkách případů velice působivé scenérie. Zvláště když pořádně zaprší – což se v úvodu letošního srpna vyplnilo přímo báječně.

Jeden z významných toků ve výše zmíněném výčtu ovšem chybí – jím je Jedlová, o jejíž soustavě vodopádů se hovoří jako o jedné z vůbec nejkrásnějších ve zmíněném pohoří. Takže vzhůru proti jejímu proudu!

K výpravě k nejdramatičtějším úsekům potoka, který pramení na náhorní pláni v přírodní rezervaci Na Čihadle (známé vrchoviště od cíle této výpravy dělí necelé čtyři kilometry severním směrem), se jako ideální výchozí stanoviště nabízí parkoviště u železniční zastávky v Josefově Dole. Modře značená turistická stezka brzy mizí v lese, vstupujeme do přírodní rezervace Jedlový důl vyhlášené v roce 1992.

Po pravici vyrůstají výrazné žulové bloky a věže, potok po levici se stále ostřeji zařezává do skalního podloží, na půldruhého kilometru dlouhém úseku se Jedlová vrhá o dobrých sto padesát metrů níž, valí se přes četné peřeje, kaskády, prahy – a pochopitelně vodopády.

Dolní vodopád se svými necelými třemi metry výšky je víceméně předehrou, ovšem i on díky štědrému vodnímu přísunu uplynulých dní působí divoce. Voda tu běží po šikmé kamenné desce pod skalní převis.

Na dalším odhadem sedmisetmetrovém úseku na sebe upozorňuje trojice dalších tří vodopádů: Pekelný (tři a půl metru vysoký skok) pod žulovými bloky a věžemi Pekelných skal; Balvanový (kdy se vodnímu toku do cesty staví rozsáhlý hranatý žulový objekt); a posléze, v nejvyšším místě této trasy (okolo 800 metrů nadmořské výšky) hlavní atrakce - Vodopád Jedlové. V porovnání s ostatními, většinou tzv. nepravými vodopády spěchajícími po skalních nakloněných rovinách, je tento vysloveně pravý. Skalní stupeň je kolmý, zakončený je ostrou přepadovou hranou.

„Jezovitý vodopád o výšce asi sedm metrů,“ popisuje místo Martin Janoška v průvodci Nejkrásnější vodopády České republiky, „má dvě poměrně široká ramena (více než jeden metr), vzdálená od sebe zhruba čtyři metry. Jejich sloupce dopadají na hromadu uvolněných balvanů, po nichž roztříštěná voda stéká do tůně. Pod ní následují další dva již méně dokonalé skalní stupně, takže celková výška horního vodopádu bývá někdy uváděna 15 metrů.“

Na zmíněné modré turistické trase vede dva kilometry dlouhá naučná stezka – na jednotlivých zastaveních se zájemci mohou dovědět více o zdejší přírodě, skalních formacích, vodopádech, ale i o světě rostlin a živočichů.

Pro koho je vody až přespříliš, může využít další nabídku malebného pohoří. Kromě skalních vyhlídek, jichž je v oblasti nepočítaně, lze v případě vlhčí denní varianty využít některé interiérové cíle.

Na severozápadě oblasti – formálně vzato již mimo území CHKO Jizerské hory – určitě hrad a zámek ve Frýdlantu.

Pro návštěvníky má připravené čtyři základní trasy: hradní (věnovanou nejstarší části objektu čili hradu, který tu vyrostl ve 13. století), zámeckou (v „rodném listu“ zhruba o necelá čtyři století mladší), okruh věnovaný sbírce zbraní, od středověkých až po artefakty z 19. století (součástí okruhu je i výstup do hlavní věže) a trasu zaměřenou na dětské návštěvníky.

Další možnost nabízí město Hejnice (z Frýdlantu je sem asi deset kilometrů) a její barokní perla: poutní kostel Navštívení Panny Marie, jehož současná podoba se zrodila v letech 1722 až 1729.

A do třetice ještě jeden tip: tím je Muzeum ozubnicové dráhy v Kořenově (obci na samé hranici se sousedními Krkonošemi). Nachází se v budově železniční stanice, exponáty „vyprávějí“ o osudech ozubnicové dráhy mezi Tanvaldem a Harrachovem.