K vodopádům do Spáleného Poříčí. A k sousedům do Indie

Skvělým nápadem je už sama Šťastná věž – tak se rozhledna jmenuje. Nabízet své služby začala na jaře před třemi roky díky šťastnému nápadu rodiny Kvíderových využít a náležitě upravit v té době již nefunkční zařízení bývalého nábytkářského závodu Jitona.

Kromě zmíněné dřevěné nástavby objekt dostal ocelové schodiště, terasu a v interiéru místo pro občerstvení a příjemné posezení.

Do centra je to asi tři čtvrtě kilometru. Do oka tu okamžitě padne kostel sv. Mikuláše, rohový dům, kde v letech 1894 až 1895 žil a jako duchovní působil Jindřich Šimon Baar, a pochopitelně rovněž renesanční zámek (s pozdějšími úpravami barokními a pseudogotickými), který na místě původní tvrze vyrostl v roce 1617.

Od poloviny 18. století je vlastníkem zámku Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. Do roku 2016 tu dvě desetiletí sídlila církevní škola, v současnosti zámek poskytuje ubytovací služby – a část je přístupná veřejnosti prostřednictvím expozice zaměřené na vesnický život na počátku 19. století a dobový nábytek.

Na opačném konci města, než se tyčí rozhledna, tzv. na západním, patří od 17. století prostor obehnaný kamennou zdí židovskému hřbitovu. Místo s více než dvěma sty náhrobky je chráněno jako kulturní památka České republiky.

Ještě jednou se vracíme k zámku, protože právě odtud – a od Podhrázského mlýna u Zámeckého rybníku – se vydáme k vodopádu, respektive vodopádům. Průvodcem nám bude zelená turistická značka a naučná stezka Za mlynáři od Bradavy. Cesta vede po pravém břehu proti proudu říčky Bradavy, která na sebe hlasitě upozorňuje zejména po zhruba kilometru chůze.

To jsme již dokráčeli k hrázi šestihektarového rybníka Hvížďalka – a právě pod ním se voda vrhá přes terénní zlom, a to dokonce hned dvěma vodopádovými větvemi. Dvou a třímetrovou.

Nejsme sice někde v Norsku či v Alpách (a ani v tuzemských „velehorách“), přesto pohled na vodu řítící se z uvedených výšin potěší. Zvláště když se nejedná o žádný skomírající „čůrek“.

„Některé umělé vodopády, vytvořené lidskou činností, mohou být mnohem poutavější, a dokonce i divočejší než vodopády přírodní,“ uvádí Martin Janoška v publikaci Nejkrásnější vodopády České republiky.

A jako příklad uvádí právě ty hvížďalské. Jižní konec hráze totiž ústí do uměle vysekané, až šest metrů hluboké soutěsky. Na první pohled se to ovšem poznat jednoduše nedá.

Pokud byste pokračovali od rozhledny po silnici severovýchodním směrem (nebo od rybníka Hvížďalky luční stezkou na sever), dostanete se zakrátko do sousedních Těnovic. Jako vhodnou zastávku tu nabízíme Těnovickou skálu nad obcí.

Kromě výrazných skalisek na nejvyšším místě v lese tu bezesporu zaujme nefalšovaná indická stúpa. Stúpa Osvícení, jak se dočteme na několika informačních tabulích.

Budhistické meditační centrum leží na soukromém, přístupném pozemku, odkud se naskýtá široký rozhled zejména na jihozápadní část Brd. Uvádí se, že pokud stúpu obcházíte ve směru hodinových ručiček, bude na vás mít pozitivní vliv.

Rozhodně vliv s kladným potenciálem může na každého mít turistická nabídka města na půli cesty mezi Plzní a Rožmitálem pod Třemšínem, neboť nenápadné je opravdu pouze na první, povrchní pohled. Ostatně přesvědčte se sami.