Do Želíz za čerty a tajemnou jeskyní

Na Kokořínsku nalezneme v pískovcových skalách hned několik sochařových plastik a reliéfů. Rozmanitost místních tvarů pískovcových skal byla pro mladého začínajícího umělce velkou inspirací. Než se však stal nejvýznamnějším sochařem své doby, vyučil se truhlářem. Učení ale nedokončil, jelikož nalezl zalíbení v řezbářství a velmi rád vyřezával figurky ze dřeva.

Ve 40. letech 19. století pracoval jako kuchtík na blízkém liběchovském zámku, kde se seznámil se svým mecenášem a především majitelem panství Antonínem Veithem. Byl to právě on, kdo financoval jeho další odborné sochařské vzdělání v Praze a později v Mnichově.

Zámek navštěvovali i další umělci. Můžeme zmínit malíře Josefa Navrátila či zámeckého knihovníka, spisovatele a přítele Boženy Němcové Františka Matouše Klácela. I ti v Levém poznali jeho výjimečnost a nadání.

Díky podpoře, která se mu dostávala, zdokonalil Levý svou techniku a dosáhl uznání nejen u nás, ale i v zahraničí. Na Liběchovsku vytesal do skal kromě Čertových hlav také jeskyni Klácelku, Harfenici, kapli sv. Máří Magdaleny či Hada. Též se podílel na úpravě liběchovského zámku a na sochařské výzdobě přilehlé zahrady.

V letech 1851-1852 přijal Levý na doporučení Navrátila práci na zámcích v Ploskovicích a Zákupech, což byla tehdejší letní sídla rakouského císaře Františka I. Stal se také učitelem Josefa Václava Myslbeka, který je kromě jiného autorem jezdecké sochy sv. Václava, umístěné na Václavském náměstí v Praze. Levého další díla si můžeme prohlédnout například v kostele sv. Karla Boromejského či v chrámu sv. Víta.

K Čertovým hlavám vyrazíme po modré turistické značce od želízské základní školy. Cesta do vršku vede lesní pěšinou lemovanou skalisky a borovým lesem. Za chvíli jsme u cíle.

Dvě devítimetrové hlavy připomínají pekelníky. Z hlediska rozměrů se jedná o zcela unikátní dílo v Česku. Levý je vytvořil v letech 1841-1846 a ke své práci používal klasické náčiní typické pro tesání pískovců. V podstatě si vystačil pouze se sekyrkou a malým krumpáčem. V místech, kde byly pískovce odolnější, používal pravděpodobně sekáček a palici. Těžko uvěřit, že tehdy dokázal vytvořit takové dílo.

Jedna z hlav má otevřená ústa, jako by se něčemu podivovala, ta druhá cení zubiska. Obě mají velké a hluboké oči, kterými střeží okolí. Kromě čertů můžeme ve skalách narazit třeba i na malou lebku, schovanou za porosty, vytesanou zřejmě amatérským sochařem.

Na skály se dá vylézt a užít si tak pohled přímo z Čertových hlav. Stačí je jen obejít a prosoukat se sem tam úzkým prostorem. Nahoře je krásný výhled do želízského údolí.

Od Čertových hlav sejdeme druhou stranou kopce na okraj Želíz směrem na Liběchov. Cesta vede po prašném kluzkém písku a místy je poměrně zarostlá, a tak je potřeba dávat pozor, kam šlapeme. Zjišťujeme, že místo je domovem rodinky krásně zbarvených ještěrek, proto se na chvíli zastavíme a tiše je pozorujeme.

Pokračujeme dále po modré turistické značce, která nás zavede okolo místních domků na lesní cestu. Na ní narazíme i na neoznačené hluboké průrvy mezi skalami. Je zde potřeba větší opatrnosti. Po mírném klesání a zhruba 600 metrech dorazíme k uměle vytvořené jeskyni Klácelka.

Prostranství před ní se nazývá Blaník a ukrývá známé postavy z historie. Můžeme si prohlédnout celkem tři sochy. Dvě z nich postávající vlevo od vstupu jsou muži oblečení v rytířské zbroji. Prvním je vůdce husitských vojsk Jan Žižka z Trocnova a druhým Prokop Holý. Z křesla napravo pak vyhlíží třetí figura v podobě vůdce vojska blanického Zbyňka ze Zásmuk. V protější části pískovcového masivu můžeme zahlédnout vytesané postavy tří trpaslíků, kujících zbraně pro husitské bojovníky.

Samotná Klácelka ukrývá reliéfy zvířat v lidských oděvech, poukazující na lidské slabosti. Znázorňují bajky Františka Matouše Klácela, konkrétně Ferinu Lišáka. Právě po autorovi bajek získala jeskyně své jméno. Soubor skalních skulptur společně s jeskyní tvořil Levý postupně mezi lety 1845 až 1850.

Ačkoliv je Klácelka kulturní památkou, bohužel se neubránila řádění vandalů. Proto je od roku 2020 chráněná mříží, aby nedošlo k dalšímu poškození. I když tedy nelze nahlédnout do útrob Klácelky, Blaník si můžeme prohlédnout i tak. Místo ukryté v lese působí více než tajemně a má své kouzlo. Od jeskyně se dá sejít po strmější cestě z kopce dolů a dojít až k silnici, která vede zpět do Želíz.