Granátová souprava životní lásky básníka Goetha je tahákem expozice v Muzeu Most

S jeho jménem na našem území, kde pobýval hlavně v pokročilejším věku, je spojováno jméno Ulriky von Levetzow, jeho poslední lásky.

Když se Goethe setkal ve společnosti s tehdy sedmnáctiletou Ulrikou, vzplál láskou, která nebyla pro věkový rozdíl opětována. Goethe se s láskou nikterak netajil, ale nebylo mu dopřáno její naplnění.

Básník požádal o ruku Ulriku, která ve starém muži našla vynikajícího společníka, dokonalého džentlmena a úžasného vypravěče, rozhodně ale ne potenciálního manžela. Po odmítnutí odjel Goethe z Čech a nikdy se již nevrátil. Zemřel v roce 1832 ve Výmaru, kde působil jako dvorní rada a kde je také pochován.

Skvěle uspořádaná expozice v Muzeu Most přibližuje baronku jako vynikající osobnost tehdejšího kulturního a politického života, ženu angažující se společensky s nesmírným sociálním cítěním.

V expozici jsou jí věnovány dvě místnosti plus předsálí, kde se promítá hraný dokument o jejím dlouhém a bohatě naplněném životě. Baronka byla známa jako velkorysá mecenáška sociálních projektů a spolu s nevlastním otcem Františkem Josefem z Klebelsbergu byli mezi zakládajícími členy společnosti Vlasteneckého, pozdějšího Národního muzea.

Největším tahákem expozice, která se z bohaté pozůstalosti každého půlroku částečně obměňuje, je jedno z nejvzácnějších šperkařských děl na našem území – granátová souprava šperků. České pyropy se těží právě v oblasti Českého středohoří, kameny pocházejí odtud.

Granátová souprava je umístěna ve speciální vitríně, druhá taková ukrývá korunovační klenoty. Ve sponě náhrdelníku je zasazen největší broušený granát v České republice. Dále jsou zde zlaté náušnice s granáty, prsten s rudými kameny.

Ulrika většinou pobývala na svém zámečku v Třebívlicích, kde má pamětní síň s několika věcmi, většina exponátů pochází odtud, ale protože po baronce dědil synovec, který se zadlužil, popustil vše roku 1900 Mostu.

Baronku měli v obci velmi rádi, byla velmi přátelská, do 93 let jezdila na koni. Při jedné z projížděk zmokla, dostala zápal plic a zemřela. Pochována je spolu se svou matkou v Třebívlicích. Mostecká expozice je upravena jako pokoj s úmrtním ložem ozdobeným rudou růží. Je zde řada osobních předmětů, šatů, střevíce, písemnosti…

Dopisy, které si vyměnila s Goethem, těsně před smrtí spálila, popel z nich uložili do stříbrné urny a pochovali s ní.

Instalace je multimediální s jazykovými mutacemi. Goethe nazval Ulriku v básni, kterou jí věnoval, Andělem ve třpytu par, je to i motto expozice.

Ulrika ale není jediným lákadlem muzea, tady se rozhodně nudit nebudete.