Kde s čerty nejsou žerty. Romantický hrad ze známé pohádky ukrývá i skalní kostel

Zpočátku sídlo nedobytné, po dvou staletích zpustošené, na konci 17. století útočiště poustevníků, dnes vítaný návštěvnický cíl s labyrintem chodeb vytesaných ve skále. Po zimním spánku otevřel unikátní hrad Sloup v Čechách své brány začátkem dubna. Podle zdejšího kastelána Ivana Volmana projde památkou každoročně přes 40 tisíc turistů, především rodiny s dětmi. Podobné číslo očekávají i letos.

Na úzkém obousměrném schodišti před pokladnou se občas tvořívají fronty, před několika roky proto zavedli semafor podobný tomu na silnicích, jenž reguluje příliv návštěvníků.

Zároveň se staví nový, severní vchod. „Na místě zaniklého středověkého vstupu vyrostla nová schodiště procházející mezi skalami nejprve na nově vydlážděný dolní dvůr a odtud pokračují k tzv. rytířským schodům, po kterých asi za dva roky vystoupají návštěvníci na hrad,“ informuje Volman.

Je paradox, že areál, který v minulosti sloužil především jako poutní místo s poustevnou, nakonec proslavili čerti. Ti pohádkoví. Právě tento skalní hrad, stojící na obrovském kamenném bloku, jenž dal název nejen jemu, ale i celé obci, se totiž v polovině 80. let stal kulisou pro slavné pohádkové peklo ve snímku S čerty nejsou žerty (1984).

Pekelníci tady řádili i o několik let později, kdy se tu natáčela další známá pohádka Z pekla štěstí (1999).

Ivan Volman si natáčení obou filmových pohádek dobře pamatuje. Filmařům, kteří tady strávili několik dní, dokonce pomáhal hledat vhodné lokace, protože hrad zná dokonale. Jako kastelán tu působí téměř padesát let. A ze svého domu v podhradí má památku každý den na očích.

„Ačkoli tu nenajdete žádné klasické hradní vybavení a ze samotné hradní stavby se zachovaly už jen zbytky, je stále co obdivovat,“ tvrdí Volman, podle kterého má místo bezpochyby genia loci.

V nitru skály se před návštěvníky otevírá labyrint chodeb spolu s několika místnostmi. Ty v minulosti do skály vytesaly zčásti ruce středověkých kameníků, ale většina vznikla až o 400 let později.

„Jako bezpečné útočiště využívali lidé skálu již v době kamenné. Ve středověku do ní byly vytesány jednoduché prostory zastřešené dřevěným krovem. Za samotným vznikem hradu stojí rod Ronovců, jimž ve 14. století patřilo zdejší území,“ přibližuje kastelán.

Jedním z majitelů hradu byl i známý středověký zloděj, loupeživý rytíř Mikeš Pancíř ze Smojna. Ten odsud pořádal loupeživé výpravy do celého okolí, především do sousední Horní Lužice.

Hrad sice přečkal husitské války, ale během třicetileté války jej nakonec dobyla švédská vojska a zbylo z něj jen torzo. Obnovy se dočkal opět až koncem 17. století v období baroka, které se zapsalo do jeho podoby nejvýrazněji. Velkolepou přestavbu zahájil hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova, velký obdivovatel Františka z Assisi.

Vybudovat tu chtěl poutní místo s klášterem. S jeho smrtí sice práce ustaly, stavby vzniklé v této éře ale tvoří hlavní části prohlídkového okruhu. Uvnitř hradu jsou jak cely poustevníků, žilo jich tu postupně celkem šest, tak například jejich kuchyně s cihlovým komínem. Na terasovitých zahradách pěstovali bylinky, květiny i vinnou révu.

„Do historie hradu se výrazněji zapsal například Václav Rincholin, který je autorem slunečních hodin, jež jsou ještě dnes k vidění na přední straně skály, nebo zahradník a optik Samuel Görner. Ten zase brousil optická skla do dalekohledů a místní za ním chodili pro léčivé bylinné lektvary,“ zmiňuje Volman.

Poustevníka Samuela Görnera připomíná také socha stojící na samém vrcholu hradu, která hledí na protější stranu údolí.

K nejpozoruhodnějším stavbám, jež se ukrývají v pískovcové skále, patří kostel vytesaný přímo do ní. Postavený byl prý na základě astronomických výpočtů. V minulosti se v něm sloužily mše, nyní se tu pořádají koncerty nebo svatební obřady.

Další zdejší stavba připomíná malé barokní divadlo. Je zároveň jedním z filmových míst, kde se natáčela zmiňovaná pohádka S čerty nejsou žerty. „I když v době baroka šlo o místo duchovního rozjímání, filmaři si jej zvolili jako ředitelnu samotného Lucifera,“ směje se Volman.

Na samém vrcholu hradu je malý borový háj a dvouramenné kamenné schody. „To jsou ty, po nichž čerti táhnou Dorotu Máchalovou do pekla,“ upozorňuje kastelán na další pohádkovou lokaci. Jde právě o ony v úvodu zmiňované rytířské schody, po nichž se ve středověku původně vstupovalo do hradu. A brzy bude zas.

Jen o kousek dál se nacházejí dvě umělé jeskyně, tzv. grotty, jedna z nich se objevila ve filmovém záběru jako velká pekelná hala. Ve skutečnosti jde o malou místnost. „Filmové triky dokážou divy,“ vysvětluje průvodce.

Na konci 18. století byla zrušena zdejší poustevna a tehdejší majitelé hradu, rod Kinských, otevřeli Sloup veřejnosti a vybudovali malý návštěvnický domek. První návštěvníci se sem měli možnost podívat již v roce 1827 a střídaly se tu prý také známé osobnosti - přijel například i císař František Josef I.

Kinští ve Sloupu působili podle kastelána až do 40. let minulého století, v té době již byli příbuzensky i majetkem spojeni s rodem Preysingů, jemuž hrad patřil v letech 1941 až 1945. Po válce byl jejich majetek znárodněn a skalní hrad byl o několik let později prohlášen kulturní památkou.

„Když padne mlha a stojíte na vrcholu skály, máte pocit, že jste se ocitli na nějakém ostrově,“ upozorňuje kastelán na nevšední krásu tohoto místa. Za slunečného počasí se zas návštěvníkům naskýtá nádherný výhled na okolní krajinu Lužických hor.