Článek
Na Kokořínsku nalezneme v pískovcových skalách hned několik sochařových plastik a reliéfů. Rozmanitost místních tvarů pískovcových skal byla pro mladého začínajícího umělce velkou inspirací. Než se však stal nejvýznamnějším sochařem své doby, vyučil se truhlářem. Učení ale nedokončil, jelikož nalezl zalíbení v řezbářství a velmi rád vyřezával figurky ze dřeva.
Ve 40. letech 19. století pracoval jako kuchtík na blízkém liběchovském zámku, kde se seznámil se svým mecenášem a především majitelem panství Antonínem Veithem. Byl to právě on, kdo financoval jeho další odborné sochařské vzdělání v Praze a později v Mnichově.
Kamýk nad Vltavou střeží Muž ticha
Zámek navštěvovali i další umělci. Můžeme zmínit malíře Josefa Navrátila či zámeckého knihovníka, spisovatele a přítele Boženy Němcové Františka Matouše Klácela. I ti v Levém poznali jeho výjimečnost a nadání.
Díky podpoře, která se mu dostávala, zdokonalil Levý svou techniku a dosáhl uznání nejen u nás, ale i v zahraničí. Na Liběchovsku vytesal do skal kromě Čertových hlav také jeskyni Klácelku, Harfenici, kapli sv. Máří Magdaleny či Hada. Též se podílel na úpravě liběchovského zámku a na sochařské výzdobě přilehlé zahrady.
Od soch je hezký výhled do okolí.
V letech 1851-1852 přijal Levý na doporučení Navrátila práci na zámcích v Ploskovicích a Zákupech, což byla tehdejší letní sídla rakouského císaře Františka I. Stal se také učitelem Josefa Václava Myslbeka, který je kromě jiného autorem jezdecké sochy sv. Václava, umístěné na Václavském náměstí v Praze. Levého další díla si můžeme prohlédnout například v kostele sv. Karla Boromejského či v chrámu sv. Víta.
Čertovy hlavy jsou nejznámějším dílem
K Čertovým hlavám vyrazíme po modré turistické značce od želízské základní školy. Cesta do vršku vede lesní pěšinou lemovanou skalisky a borovým lesem. Za chvíli jsme u cíle.
Dvě devítimetrové hlavy připomínají pekelníky. Z hlediska rozměrů se jedná o zcela unikátní dílo v Česku. Levý je vytvořil v letech 1841-1846 a ke své práci používal klasické náčiní typické pro tesání pískovců. V podstatě si vystačil pouze se sekyrkou a malým krumpáčem. V místech, kde byly pískovce odolnější, používal pravděpodobně sekáček a palici. Těžko uvěřit, že tehdy dokázal vytvořit takové dílo.
U Čertových hlav najdete také lebku.
Jedna z hlav má otevřená ústa, jako by se něčemu podivovala, ta druhá cení zubiska. Obě mají velké a hluboké oči, kterými střeží okolí. Kromě čertů můžeme ve skalách narazit třeba i na malou lebku, schovanou za porosty, vytesanou zřejmě amatérským sochařem.
Na skály se dá vylézt a užít si tak pohled přímo z Čertových hlav. Stačí je jen obejít a prosoukat se sem tam úzkým prostorem. Nahoře je krásný výhled do želízského údolí.
Zřícenina Zvířetice: Bývalý zámeček, do kterého uhodil blesk
Od Čertových hlav sejdeme druhou stranou kopce na okraj Želíz směrem na Liběchov. Cesta vede po prašném kluzkém písku a místy je poměrně zarostlá, a tak je potřeba dávat pozor, kam šlapeme. Zjišťujeme, že místo je domovem rodinky krásně zbarvených ještěrek, proto se na chvíli zastavíme a tiše je pozorujeme.
Pokračujeme dále po modré turistické značce, která nás zavede okolo místních domků na lesní cestu. Na ní narazíme i na neoznačené hluboké průrvy mezi skalami. Je zde potřeba větší opatrnosti. Po mírném klesání a zhruba 600 metrech dorazíme k uměle vytvořené jeskyni Klácelka.
Ukrývá bojovníky
Prostranství před ní se nazývá Blaník a ukrývá známé postavy z historie. Můžeme si prohlédnout celkem tři sochy. Dvě z nich postávající vlevo od vstupu jsou muži oblečení v rytířské zbroji. Prvním je vůdce husitských vojsk Jan Žižka z Trocnova a druhým Prokop Holý. Z křesla napravo pak vyhlíží třetí figura v podobě vůdce vojska blanického Zbyňka ze Zásmuk. V protější části pískovcového masivu můžeme zahlédnout vytesané postavy tří trpaslíků, kujících zbraně pro husitské bojovníky.
Jeskyně Klácelka je umělá.
Samotná Klácelka ukrývá reliéfy zvířat v lidských oděvech, poukazující na lidské slabosti. Znázorňují bajky Františka Matouše Klácela, konkrétně Ferinu Lišáka. Právě po autorovi bajek získala jeskyně své jméno. Soubor skalních skulptur společně s jeskyní tvořil Levý postupně mezi lety 1845 až 1850.
Ačkoliv je Klácelka kulturní památkou, bohužel se neubránila řádění vandalů. Proto je od roku 2020 chráněná mříží, aby nedošlo k dalšímu poškození. I když tedy nelze nahlédnout do útrob Klácelky, Blaník si můžeme prohlédnout i tak. Místo ukryté v lese působí více než tajemně a má své kouzlo. Od jeskyně se dá sejít po strmější cestě z kopce dolů a dojít až k silnici, která vede zpět do Želíz.