Javoříčské jeskyně si zaslouží jen samé superlativy

Rozsáhlý podzemní komplex s celkovou délkou šest kilometrů, z nichž je část zpřístupněna, vytvořila říčka Špránek v kopci Špraněk.

Průzkumníci se v dubnu 1938 dostali do obřího prostoru nazvaného Dóm gigantů, který je dlouhý 56 metrů, široký 34 metrů a vysoký 18 metrů. Trochu mi připomněl sekvenci z filmu Vinnetou - Rudý gentleman, kdy se indiáni s Ribannou ukrývali mezi krápníky. Jenže tady je vše rozlehlejší a tvarově bohatší.

Rok po objevení podzemí už byla část jeskyní zpřístupněna veřejnosti, provádělo se tu i za války. Tehdejší správci nechali úpravou zlepšit i přístupnost jeskyní.

V roce 1958 objevili jeskyňáři pod vedením Vladimíra Panoše další pokračování chodeb – jeskyně Míru, ty se o tři roky později připojily k prohlídkovému okruhu. V nových prostorách byly v letech 1983 až 1984 objeveny další dómy. Střední patro jeskyní není přístupné, tvoří ho složitý labyrint chodeb spojený propastmi, které jsou hluboké až 60 metrů a nejsou zcela prozkoumané.

Dómem gigantů graduje prohlídka stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů, některé v bizarních tvarech dosahují monstrózních rozměrů. Za vše může voda a hornina, kterou proniká. Jsou tu jeskynní jezírka s „perlami“, tisíce brček doplněných bělostnými stalaktity, velmi mnoho je jich v Síni tisíců brček nebo v Pohádkové jeskyni. Zajímavá je také 37metrová propast Vlčí jáma.

Vizuálně zajímavé útvary mají svá jména, ale mnohdy v nich uvidíte něco jiného, než vám nabídne průvodce. Jsou tu tenoulinká brčka, řasené průsvitné záclony, mohutné pagody vysoké až šest metrů, dominantní je 11metrová sintrová kaskáda, ta dostala jméno Niagara.

Před mou návštěvou v kraji celý den hojně pršelo, takže ze stropu se místy spouštěly dlouhé provazce vody, jinde jen kapky padaly v tiché ozvěně na dno jeskyně nebo do travertinových misek, což umocňovalo pohádkovou atmosféru.

Krom klasické krápníkové výzdoby jsou v Javoříčku naprosto raritní excentrické krápníky zvané heliktity, které rostou proti zákonům gravitace různými směry, takže z brčka třeba v polovině vyrůstá další téměř v pravém úhlu. Někde je uvidíte ve shlucích. Vznik jevu není jednoznačně objasněn.

Poslední úsek prohlídky vede pozvolna stoupajícím tunelem raženým specialisty rok a majícím délku 180 metrů. Ta cesta se mi zdála nekonečná, v podzemí jsem naprosto ztratil orientaci, podešli jsme část kopce, ale východ jsem čekal úplně na druhé straně.

Prohlídkové trasy jsou dvě a nejsou fyzicky náročné, můžete si vybrat – 360 nebo 790 metrů. V podzemí panuje stálá teplota 7 až 8 stupňů.

Osadu Javoříčko vypálili 5. května jednotky SS povolané z Litovle a Olomouce, plus příslušníci z nedalekého Němci obsazeného Bouzova.

Incident ale zbytečně vyprovokovali ruští partyzáni, blížil se konec války a jejich velitelé předčasně oslavovali. Jeden z partyzánů zastřelil ženu a děti hajného.

V odvetě začali Němci na konci války krutě řádit. Všechny domy zapálili pancéřovými pěstmi a fosforovými granáty. Vyhnali všechny ženy a děti, muže, které chytili, zastřelili, část jich ještě zaživa naházeli do plamenů.

Nad společným hrobem stojí od roku 1955 památník 38 obětí. Osadu po roce 1945 obnovili.