Hádavé ženy daly jména věžím nejznámější české zříceniny

Pojmenování zříceniny odkazuje na přírodní skalnatý útvar, na němž hrad vznikl a jehož stavební materiál byl též využit. Řeč je o třetihorní sopce, která vyvřela na mořském dně. Celý tento útvar byl zabalen do pískovce, jenž byl vlivem eroze rozrušen a odplaven. Jediné, co zůstalo nedotčeno, byly dvě čedičové skály, které představují ztuhlou lávu. Sopečnému odpadu se také říká struska, a právě z tohoto slova se později vyvinul název hradu Trosky.

Pověsti praví, že se pod zříceninou nacházejí chodby vedoucí na různá místa. V další pověsti je zmínka o bráně do pekla či do jiné dimenze a nechybí ani pověst o pokladu. Traduje se, že jeden z majitelů hradu, Ota mladší z Bergova, v roce 1415 vyloupil klášter v Opatovicích nad Labem a poklad na hradě ukryl. Možná leží právě v tajemných chodbách.

Faktem je, že se pod Troskami skutečně rozkládá velký labyrint podzemních chodeb a jeskyní, které jsou částečně zasypané. V mnoha z nich se nachází několik nápisů varujících před blouděním v podzemí či dokonce před smrtí. I přes tato varování je podzemí již od 19. století zkoumáno řadou nadšenců i historiků. Podle poznatků z 20. století by měla jedna chodba vést i k podzemnímu jezírku.

Za zříceninou hradu Trosky se vypravíme do obce Troskovice v okrese Semily. Silueta hradu je viditelná už z dáli. Od hlavního parkoviště se vydáme tři čtvrtě kilometru dlouhou lesní cestou. V závěru je cesta dosti strmá a v samotném areálu nás čeká kamenitý terén, který není zrovna vhodný pro kočárky. Dále vystoupáme dlouhé schody na vyhlídkovou věž. Upozorňujeme, že tu platí zákaz pro psy.

Z vrchu se nám naskytnou krásné výhledy na Český ráj. Za příznivého počasí lze vidět také Jizerské hory, Krkonoše, České středohoří i Prahu. Naproti věži se nachází věž druhá, vyšší. Mezi nimi se přibližně v polovině nalézá prohlubeň zavalená kameny, jež má být začátkem trhliny procházející západním směrem až do hloubky 600 metrů.

Podle pověsti se z hlubiny každou noc drápaly pekelné bytosti. Východní svah vedle prohlubně byl prý považován za prokleté místo. Říká se, že v pozdějších dobách se zde nacházela šibenice. Přímo v areálu najdeme stánek s občerstvením a u kasy nechybí ani nabídka suvenýrů. Na hradě není k dispozici komentovaná prohlídka, jen informační tabule s popisky, a tak se tu můžeme porozhlédnout podle libosti.

Hrad byl založen mezi lety 1380–1390 Čeňkem z Vartenberka, jenž nechal na vrcholu čedičových skal vybudovat dvě obranné, zároveň však obytné věže. Mezi těmito vrcholy založil na hřebenu vnitřní hrad s obytnými paláci. Nižší věž se pro svůj rozložitější vzhled nazývá Baba (47 metrů). Zde stávala šestiboká dvoupatrová stavba, přístupná z paláce ze severní strany.

Vyššímu štíhlejšímu vrcholu se pak říká Panna (57 m). Tady stával palác obdélníkový, původně třípatrový, v jehož prostoru prý byla i hradní kaple. Díky výškovému uspořádání staveb se podařilo vybudovat skvělý obranný systém hradu. Vodu obyvatelé čerpali ze 30 metrů hluboké studny na prvním nádvoří. Na Panně byly vybudovány i cisterny na dešťovou vodu.

Stavbu od začátku provázely nešťastné události. Zvířata, která na stavbě pomáhala, si prý lámala nohy a působila si další různá zranění. Také zdi se ze záhadných důvodů hroutily. Časté úrazy se samozřejmě nevyhýbaly ani dělníkům. Několik nešťastníků se dokonce zabilo při pádu ze skály. Lidé z okolí se místa báli a raději se mu vyhýbali. Nepomáhaly tomu jistě ani zvěsti o bráně do pekel. Však právě pekelníkům byly přičítány nezdary při stavbě.

Ačkoli pocházel Čeněk z Vartenberka z mocného rodu severočeských Markvarticů, žil ke konci svého života v dluzích. Stavba jej natolik finančně i fyzicky vyčerpala, že nedlouho po dokončení hradu zemřel. Předtím stihl Trosky prodat svému největšímu věřiteli, králi Václavu IV.

Ten po čtyřech letech hrad prodal mocnému rodu Bergovců, který na Troskách hospodařil až do roku 1455. Poté byl dalším majitelem Jan Zajíc z Hazmburka, jenž vlastnil i nedalekou Kost. V této době byl hrad plně funkční, obyvatelný a sloužil jako pevnost. Po roce 1469 se Trosky začaly měnit ve zříceninu. Panstvo se spíše zdržovalo právě na Kosti nebo na pohodlnější Hrubé Skále.

V roce 1479 přešel hrad do majetku Šelmberků, dále patřil rodu Bibrštejnů a Lobkoviců. Následně je v roce 1559 kupuje Jindřich ze Smiřic. V této době sláva hradu definitivně končí. Smiřičtí totiž upravují Hrubou Skálu a odtud spravují celý kraj, kterému se za dob jejich vlády nesmírně daří.

Za třicetileté války byl majitelem panství Albrecht z Valdštejna a majetek zůstává jeho rodu i po jeho zavraždění až do roku 1821. Tehdy hrad připadá novému majiteli Janu Lexovi z Aehrenthalu. Právě za časů Aehrenthalů začalo pomalé vzkříšení hradu v duchu romantismu. Z té doby pochází například vyhlídková věž, postavená z materiálu zbořené čelní stěny obytných paláců a sklepení. Kvůli smrti stavitele však nebyla stavba dokončena.

V roce 1925 přechází Trosky do vlastnictví státu, v jehož majetku zůstává dodnes.

K rodu Bergovců se pak váže pověst o vzniku názvů věží Baba a Panna. Říká, že byly pojmenovány po zdejších obyvatelkách, které se velmi nesnášely. Baba po Markétě, vdově po Otovi starším z Bergova, a Panna po její vnučce Barboře.

Jejich vzájemná nevraživost byla natolik silná, že každá z nich žila raději v jiné z věží. Jejich neustálé hádky se rozléhaly po širokém okolí. Takto se obě hádaly každý den až do babiččiny smrti. Barbora poté stále čekala, kdy se ozve hlas její odpůrkyně, a uvědomila si, že se jí stýská. Obě hádavé ženy je prý možné zaslechnout za deštivých a bouřlivých nocích ještě dnes jako hlas v podobě meluzíny.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Hrad Trosky