Historii hrdelního práva i s mučírnou najdete v brandýské katovně

Renesanční budovu, která sloužila jako obydlí zdejších katů, najdete nedaleko mostu přes Labe na křižovatce ulic S. K. Neumanna a U Sv. Vavřince. Expozice není nikterak rozsáhlá, ale v autentické budově je malým průvodcem dějinami zločinu a trestu.

Katovna sloužila od 17. století, kdy město od vrchnosti obdrželo právo soudit kriminální činy a také zločince mučit a popravovat. Trestní právo se vztahovalo na Brandýs a široké okolí, vyjmuty z něj byly ale osoby urozené a duchovní, na něž se vztahovaly jiné instituce.

Kati měli ve městě práci až do roku 1765, tehdy panovnice Marie Terezie odňala Brandýsu v rámci reorganizace soudnictví výkon hrdelního práva.

Expozice je rozdělená do dvou částí, v první je toho hodně ke čtení o zločinech a trestech za různé delikty.

Jsou tu popisovány i způsoby mučení, vše mělo svůj řád, kat musel před městskými úředníky dodržet stanovený postup. Výslech na mučidlech byl běžnou praxí až do roku 1776, císařovna stanovila přesný způsob mučení.

Na řadě ilustrací se dozvíte, s jakou pečlivostí byly obžalované osoby donuceny přiznat i nespáchané. Jsou tu faksimile z výslechů, k tomu seznam nejčastěji spáchaných trestných činů. Dozvíte se více o případech týkajících se Brandýsa.

Popravovalo se většinou věšením, nebo stínáním. Tady musel být kat zručný, odsouzenec před ním klečel, vše musel zařídit jeden sek. Stávalo se, že po špatné ráně se dav, neboť popravy byly veřejné a byla to oblíbená zábava, vrhl na kata a jeho pomocníky a zle se s nimi vypořádal.

Popravčí špalek se u nás nepoužíval.

Kat byl pro ostatní společnost člověkem nečistým, pro styk s ním byla řada nařízení. Jeho obydlí stálo na konci měst, protože zároveň vykonával práci rasa. Musel se postarat o likvidaci uhynulých zvířat. Hrozilo nebezpečí nákazy a také se od obydlí šířil hrozný puch.

Další katovou prací, kterou si přivydělával, bylo ranhojičství. Povolání se dědilo, kat se tedy nemohl dostat společensky výše. Přesto býval jako odborník považován, znám je příklad Jana Mydláře.

Musel mít i sílu, natahování na skřipec, lámání delikventa kolem či odsekávání údů bylo vyčerpávající. K tomu měl většinou k dispozici pacholky.

Exekučním nástrojům se věnuje druhá část expozice. Brandýské popraviště se nacházelo u židovského hřbitova, novou šibenici nechali měšťané postavit za Panskou zahradou. Běžnou městskou výbavou byl pranýř, ten stával ve městě, sloužil k připoutání osob trestaných za menší delikty. Někdy sem přivázali i odsouzence před popravou.

Po odnětí hrdelního práva sloužila katovna jako rasovna. V baroku obydlí dvakrát přestavěli, dům byl prodloužen. Od 19. století stavení chátralo, renesanční sgrafita zmizela. Do poloviny 20. století tu bydleli sociálně slabší, objekt dál chátral. Dokonce se uvažovalo, že ho město nechá strhnout.

Nakonec bývalou katovnu získalo Oblastní muzeum Praha-východ, díky němuž se ji podařilo zachránit a uvést do nynějšího stavu.

V místním zámku je velmi zajímavá expozice stahující se převážně k Habsburkům, stojí tu i několik zajímavých kostelů, synagoga a židovský hřbitov. Zajímavou expozici nabízí i muzeum na náměstí.

V druhé části dvojměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav je řada památek spojených s Přemyslovci. Mimo jiné také nejstarší české poutní místo připomínající smrt svatého Václava.