Historické vodojemy v Brně připomínají podzemní katedrály. Příští rok se veřejnosti otevře další

Dolů pod zem nás po točitém schodišti bere znalec brněnského podzemí Aleš Svoboda. Ve dvou historických vodojemech byl už nesčetněkrát a zná je jako nikdo jiný. Nejčastěji je popisuje jako cihlové chrámy s atmosférou, kterou jen tak někde nezažijete.

Někteří návštěvníci v nich prý mají pocit, jako by se přenesli do světa dávno zaniklých civilizací. Jiným připomínají katedrálu z Tolkienova Pána prstenů. Další zase odkazují na podobnost s cisternou Yerebatan, největší podzemní zásobárnou vody v Istanbulu.

„Když sem lidé vstoupí, jsou tím prostorem fascinováni,“ potvrzuje. Jejich dojmy umocňuje i nasvícení, v každém z vodojemů trochu jinak řešeno.

„Podzemí všeobecně je velmi tajemné a vzbuzuje fantazii. Tento fenomén se okamžitě projevuje, proto je tady neustále plno lidí,“ naráží Svoboda na fakt, že zájem veřejnosti o komentované prohlídky je enormní.

Kapacity jsou však v současnosti omezené. Na místě se pracuje a návštěvníci se na povrchu pohybují po staveništi. Za rok se má totiž zdejší lokalita proměnit v nový městský park.

Jeho součástí bude třeba zázemí s informačním centrem, výtah mimo jiné pro vozíčkáře či podzemní chodby. Otevře se i další, třetí vodojem. „Příští rok to tu vypukne skutečně naplno,“ těší se Svoboda.

Cihlové vodní nádrže na Žlutém kopci byly postaveny v 19. století pro pisárecký vodovod. „Tehdejší tři vodovody už nepostačovaly pokrýt spotřebu Brna, takže vznikl další, čtvrtý. A potřeboval nádrže na jímání vody. První byla postavena v roce 1874 podle projektu Angličana Thomase Docwryho,“ vypráví brněnský znalec.

Druhý zde vznikl o dvacet let později. „Postaven byl už podle projektu českého inženýra Emila Procházky. Byl realizován jako úplně poslední cihlový vodojem v Brně,“ říká Svoboda o stavbě prostor, kterým dnes nelze upřít genia loci.

„Tento vodojem je kompletně vybudován z velmi kvalitně vypálených cihel, které za celou dobu existence neztratily svoji pevnost a žádná cihla tu nemusela být vyměněna,“ ukazuje Svoboda na klenby a sloupy vybudované v roce 1894.

„Rozměry vodojemu jsou přibližně 40 metrů x 60 metrů, výška klenby je 6,5 metru a kapacita je 10 tisíc kubíků vody,“ vyjmenovává parametry jednoho z vodojemů, ve kterém zrovna stojíme.

V polovině 19. století kapacity stačily, spotřeba Brňanů se ale postupně zvyšovala, a tak vedle cihlových vodojemů vyrostl na počátku 20. století ještě jeden, tentokrát už betonový, hned se dvěma rozměrnými nádržemi. Podívat jsme se na chvíli mohli i do něj, i když se s jeho otevřením pro veřejnost počítá až v příští turistické sezoně.

Svému účelu sloužily vodojemy až do roku 1997, kdy byl pisárecký vodovod definitivně odstaven, voda z nádrží vypuštěna a celý areál zanechán svému osudu.

„Od té doby se na něj zapomnělo. Teprve v roce 2014 bylo jednání s magistrátem a vodárnami o jeho dalším ostudu. Tehdy se rozhodlo, že je možné jej demolovat a využít jako stavební parcelu,“ vzpomíná Svoboda.

K demolici naštěstí nedošlo. „Když jsme zjistili, jaké jsou to nádherné paláce, došlo k přihlášení o zpamátnění těchto míst.“ Od roku 2019 se tak vodárenský komplex dostal pod památkovou ochranu.

A mohlo se zde začít pracovat na jeho zpřístupnění veřejnosti. Nádrže dříve přístupné pouze přes poklopy a žebříky dostaly postupně pohodlné hlavní vstupy, nouzové východy či elektroinstalaci.

O prohlídky se hlásí i četné filmové produkce, které by v podzemí chtěly natáčet. „V podstatě jenom čekají na to, až bude stavba dokončena a prostory uvolněny. Zájem mají nejen naši filmaři, ale i ti ze zahraničí, i z Hollywoodu,“ doplňuje Svoboda.

Celoročně využitelné místo se stabilní teplotou vybízí také k pořádání nejrůznějších akcí. „Budou tady moci být expozice, videomappingy, koncerty a tak dále,“ představuje si.

„Už teď tady proběhly světelné festivaly, kdy se pracovalo s lasery, se světly, s hudbou, a bylo to fascinující. Opravdu si tady připadáte jako na jiné planetě. Takže se vůbec nebojím, že by se náplň stala po čase nudnou. Prostor je multifunkčně využitelný,“ uzavírá Aleš Svoboda.