Dobrošovská pevnost po třech letech rekonstrukce nabízí zcela novou expozici

Železobetonové opevnění táhnoucí se podle značné části hranic a doplněné ve vnitrozemí několika dalšími liniemi lehkých objektů je od doby vzniku, a hlavně jeho vynuceným opuštěním, neustálým tématem dohadů. Měli jsme se bránit hitlerovskému Německu? Jak dlouho by obránci vydrželi? Vylámal by si nepřítel na nedostavěném a hlavně nedozbrojeném betonovém valu zuby? Otázek stovky, pak přišel Mnichov a kolem pevností se hrnuly do vnitrozemí německé sbory.

Jedním z objektů, na které se velmi spoléhalo, byla dobrošovská pevnost nad Náchodem. Soubor těžkých dělostřeleckých, pěchotních a lehkých opevnění, kombinovaný s okopy a překážkami, měl nepříteli zabránit průnik ze Slezska tzv. Náchodskou brankou, tradičním prostorem, kterým směřovaly armády do nitra Čech.

Obrana průsmyků, jimiž se nepřítel mohl dostat do republiky, byla prioritní, v těch místech byla koncentrace pevností největší. Nejinak tomu bylo na Náchodsku, útočný směr od Kladska otevíral cestu do nitra státu. Strategický význam průsmyku zvaného Branka se ukázal již při vpádu pruských vojsk v roce 1866.

K zadržení nepřítele byl vypracován plán postavit podle vzoru francouzské Maginotovy linie souvislé opevnění podél hranic. Na Náchodsku se začalo v roce 1937 s výstavbou dělostřelecké tvrze Dobrošov.

Ta se nyní otevírá po několika letech úprav a rekonstrukce v atraktivním pojetí. Nechybějí interaktivní prvky, v návštěvnickém centru je moderní kinosál.

Zajímavou záležitostí je nepřímá palba z kanonu na nepřítele. Je určena pro dvojici, vžijete se tak do obsluhy zbraně, kdy jeden z účastníků je pozorovatelem a hlásí z obrazu terénu v periskopu koordináty palby střelci, který podle toho zaměřuje zbraň.

Střelec v bunkru nepřítele neviděl, vše mu hlásil pozorovatel shora, a pak bleskurychle zaměřil a vystřelil. Předpokladem bylo, že úseky budou zastřílené a pojede se podle tabulek.

Ve hře pak uvidí jak pozorovatel, tak i střelec výsledky své činnosti. Dráha střely je vidět na obrazovce.

Další novinkou je virtuální prohlídka podzemí, kde se vám promítají běžně nepřístupná místa. Určitě zajímavé je virtuální hledání min pomocí detektoru, minové pole je promítáno na podlaze. Další panely zase představují vojáky i německé ordnery.

Určitě zaujme i trojrozměrný model Dobrošova s vyznačenými objekty, ty se rozsvítí, jakmile se o nich hovoří.

V prostorách se dozvíte mnoho informací o tehdejší situaci, o vojsku, pevnostech. Je tu i malá výstavka výzbroje a výstroje, ve velké vitríně ojedinělá sbírka vojáčků, představující všechny zbraně včetně jízdy, naslouchací služby, hudebníků atd.

Také se dozvíte, že podzemní prostory nejsou opuštěné, ale slouží jako zimoviště netopýrů, pár jsem jich u stropu zahlédl. Jaké je to být tímto užitečným hmyzožravcem, se můžete přesvědčit s nasazenými virtuálními brýlemi v interaktivním průletu podzemím.

Dozvíte se o nich řadu zajímavých věcí. Třeba proč se jim v pevnosti líbí, kdy se slétají hnízdit, tehdy dělníci museli přerušit rekonstrukční úpravy, což o dost prodloužilo otevření nové expozice.

Centrum stojí vedle nejmohutnějšího objektu, srubu Zelený, jeho betonáž skončila v září 1938. Hlavní výzbrojí měla být trojice poloautomatických houfnic ráže 100 mm. K vyzbrojení ale nedošlo kvůli podpisu mnichovské dohody.

Ve střeleckém prostoru stojí dvě makety zmíněných zbraní.

Výtahem se dostanete do podzemí, kde vás čekají stovky metrů chodeb, většina je vybetonována, někde jsou použity ocelové vzpěrníky.

Výtahem se dostanou do podzemí i imobilní návštěvníci, ostatní mohou projít až pod srub Můstek a vystoupat po 260 schodech. Tam vyjdete do rozstříleného prostoru, který je ponechán záměrně v původním stavu.

Němci postřelovali Můstek ze vzdálenosti asi 300 metrů střelou Röchling. Část je dosud zabořená ve stěně, její maketa se nachází v prostoru bunkru.

Můstek ještě donedávna hyzdila plechová věžička, kterou se při prohlídkách vystupovalo, nyní je východ níže. Věžičku nahradila maketa ocelového zvonu.

Prohlídka zahrnuje také srub Jeřáb, kde jsou zrestaurovány kresby svobodníka Eduarda Zicháčka z roku 1938. Krom toho zde jsou sbírkové předměty z uvedené doby, včetně kulometu vz. 37.

Když nás zabrali Němci, vytrhali povětšinou hlavní střílny, bunkry přišly o své ocelové zvony, část se stala zkušebními cíli wehrmachtu.

Dobrošovská tvrz měla mít sedm objektů, dokončeny byly tři, jeden dělostřelecký a dva pěchotní. Plán byl dva pěchotní, dva dělostřelecké, jedna dělostřelecká a jedna minometná otočná věž. Dostřel zbraní byl za Hronov, kde se palba měla překrývat s nerealizovanou tvrzí Jírova hora, z druhé strany prostor palebně pokrývala tvrz Skutina.

Jiráskovu dobrošovskou chatu využívalo vojsko, bylo tu umístěno značné množství zbraní. Ostrahu stavby zajišťoval strážní prapor V. o síle tří rot se sídlem v Náchodě.

Pro akceschopnost pevnosti za války byla nutná voda, většinou měly sruby vrtané studny až do hloubky 60 metrů. Při budování opevnění se každé ráno museli obyvatelé Dobrošova odebrat pryč ze svých domovů, návrat byl možný až večer.

Problémem letos pro návštěvníky bude doprava. Silnice Náchod–Dobrošov se v úseku na Lipí opravuje, autem to lze objet přes Nové Město nad Metují, Slavoňov, Nový Hrádek a Českou Čermnou. Uzavírka je plánována až do konce října.

Z města ale jezdí autobus, nebo je to přes Běloves okolo dalších bunkrů nádherná procházka, ale do kopce.