Článek
Dvě bitvy v Podkrušnohoří
První bitva se odehrála roku 1248, kdy pod mosteckým hradem utrpělo povstalecké vojsko vzpurného kralevice Přemysla Otakara II. porážku od královské armády vedené Borešem z Rýzmburka a Havlem z Lemberka.
Přemysl se vzepřel otci Václavu I., který přestal dbát vladařských povinností a oddával se zábavám v ústraní svých hradů. Do vzpoury ho vehnali šlechtici, král k nim láskou neoplýval. Roku 1248 se Přemysl zmocnil téměř celého království a sebe nechal titulovat jako panovníka. Půtky mezi otcem a synem trvaly dál...
Další velká bitva, kdy poprvé prohráli na celé čáře husité, se odehrávala v roce 1421.
Oblast Mostecka chránil hrad Landeswarte (Zemská stráž), který založil po roce 1230 Václav I. Název Hněvín pochází z poloviny 19. století a váže se pouze k vrchu. Pod ním vedla kupecká stezka v bažinaté podhorské krajině podle řeky Bíliny.
Most dostal jméno podle přechodu přes Bílinu, krajina tu byla bažinatá a cesta přes řeku vedla přes most, který je doložen jako Pontem Gnevin, tak to alespoň stojí v Kosmově kronice. Znamená to Hněvínův či Hněvův most. Není zřejmé, kde se nacházel, možná jde o starší jméno vztahující se k hradišti halštatské kultury, tedy starší doby železné, možná i kultury knovízské.
Původně tu stála osada jakéhosi Hněvy, ten náležel k Hrabišicům, kteří v krajině ovládali značné území. Rozrůstající se městečko podle záznamů z roku 1238 již patřilo Přemyslovcům.
Tehdy se stalo královským městem s řadou výsad, různá práva získalo od Přemysla Otakara II., Jana Lucemburského a Karla IV. Město a královská koruna bohatly z obchodu a také později z pěstování vinné révy.
Katolická bašta Podkrušnohoří
Katolický Most, spolu s dalšími městy v Podkrušnohoří, Chomutovem, Kadaní a Bílinou, byl v husitském období dějin pevnou katolickou baštou proti přívržencům kalicha. Katolíci měli silnou oporu v sousedním Sasku. Husité si postupně okolní města podrobovali, na jejich stranu přešly Louny, Slaný, Žatec jim patřil již dlouho.
Podkrušnohoří bylo významným strategickým cílem, od Plzně sem na jaře 1421 táhly houfce Jana Žižky. Nejprve padla Kadaň, pak přišel šílený masakr v Chomutově, padla Bílina, Duchcov. Od Prahy postupoval radikální kazatel Jan Želivský, k němu se připojily svazy z Loun a Žatce.
K dobře opevněnému Mostu se boží bojovníci dostali po 22. červenci 1421 a zdálo se, že královské město bude zničeno. Nejdřív musel být obsazen nebo zneškodněn hrad vystavěný na kopci nad městem. Z romantické repliky hradu je strategický záměr jasný. Obsadit, dělostřelbou pobořit domy, pak šturmem vzít hradby a možná město, pokud bude dále vzdorovat, i zničit. Z dnešního pohledu na novostavby je těžké si představit, tak to tu před 601 roky vypadalo. Krajina se velmi změnila, kališníci by zírali.
K tehdejšímu hradu se vztahuje i nejznámější příběh o uvěznění alchymisty Edwarda Kelleyho, který působil na dvoře Rudolfa II. Ten tu i život ukončil, příběh ne tak zas důležité postavy samozřejmě táhne.
Jenže to přišlo až dávno po řinčení sudlic, cepů a božího nadšení bojovníků, kteří slibovali katolíkům za hradbami brzké seznámení s ohněm pekelným. (Průběh bitvy je znázorněn na minikomiksu z dílny zdejšího historika Jiřího Šlajsny.)
Čekání přineslo potupnou prohru
Proti městu nasadili útočníci dvě velké bombardy a také mohutné obléhací praky. Husité tu opravdu řádili, i podle kronikáře Vavřince z Březové se dopouštěli zvěrstev, tehdy to ale tak nikdo nebral. Po okolí naháněli ženy a dívky znásilňovali je. Obránci proti nim podnikali výpady, zajaté husity před hradbami upalovali za zvuků trub.
Po několika dnech se obránci hradu chtěli vzdát, ale jen za podmínky bezpečného odchodu. To Želivský odmítl, průtahem se ale stalo, že se v husitském týlu objevila spojená vojska markraběte Fridricha IV. Míšeňského, Viléma Brunšvicko-luneburského spolu s českým katolickým vojskem pánů Mikuláše Chudého z Lobkovic, Zikmunda Děčínského z Vartenberka a Hynka Hlaváče z Dubé.
Pátého srpna se katolíci k večeru vrhli na husity a ti začali utíkat do Bíliny, Chomutova, Loun a velká část v čele s Želivským utekla do Prahy.
Zvláště radikálovi Želivskému se výprava na katolíky nevyplatila, plamenné výzvy k zabíjení lidí, vyznávající téhož boha, jenže po svém, nepomohly a kazatel se stal svědkem velké porážky vyznavačů kalicha. Jeho prohra a extrémismus v Praze ho v březnu 1422 přivedly na popraviště. Za vítězství u Mostu dostal velitel vojka Fridrich IV. Míšeňský od císaře titul říšského kurfiřta.
Předmájové putování Litoměřicemi za Karlem Hynkem Máchou
Po husitských válkách a požárech z let 1455 a 1515 měšťané zmodernizovali v rámci tehdejších možností městské centrum.
Tehdy postavili renesanční radnici a pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie architekta Jakuba Heilmanna ze Schweifurtu.
Třicetiletá válka přinesla hrůzy i sem
Za třicetileté války Švédové dobyli jak město, tak i hrad. Rok a půl ho obléhalo císařské vojsko, ale zpět ho nedostalo. Zřejmě tu ale měli Švédové spojence, nebo byli císařští laxní, nějak se na kopec zásoby musely dostávat. Hrad byl pro město zátěží i po skončení války, přitahoval různé tlupy, takže se Mostečtí obrátili na Ferdinanda III., který jim povolil roku 1651 pevnost zbořit.
Kasteláni památkových objektů se těší na novou sezonu, nabídne řadu novinek
Tehdy město začalo ztrácet na významu, hospodářském i politickém.
Uhlí přineslo slávu i zkázu
První dochované zápisy o dolování uhlí jsou z roku 1740, to v primitivních šachtách těžili měšťané, církevní potentáti, tedy jimi najatí lidé a samozřejmě šlechta. Těžba se rozšiřovala s rostoucími potřebami rozvíjejícího se průmyslu.
Na území města se nacházelo asi 100 milionů tun černého nerostu, začalo těžení ve velkém. Měnila se krajina, měnilo se město a okolní obce. Když do Mostu dorazila železnice, nastal velký boom. Od roku 1850 tu sídlil okresní soud, postavena byla řada významných budov – ocelárna, pivovar, cukrovar, porcelánka, muzeum, školy.
V roce 1895 se několik domů i s obyvateli propadlo vinou tekutých písků pod zem. Město to sice poškodilo, ale rozvoj pokračoval dál. Pouliční elektrická dráha spojila roku 1901 Most s Litvínovem a Kopisty. Zásobování vodou zajistila přehrada na Křížatkách postavená v letech 1911 až 1913.
Most, tehdy ještě Brüx, byl většinově německý, obyvatelstvo bylo převážně vysídleno po konci druhé světové války.
Město utrpělo velké škody při nepřesném bombardování USAF, které se netrefilo do nedaleké rafinérie v Záluží.
K postupnému zničení starého Mostu se přistoupilo v 50. letech minulého století. Hlubinná těžba ustoupila povrchové, rypadla postupovala k městu. Totální zkáza přišla v letech 1967 až 1984. Objekty z 19. a 20. století byly před odstřelem využity jako kulisy pro řadu válečných filmů. Točily se tu sekvence dramatu Na západní frontě klid, Boj o Moskvu, Stalingrad, Jatka č. 5 aneb Křížová výprava dětí, ale i neválečné jako Štěstí, Roming a další.
Staré muselo ustoupit novému
Místo starého Mostu vyrostl na pravém břehu Bíliny Most nový. Dnes tu žije asi 67 tisíc obyvatel. Z původní zástavby se toho moc nezachovalo, významným počinem bylo přesunutí kostela Nanebevzetí Panny Marie po kolejích na bezpečné místo. Akce byla v tehdejší době velmi sledovaná i v zahraničí.
V místech, kde stálo město, se rozlilo jezero Matylda. Mnohem větší jezero Most je realitou od roku 2020. Nový Most má v centru dvě náměstí, na prvním stojí divadlo a magistrát. Na volné ploše jsou umístěna umělecká díla přemístěná ze zbořeného města. Druhému náměstí dominuje Reprezentační dům. Nad náměstími se tyčí vrch Šibeník se zábavním Funparkem.
Známý je autodrom a hipodrom.
Hrad se opravuje
A hrad, kterým to začalo? Zbyly z něj nepatrné ruiny, do nich v letech 1900 až 1906 vestavěli výletní restauraci s vyhlídkovou věží, stylizovanou jako středověké rytířské sídlo. Dvacetimetrová kamenná válcovitá věž má krytý ochoz, kruhový výhled zabírá okolí s pěkným výhledem na část Krušných hor. Objekt je v dlouhodobé rekonstrukci. Pod restaurací stojí Hvězdárna Dr. Antonína Bečváře.
Turistická navigace zdarma |
---|
Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu. |