Ikonický hrad ukrývá nespočet tajemství. Do Máchova kraje přitahuje návštěvníky z celého světa

Královský hrad Bezděz založil v roce 1264 Přemysl Otakar II. Samotná výstavba probíhala mezi lety 1265–1278. Panovník využil dvou dominantních vrchů nad starším dvorcem a nechal na jednom z nich vystavět pevný kamenný hrad za účelem obrany obchodní cesty a také proti rozpínavosti sousedních rodů Ronovců a Markvarticů.

Po králově smrti v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli v roce 1278 byl hrad obsazen braniborskou posádkou. O rok později byl na hradě uvězněn Přemyslův sedmiletý syn Václav II. spolu s matkou, královnou Kunhutou. Oba na hrad převezl kralevicův poručík Ota Braniborský, jenž byl správcem země, ale choval se k ní spíše jako dobyvatel.

Kunhutě se časem z hradu podařilo odjet do Prahy a Václav II. byl odvezen do Žitavy, kde v zajetí strávil další čtyři roky. Později se na Bezděz několikrát vrátil, než jej z důvodu nedostatku financí zastavil pánům z Dubé. Hynek Berka z Dubé založil s královským vědomím směrem na východ novou osadu nazvanou Nový Bezděz, na niž v roce 1337 přenesl všechna městská práva. Později byla tato osada přejmenována na Bělou pod Bezdězem.

Do přímé správy panovníkovi se hrad vrátil po nástupu Karla IV. na trůn. Český král a římský císař se snažil získat všechen zastavený majetek zpět a dát zemi pevný zákoník (Maiestas Carolina), ve kterém bylo dáno, že královský majetek již nesmí být nikdy zastavován. Bezděz byl v zákoníku výslovně jmenován. Tento soubor práv však nebyl nikdy šlechtou přijat ani uznán, protože omezoval její práva.

Karel IV. na Bezdězu pobýval velmi rád. Se svým purkrabím Oldřichem Tistou z Libštejna dokonce založil nám známý Velký rybník, který byl později na počest K. H. Máchy přejmenován na Máchovo jezero. Ten se v tomto krásném kraji inspiroval nejen k napsání básně Máj.

V husitských válkách se hrad stal nejmocnější oporou katolické církve na severu Čech. Nedobytnosti hradu bylo důvěřováno natolik, že sem byly z Prahy převezeny Zemské desky a značný církevní a světský majetek. Od roku 1627 byl Bezděz v majetku Valdštejnů. V roce 1661 zde byl zřízen klášter montserratských benediktýnů, avšak reformou císaře Josefa II. byl zrušen v roce 1785. Hrad zůstal v majetku Valdštejnů až do roku 1932. V současnosti je jeho správou pověřen Národní památkový ústav.

Na hrad se dostaneme pěšky z Doks po červené, takzvané Máchově cestě, která je dlouhá sedm kilometrů. Pod hrad vede dokonce cyklotrasa. Na vrchol je však nutné dojít po svých. K hradu vede do kopce křížová cesta, která dá docela zabrat. Celkem procházíme třemi branami a míjíme patnáct kapliček ze 17. století.

Před vstupem do hradu si jako první všimneme nepřístupné, 30 metrů vysoké Čertovy věže. Ta plnila pouze vojenskou funkci a ani v době míru nebyla obývaná. Z důvodů možného napadení nebyly v přízemí okna ani dveře, čímž vznikla temná místnost, dnes označovaná jako hladomorna. Před čtvrtou branou se dostáváme do hradu. Ještě před ní si však lze prohlédnout pamětní desku věnovanou K. H. Máchovi.

Hrad si můžeme projít s průvodcem nebo samostatně s textem. Nejprve neodoláme průzkumu raně gotické kaple ze 13. století, která dnes patří mezi ty nejhodnotnější u nás.

Bezděz se jako jeden z mála hradů dochoval v původní podobě. Neprošel žádnou přestavbou ani nebyl zbořen jako ostatní neméně slavné hrady. I proto se zde zachovala právě tato krásná hradní kaple, jež je díky rozsáhlým restaurátorským pracím ve vynikajícím stavu. V 60. letech 20. století byla pořízena nová omítka, položena dlažba a zhotoveny vitráže. Kaple je jednolodní a v její jihozápadní části je vložena tribuna, ze které vždy sledoval bohoslužbu panovník.

Královský palác sloužil jako obydlí panovníka, což můžeme vidět i na velikosti prostoru. Oproti ostatním obytným částem hradu je téměř dvojnásobná. V paláci nenalezneme klasický velký reprezentační sál. U tohoto typu královských hradů se totiž nepředpokládala možnost rozsáhlých panovnických úkonů. Co zde ale nechybí, je Purkrabský palác. Za dob kláštera se v prvním patře nacházela jídelna s kuchyní, v přízemí paláce pekárna na chleba a v podkroví bývaly cely mnichů.

Nejvíce se těšíme na 34 metrů vysokou Velkou věž, z níž je úchvatný panoramatický výhled do okolí. Za dobrého počasí je toho k vidění opravdu mnoho, například hrad Houska. K nepřehlédnutí je také Máchovo jezero či České středohoří.

Dále si lze prohlédnout i Templářský palác na II. nádvoří, kde se dozvíme, jaký byl průběh zastřešení paláce a jak probíhala záchrana klenebního systému. Nechybí ani vystavené archeologické nálezy z okolí.

Když byl v 17. století založen výše zmiňovaný klášter, vydávala se k hradu po 200 let velká procesí a tisíce poutníků, kteří se klaněli malé soše Panny Marie Montserratské ze Španělska. Nosili jí dary jako šperky, dukáty či cenné obrazy. Když se na Bezděz v roce 1779 blížili Prusové, mniši cennosti ukryli. Nepřátelé je ale našli a odvezli.

Od té doby se na hradě potloukají hledači, kteří věří, že Prusové uloupili jen část pokladu. Hledat zkusili i dělníci, kteří hrad opravovali. Kopali hlavně v Čertově věži, ale nic nenašli. Lidé z okolí věřili, že poklad na hradě doopravdy je, ale střeží ho čerti. Ti by se měli pohybovat nejen po hradbách, ale i v podzemní chodbě, která prý od Bezdězu vede.

V roce 1810 orali na poli pod hradem sedláci, kteří se i s koňským potahem propadli do tajné chodby. Jelikož neměli svítilny, a navíc se z tmavé díry ozývalo děsivé chroptění, rychle koně vytáhli a ujeli. Když se pak druhý den na místo vrátili, nic nenašli. Ani díru, ani záhadnou chodbu.

Údajně jde o největší podzemní chodbu v Čechách. Říká se, že chodba je propojena s nedalekým hradem Houska. Kdo ví. Jelikož se o Housce říká, že je bránou do pekel, bude na tom možná něco pravdy.