Hrad Střekov je místo, které si vás podmaní i za deště. Své by o tom mohl vyprávět Richard Wagner

Hrad, který opět patří Lobkowiczům, byl za třicetileté války vypálen a pobořen, představu o jeho velikosti a prostornosti si uděláte až při pohledu na jeho model v jedné z místností uvnitř ruiny. Tady je patrná opravdu mohutná pevnost střežící cestu po souši i po vodě.

I když počasí nebylo zrovna výletové - labské údolí zahalovala mlha, kterou prostupoval chvílemi dost urputný déšť -, přesto návštěva v tu chvíli prázdného hradu stála za to.

Od nádraží v Ústí nad Labem mě pod hrad dopravil autobus, cesta vzhůru se vine podle skály, není kde se schovat, takže oděv byl mírně navlhlý.

Navlhlý byl také povrch na Střekově, na některých místech to dost klouzalo, bonusem bylo, že tu nikdo jiný nebyl.

V místech, kde je v sezoně hodně živo, na zahrádce před restaurací Wagnerkou, se dalo postávat dlouho, ale výhled přes řeku směrem na čedičový výlev Vrkoč byl prabídný. Čedičová stěna se topila v mlze, z té občas vykoukla i vzdálená Větruše, oblíbená výletní restaurace, kam vede z města lanovka.

O Střekově se vyjádřil i můj oblíbený historik August Sedláček (1843-1926) ve svém díle Hrady, zámky a tvrze království Českého takto:

„Hrad Střekov stojí na vrchu skaliska asi 100 metrů vysokého k Labi strmě, anobrž na způsob stěny spadajícího. Málokde spatřuje se místo pro středověký hrad tak vhodné, jako hradiště Střekovské. Neb kdežto jest na východní straně Labe pohoří skalnaté, málo schůdné a jen krsky porostlé, jehož boky rovně s řekou běží, stojí hradiště samo o sobě nesouvisíc nikterak s dotčenými stráněmi, leč jen hluboce sníženým sedlem nejen jako pevnost nepřemožená, nýbrž i jako věc tvarem svým vysoce malebná. Z těch příčin nelze slovy ani vypsati, jak Střekov mocně dojímá každého, který jej poprvé spatřil, a žádný obraz nemůže kouzlo přírody a umění patřičně znázorniti.“

Tolik poněkud kostrbatý příměr genealoga a historika, hradoznalce, ze kterého novodobý návštěvník pranic moudrý býti nemůže.

Přijeďte a obraz o Střekově si udělejte sami, stojí to za to, vyšplhat se nádvořími členitého hradu až na věž, ze které je opravdu nádherný výhled.

Řeky a jejich břehy byly přirozenými dopravními cestami od dávnověku. Tudy se přepravovalo žádané a potřebné zboží, které se stávalo leckdy snadnou kořistí lapků. Proto tu vznikaly pevnosti, aby vládce území mohl chránit své zájmy, pokročilejší civilizace už vybírala mýto.

Labskou cestu na českém území nechal chránit i Jan Lucemburský. Jako vhodné místo vybral území, kde již dříve nějaké opevněné sídlo stálo. Hrad z pověření krále nechal v roce 1319 vystavět bohatý pražský měšťan Pešík/Pešek z Weitmühlu/Veitmile. Pocházel ze staré české šlechty, původem z Durynska, vladycká rodina byla povýšena do šlechtického stavu, přídomek odvozovali od vsi Veitmile u Nového Bydžova.

Panovník mu za to daroval ves Střekov, která se rozkládala pod skálou. Při založení se o hradu psalo jako o Schreckensteinu. Nedostavěnou pevnost prodal Pešek Wartenbergům z Tetschenu (nynější Děčín). Ti ho vlastnili do konce 14. století. Za husitských válek (asi 1420-1430) našlo na Střekově útočiště mnoho pronásledovaných katolíků.

Je zajímavé, že hrad nebyl zničen za velmi významné bitvy, která proběhla 16. června 1426 u Ústí nad Labem, kdy silné vojsko husitských svazů rozprášilo mohutnější římskoněmecké žoldnéřské uskupení.

Po této pro kališníky významné bitvě, ve které hlavní roli sehrála dvojnásobná vozová hradba a křižáci byli ve velkém množství zmasakrováni, se husitům otevřela cesta na drancovací výpady do Saska, Durynska a Horní Lužice.

Střekov několikrát změnil majitele, Lobkowiczové, kterým nedávno hrad vrátili v restituci, ho získali v roce 1563. Prvním kastelánem byl Václav Popel z Lobkowicz.

Objekt přestavěli kolem roku 1570, tehdy ho také rozšířili. Do přímého lobkowiczkého vlastnictví přešel hrad v roce 1601. Během třicetileté války ho jako významný strategický bod obsadila císařská habsburská armáda, poté saská a švédská vojska. Během sedmileté války ho obléhala jak rakouská, tak i pruská armáda.

Při těchto konfliktech byl hrad hodně poškozen a vyrabován, koncem 18. století přestal sloužit jako pevnost. Poté byl opuštěn.

Během těchto konfliktů byl několikrát vypleněn a značně poškozen a koncem 18. století byl jako vojenské zařízení opuštěn. Zájem o ruinu přišel až s romantismem.

Od pokladny vede cesta do nitra ruiny, čekají nás schody. Před vstupem do hradního jádra uvidíte na osamělém stromě zavěšenou klec s modelem kostry, na větvích kolem jsou rozmístěni havrani.

Do současnosti se zachovaly severní a jižní palác, kaple, zbytky obytných budov, tři brány, hradby s baštami a výrazná kruhová věž, z níž je vynikající výhled, ale chce to lepší počasí.

V některých místnostech jsou expozice představující dějiny hradu, majitele, romantismus 19. století, erby, obrazy, a také připomínající významné osobnosti, které Střekov navštívily. Hlavně se připomíná hudební skladatel, velký romantik Richard Wagner (1813-1883). Pamětní deska s jeho jménem je připevněna na zdi v průchodu při vstupu do hradu.

Wagner se tu při svém pobytu procházel zahalen do prostěradla po hradbách, z čehož vznikla legenda, že na hradě straší. Na Střekově zaslechl lidovou pastýřskou píseň, tu použil pro sbor poutníků v opeře Tannhäuser, ke které ho hrad inspiroval.

Opera má tři dějství, odehrává se v Durynsku na hradě Wartburg a v jeho okolí. Základ díla je založen na středověké legendě o souboji pěvců, k němuž mělo dojít na Wartburgu po roce 1200. Tannhäuser je reálná postava, zrovna jako další, které v opeře vystupují.

Střekov navštívil i král básníků J. W. Goethe, vyhlídku na Labe i město označil za jednu z nejkrásnějších v Evropě. Nyní by to už sotva udělal.

Pobýval tu i německý malíř Ludwig Richter, jeho dílo Převoz přes Labe pod Střekovem je považováno za nejlepší krajinomalbu 19. století. Kopie visí na hradě. Hrad malovali i Caspar David Friedrich či Ernst Gustav Doerell.

Mezi návštěvníky nemohl chybět Karel Hynek Mácha, ten tu byl třikrát.

Roku 1830 vznikl hostinec fungující dodnes. V 19. století osadili stráně v okolí vinnou révou, mok se prodával pod názvem Schreckensteiner.

Záchranné práce započaly koncem 19. století, další v letech 1911 až 1912. Tehdy byla postavena i vstupní brána.

V roce 1948 byl zámek rodině Lobkowiczům po téměř 400 letech zkonfiskován a stal se majetkem státu. Roku 1953 byl na památku vydán památkový příkaz. V roce 1990 zámek Lobkowiczům vrátili. Na hradě jsou dvě restaurace - Kovárna a Wagnerka.

Střekov si „zahrál“ v roce 1999 ve filmu Dracula.

V letech 1923 až 1936 postavili přímo pod hradem labskou plavební komoru.

Kam v okolí: město Ústí nad Labem, zoo, muzeum, vyhlídková restaurace Větruše spojená s městem lanovkou, rozhledna Erbenova vyhlídka; Ústí se říká město vodopádů, nejznámější je Vaňovský naproti střekovskému hradu; ve čtvrti Krásné Březno zaujme kostel sv. Floriána, národní kulturní památka, dále zámek Velké Březno, ruina hradu Blansko, skanzen Zubrnice, výhledové místo Dubičky…

Může se vám hodit na Firmy.cz: Hrad Střekov