Do zapadlé části Šumavy za dávnými tajemstvími

Strašínský kostel Narození Panny Marie co by kamenem dohodil, několik chalup, klid a překrásný výhled. Tak lze stručně charakterizovat místo, které nese podivný název — Věštín. Z okolních strání můžete pozorovat šumavské vrcholy Sedlo, kde v minulosti sídlili bájní Keltové, Ždánov a také menhiry posetý Javorník. Opačným směrem pak spatříte mohutnou zříceninu hradu Rabí.

Podle jedné z pověstí zdejší muži drželi hlídky, a jakmile spatřili v blízkosti hradu nebezpečí, zapálili hranici z dříví, aby posádku varovali. Říkalo se jim věštci. Věštín tak mohl plnit i funkci jakési mezistanice, přes kterou byly pomocí předem domluvených signálů předávány informace.

Původní cesta mezi Strašínem a Věštínem (dnes již zarostlá a obtížně přístupná) ukrývá i malou kapličku. Údajně se zde o půlnoci zjevovala černě oděná postava na černém koni — duch zemřelého stavitele ze Žichovic, který při stavbě strašínského kostela trýznil a bil lidi. K jeho vysvobození prý přispělo až postavení této kapličky.

Z Věštína je to kousek k další zapadlé vesničce, nesoucí název Damíč. Ani zde nechybí rozhlehlé louky, olemované hlubokými lesy a samozřejmě také trochu toho šumavského tajemna.

„Na drahách byla uprostřed studánka se zvlášť křišťálovou vodou, která každého pocestného osvěžila. Proto damíčští nechávali na kraji u kamene malý dřevěný žejdlík, aby se kolemjdoucí mohli napít,“ vypráví pověst O zakletých skalách (J. Sucháčová, L. Hromádková: Z podhůří Šumavy).

Jednou zde pásl ovce a kozy místní pasáček. Přišla k němu stará a vetchá babička a poprosila ho, zda by jí podal vodu. Než stačil chlapec nabrat životadárnou tekutinu, přiběhl pacholek Matěj a ženě vynadal, že má sedět doma.

„Stařenka neřekla tak ani tak, jen ruce pozvedla. Vtom nastala tma, vítr dul ze všech stran, hrom burácel a ten rámus trval hodnou chvíli. Když se vyjasnilo, po babičce ani památky. Na pastvině se objevila skála, u ní balvan a kolem roztroušeno kamení… Jediný pasáček tam stál živý a od úleku nemohl ani hlásku vydat. To začarovala tajemná babička neochotného Matěje od soběšických Machů, psa, ovce i kozy v nehybné kamení,“ popisuje pověst tuto událost.

Damíč je opravdu zajímavým místem, odkud je možné se nerušeně dívat hluboko do vnitrozemí. Pozornost jistě zaujmou i dva nedaleké kostely v Bukovníku a Nezamyslicích. Pokud bychom tyto sakrální stavby spojili pomyslnou přímkou a tuto protáhli dále, zjistíme, že prochází přesně na jih přes Damíč směrem na Javorník, tedy do lokality opředené mnoha pověstmi a dosud nevyřešenými záhadami. Náhoda, nebo v dávné minulosti byla tato místa opravdu propojená, například energetickými liniemi, které naši předci dokázali využívat?

Někteří badatelé se domnívají, že až 99 procent sakrálních staveb stojí na místech původních pohanských svatyní. A ty mívaly zpravidla jedno společné — nacházely se na významných energetických bodech.

Jinak tomu není ani v případě kostela sv. Václava v Bukovníku, který je výraznou dominantou zdejší krajiny.

„Stojí na pravěkém kultovním místě, které bylo také určeno pro léčení. To zavdává příčinu k domněnce, že tu stával nejprve menhir. Energie bodu, který se nachází klasicky v křížové zóně kostela, je ostatně stále nadprůměrná,“ uvádí psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.

Ovšem v Bukovníku to rozhodně není vše. U silnice na Mačice a Frymburk je sýpka, u které jsou tři kříže zasazené do tří oblých kamenů. Podle pověstí by se mohlo jednat o kameny z doby před nástupem křesťanství, možná využívané k obětním rituálům.