Článek
Hrad Grabštejn (tehdy Grafenštejn), vypínající se na ostrohu v severních Čechách nedaleko Lužických hor, byl vystavěn, jak už je to v našich zemích obvyklé, ve druhé polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Majiteli byli Donínové a v jejich držení byl hrad až do 16. století, kdy ho kvůli dluhům prodali zemskému radovi Mehlovi ze Střelic.
Výtěžek z koncertů putuje na opravy zámku a kaple sv. Barbory, kde se můžete nechat i stylově oddat.
Ten dal Grabštejn přestavět na renesanční zámek. Úpravami prošla i kaple sv. Barbory, která získala nádhernou malířskou výzdobu. Klenby zdobí příběhy ze života Panny Marie a Ježíše, pašije, kresby postav evangelistů, apoštolů. Skvostné jsou i renesanční malované lavice (stally) zdobené groteskními renesančními motivy (maureskami a arabeskami).
Na zámku se vystřídala celá řada majitelů zvučných jmen a významných rodů, jako byli Nosticové, Trauttmannsdorfové, Albrecht z Valdštejna, Gallasové a Clam-Gallasové, kteří dali zámku klasicistní podobu a park s terasovitými zahradami.
I když samotný vzhled Grabštejna je poněkud neotesaný a těžkopádný, přístup k němu přírodně nenápadný, interiéry překvapí. Množství kulturních nabídek a zajímavých využití zámeckých prostor je navíc maximální. Například od roku 1993 se tady pořádají benefiční koncerty a operní představení, které „režíruje“ sólista pražského Národního divadla a také zdejší rodák Luděk Vele.
I když samotný vzhled Grabštejna je trochu těžkopádný, interiéry překvapí.
A tak diváci už zhlédli Rusalku, Lazebníka sevillského, Prodanou nevěstu, Jakobína, Bohému, Hubičku, Figarovu svatbu a mnoho dalších oper. Protože se jedná o benefiční akci, výtěžek putuje na opravy zámku a kaple sv. Barbory. V té i v dalších zámeckých prostorách je možné se nechat opravdu stylově oddat. Kdo zemdlen pocítí žízeň a hlad, může využít hradní restaurace.
Z dalších připravovaných akcí je to výroční mše svatá k poctě sv. Barbory (3. 12.), Vánoce na Grabštejně (8. 12.) a 24. prosince se tady rozsvítí betlémské světlo a zazní koledy.
Žitava - město památek i moderny
Německé okresní město Žitava (Zittau) leží na pomezí česko-polsko-německém a od Grabštejna je vzdálený jen pár kilometrů. Od 11. století do roku 1635 patřilo Koruně české.
Toto nádherné historické město totiž založil český král Přemysl Otakar II. a roku 1255 ho prohlásil za město. Nechal vystavět opevnění a zřídil mincovnu. Středověké město nabývalo na významu a hospodářského rozkvětu dosáhlo díky výrobě sukna a piva. Žil tady rod Ronovců, páni z Lipé. Jindřich z Lipé ji počátkem 14. století zřejmě výhodně vyměnil s českým králem Janem Lucemburským za jiné državy.
Pop-artová čtvrť v Žitavě
V Žitavě překvapí na první pohled množství církevních památek, protože z každého místa lze spatřit věže kostelů různých stavebních stylů. Na příjemném náměstí s novorenesanční radnicí je možné navštívit tamní cukrárnu a pochutnat si na Kafe und Kuchen mit Schlagsahne a pak se vydat ke kostelu sv. Jana Křtitele (St. Johanniskirche) z roku 1230. Je opravdu impozantní, i když interiér se právě rekonstruuje.
Dále je to františkánský klášter s kostelem sv. Petra a Pavla z roku 1244 (Klosterkirche), kostel sv. Trojice z 15. století (Weberkirche) s Velkým žitavským postním plátnem s 90 biblickými výjevy, kostel Frauenkirche a další a další. Není divu, že k žitavským osobnostem se řadí autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský. Nejsou tu však jen kostely.
Město se pyšní mnoha historickými kašnami z období 16. až 18. století i zajímavými, typicky německými budovami (žitavská solnice Salzhaus nebo klasicitní budova Johannea). Žitavské divadlo Gerharta Hauptmanna bylo otevřeno v roce 1936.
Jako blesk z čistého nebe pak vedle pamětihodností zapůsobí Pop-Art-Viertel, což je šokující moderní pop-artová čtvrť 4 až 5poschoďových panelových domů, jejichž omítka září duhovými barvami. Na zdech lze vidět sochy ovcí, koní, býků téměř v životní velikosti, na průčelích domů hrdě stojí kentauři vyhlížející někam do dáli. Něco famózního. Svět v jiné dimenzi.
Oybin zřícenina hradu a kláštera
Za touto atraktivní památkou je možné se vydat buď žitavskou úzkorozchodnou parní železnicí, která se nazývá Bimmelbahn (vlak bez spěchu) a jejíž asi 10kilometrová trasa vede krásnou přírodní scenérií (v létě je možné jet i otevřeným vyhlídkovým vagónem, což je opravdu velká romantika), nebo automobilem ze Žitavy asi 6 km do Kurortu Oybin, kde je dostatečně útulné parkoviště. Výletní městečko Oybin (česky Ojvín) je příjemné a lázeňsky klidné.
Na první pohled mu dominuje obrovská pískovcová stolová hora, na jejímž vrcholu trůní ruiny oybinského hradu a kláštera ze 13. století.
K zřícenině hradu Oybin se můžete vydat úzkorozchodnou parní železnicí Bimmelbahn.
I tady jsme našli stopy po Ronovcích, Čeňku z Ojvína, Jindřichovi z Lipé, Janu Lucemburském. Vždyť Oybin zde dal ve 14. století přestavět a vybudovat klášter celestýnů Karel IV. a stal se jeho oblíbeným zastavením na cestě do Žitavy.
Na oybinskou zříceninu je možné vyjet lázeňským vláčkem, který si hrdě říká Gebirgsexpress neboli horský expres. Ten objíždí stolovou horu a supí pomaloučku až ke hradu a zpět. Nebo se dá vystoupat přímo na hrad po úhledných schodech za restaurací a hotelem, kolem kostela.
Oybinu dominuje pískovcová hora, na jejímž vrcholu trůní ruiny oybinského hradu a kláštera ze 13. století.
Za dobrého počasí je z Oybinu úžasný výhled a ruiny prozrazují, že to kdysi musela být opravu působivá a výjimečná stavba. I dnes budí respekt.
