Článek
Zvonice a zvoničky měly se svými zvony nezastupitelnou obecní funkci, zvon byl ohlašovatelem a poslem dobrých i zlých událostí, jeho hlas se nesl do daleka a byl tak i informačním zdrojem. Zvony ohlašovaly časové údaje, vymezovaly čas od klekání do klekání. Podle hlasu zvonů lidé vstávali, zasedali k jídlu, chodili spát.
Zvony ohlašovaly narození i úmrtí, umíráček měl vždy zvláštní tón i rytmus zvonění, hlásily požáry nebo blížící se nebezpečí třeba v podobě nepřátelských vojsk. Zvonilo se i proti bouřkám a bleskům, bez zvonu jako kdyby obec nebyla.
Na Slánsku stojí řada zvonic, jsou častým výletním cílem při poznání krajiny. Mají osobité kouzlo, dodávají leckdy fádnímu místu na přitažlivosti.
Slánské Infocentrum vydalo dvoudílnou skládačku, která slovem i obrazem provází po daných objektech.
Najedete čtyřiašedesát kilometrů a při startu ve Velvarech navštívíte 13 zvonic a zvoniček.
Ve Velvarech je historických památek více, ale my se jdeme podívat na renesanční hranolovou zvonici stojící nedaleko uzavřeného kostela svaté Kateřiny, asi plnila i obrannou funkci.
Zabudovaná v kostelní zdi
Další zastávka je v nedalekém Nabdíně, zvonice je součástí hřbitovní zdi. Má mohutný omítnutý kamenný podklad, masívní je trámoví, krytinu tvoří šindel. U většiny zvonic najdeme vesnické hřbitovy se zajímavými náhrobky, na některých jsou staré fotografie zesnulých a někdy i povolání zemřelého. Kdo má rád funerální památky, ten si tu smlsne.
Rozklovaná prkna
Skůrská zvonice se nachází v severozápadní části hřbitova. Postavili ji v 17. století, uvnitř je zavěšen zvon Václav odlitý v dílně Bartoloměje Berounského datovaný rokem 1510, zvonici několikrát rekonstruovali, naposledy v roce 2002. V nedávné době se stala zřejmě cílem nějakého ptactva, má ve všech stranách vyklované díry, připomínají vstřely těžké ráže.
Na místě zvonice stával kostel svatého Bartoloměje z konce 13. století, který zbořili v roce 1873. Ve hřbitovní zdi jsou z něho zasazeny dvě kamenné konzole s podobou lidských hlav a svorník s vytesanou alegorií Měsíce. Další kameny jsou vsazeny na vnější zdi, jsou na nich rytiny křížů a slunce.
Přesuneme se do Želenic, kde stojí mohutná renesanční zvonice s mansardovou střechou vedle románského kostela svatého Jakuba Většího. Ve zvonové stolici visí dva původní zvony. První je z roku 1581 odlitý zvonařem Brikcím z Cimperka z Nového Města Pražského. Druhý zavěsili roku 1613, odlil ho slánský zvonař Jindřich Senomatský ze Šternštatu.
Následují zvonice ve Pcherách, Přelíci a Hradečnu. Pcherská zvonice je barokní, je jedinou zděnou zvonicí na Slánsku, stojí nad kostelem svatého Štěpána. Měla tři zvony, ty zrekvírovali v roce 1917. Ve 30. letech minulého století se podařilo získat nové zvony z dílny českobudějovického zvonaře Rudolfa Pernera. Měly opět smůlu, zmizely za druhé světové války.
Litoměřice se snaží přitáhnout turisty
Přelická zvonice stojí ve hřbitovním areálu, pochází ze 17. století. Měla tři zvony, jeden se ztratil za druhé světové. Nejstarší od zvonaře Petra pochází z roku 1486. Na jeho dolním okraji je český nápis, o němž se mělo za to, že označuje nejstarší český nápis na zvonu vůbec. Mylně byl čten letopočet, místo 1486 četli 1386. Druhý zvon nese letopočet 1679.
Mohutné stavby
Zvonice v Hradečnu pochází z roku 1749, je to malá hrázděná stavbička, uvnitř je osvětlená. Řisutská zvonice stojící u kostela svatého Jakuba je mohutná stavba, zřejmě ji postavili před rokem 1665. Podobná stojí v nedalekých Tuřanech. Zvonice měla tři zvony, jeden pocházející z roku 1492 roztavili v 19. století.
Dále na trase jsou Tuřany, Neprobylice, Kvílice. Tuřanská zvonice má čtyři zvony, stojí na hřbitově u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Stavbu financovala smečenská vrchnost, nejstarší zvon pochází z roku 1678.
Ponurá pětipeská historie
Jednou z mých oblíbených je zvonice na návsi pod bývalou tvrzí v Neprobylicích. Zvony má zavěšeny netradičně, visí zvenčí na vzpěradlové konstrukci. Kaplička je věrnou kopií z roku 1896, která nahradila původní. Podezdívku má šestibokou, kamennou, ve stěnách jsou zasazeny mramorové náhrobky patronů bývalého kostela – Václava Pětipeského z Chýš a Egerberka a Magdaleny z Adlaru, manželky Odolena Pětipeského.
Zvony měly namále, v obou světových válkách se usilovalo o jejich roztavení. Je to nádherná stavba, v okolních obcích stojí dřevěných zvonic více.
Erb s říčním pruhem na stříbrném poli
Nad kaplí se na návrší tyčí zbytky středověké tvrze, patřila starobylému českému rodu Pětipeských. Tvrz je v rekonstrukci.
Pětipeští pocházeli ze vsi Pětipsy na Kadaňsku. Ve znaku měli vlnitý modrý pruh, představující řeku. Pětipeský Odolen pomáhal roku 1158 při tažení německého císaře proti Milánu. Za boj u řeky Addy získali do erbu modrý pruh, Milánští strhli mosty a Češi přebrodili řeku, udrželi pozice a pomohli císařským vojskům při útoku.
Pětipeští nebyli významnou šlechtou, o majetek přišli po Bílé hoře, přidali se k stavovskému odboji, jejich statky získal jeden z aktérů pražské defenestrace Bořita z Martinic. Vymřeli roku 1652.
Syny kázala utopit jako štěňata
Dávno předtím se v Neprobylicích málem odehrála hrůzná tragédie. Pětipeský rytíř vytáhl do boje proti tureckému nebezpečí, které ohrožovalo celou Evropu. Zatímco bojoval, narodilo se manželce patero synů. Přitom ona toužila po dceři. Mimo to jí také vrtalo hlavou, jak mezi ně rozdělí skromný majetek.
Vrchotovy Janovice okouzlí zámeckým parkem i v zimním období
Bába zvaná Kuklice paní poradila, ať kluky utopí. Ženy vložily chlapce do koše a Kuklice běžela k potoku, jenže se trefila do návratu rytíře z bojů. Kuklice dělala, že ho moc nezná a utíkala pryč. Rytíř byl zvědavý, co má v koši, a Kuklice řekla, že štěňata. Rytíř na to, že by si jedno vzal. Kluci začali vřeštět, vše se provalilo. Rytíř se dozvěděl, že jsou to jeho synové.
Přijel na tvrz, ženy si nevšímal, svolal hosty, stále dělal jakoby nic a pak se při hostině zeptal, co by dělali se ženou, která chtěla zavraždit své děti. Zazdít do sklepa! uslyšel sborem. Což se také stalo, Kuklici poté nejprve máchali v potoce, poté ji pomalu upekli na hranici.
Rytíř vzápětí tvrz opustil, odstěhoval se se syny do Bysně.
„Zouvák“ se zvonem
Kvílická zvonice je asi nejstarší v regionu, má původní zvon z roku 1613. Stojí u kostela svatého Víta, hřbitov je trochu ponurý, plný starých náhrobků. V nedaleké Třebízi se nachází na návsi skromná vidlicová zvonička, zvaná zouvák. Zvonem ji osadili v roce 1932, prý ji postavili kvůli tomu, že v katolickém kostele nesměli zvonit zemřelému nekatolíkovi. Třebíz je známa jako vesnický skanzen.
Končíme v Hořešovicích, kde stojí zvonice nedaleko návsi. S kostelem tvoří nádhernou stavební kompozici. Má zajímavou střechu se dvěma vysokými hroty. Původní gotickou zvonici opravili v 80. letech minulého století.
V Hrabalově chatě je už pár kusů jeho nábytku
Dřevěných sakrálních staveb je po republice mnoho, všechny stojí za pozornost, jsou nedílnou součástí urbanizované krajiny.
Turistická navigace zdarma |
---|
Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu. |