Do středu Česka nejen za farářem Toufarem

Kdo kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde se koncem roku 1949 během mše svaté začal vychylovat oltářní kříž, chce vidět i zevnitř a poslechnout si, co se tu tenkrát vlastně dělo, musí si návštěvu naplánovat a nejlépe dohodnout se současným farářem Pavlem Jägrem. Kromě bohoslužeb jsou totiž kostel i přilehlá fara s malou expozicí, kde Josef Toufar rok a půl bydlel, běžně nepřístupné. Cestou do Číhoště a ani v obci nespatříte žádné poutače či ukazatele, které by vás na někdejší „místo činu“ zavedly.

Nezasvěceným by tak mohlo připadat, že tím hlavním, čím se víska může pochlubit, je poloha ve středu Česka. To se lze dočíst na cedulích i směrovkách, které vás k místu na kraji obce zavedou. Geometrický střed ČR byl podle textu na informačním panelu určen z několika nezávislých zdrojů.

Vycházelo se přitom z výpočtu těžiště plochy vymezené státními hranicemi, přičemž se kalkulovalo s jednotnou nadmořskou výškou, to znamená, že se nezohledňovaly pohoří ani nížiny.

Obec by ráda na místo upozornila například rozhlednou, která by mohla vzniknout rekonstrukcí retranslační věže na blízkém vrchu Borovina ve výšce 750 metrů, jenže na to nemá prostředky. K výjimečné poloze Číhoště se nicméně vztahuje název tamní restaurace a kulturního zařízení v jednom — Zeměstřed. Ta společně s miniaturním hasičským muzeem, kostelem a farou tvoří centrum, zatím bez jakéhokoli zázemí pro turisty či poutníky.

Farnost i vedení obce mají však plány do budoucna, které se odvíjejí od připravovaného Toufarova svatořečení. Vše nasvědčuje tomu, že až k němu dojde, Číhošť by měla být připravena na mnohonásobně větší počet návštěvníků než dosud. Zatím Pavel Jäger shání brigádníky, kteří by zájemce provázeli v kostele a na faře, a nabídli jim alespoň skromné zázemí pro odpočinek ve stínu kostelní věže.

Starobylost venkovského kostelíka ze 14. století je vidět na první pohled, restaurátorský průzkum navíc prokázal existenci i řady fresek, které však zatím nebyly odhaleny. K návštěvě tohoto svatostánku ze všeho nejvíc láká příběh kněze Josefa Toufara a události s ním spojené. Ty vedly nejen k umučení faráře komunistickou státní bezpečností, ale i k dočasnému vymazání Číhoště z mapy republiky.

Stojíme před kazatelnou, odkud kněz v prosinci 1949 promlouval ke svým farníkům. Když mluvil o tom, že Ježíš se může pohybovat mezi námi, aniž bychom ho poznali, začal se podle pozdějšího svědectví téměř dvaceti přítomných pohybovat oltářní kříž. Vychyloval se údajně do několika stran pod úhlem 45 stupňů, aniž spadl, což odporuje zákonům fyziky. Tajná policie obvinila Toufara, že křížem pohyboval pomocí speciálního zařízení ve snaze lidi pobláznit a zmanipulovat.

Sám farář přitom „zázrak“ na vlastní oči neviděl, protože byl v tu chvíli k oltáři otočený zády. Asi čtyřiceticentimetrový kříž, který na stejném místě dnes stojí, není originál — ten si tenkrát odnesla StB a je neznámo kde. Zejména skupinám studentů Pavel Jäger přímo v kostele promítá propagandistický snímek z roku 1950, v němž byl Toufar den před svou smrtí dovlečen na kazatelnu a přinucen ukázat, jak kříž uváděl do pohybu.

„Všímám si, že je to pro lidi nesmírně silný moment, vidět záběry v prostoru, kde se natáčely,“ říká současný farář, který „Toufarovu“ kazatelnu příliš nevyužívá, protože se v ní kvůli své výšce musí krčit. „Kdyby nešlo o 50. léta, byla by z toho jen lokální záležitost,“ dodává.

Od července 2015 se v prostoru mezi lavicemi a oltářem nachází Toufarův hrob. Jde o exponované místo, kterému se lze těžko vyhnout, takže se na náhrobní desku šlape.

„V Česku to není příliš obvyklé, ale neznamená to nic špatného. Naopak, v baroku šlo víceméně o běžnou věc. Význační měšťané byli pohřbíváni v kostele a jejich bohatě zdobené náhrobníky jsou dnes jen dohladka sešlapané kameny. V této souvislosti se nabízí také přísloví světská sláva, polní tráva,“ vysvětluje Pavel Jäger.

V expozici na faře je k vidění maketa schrány, v níž jsou farářovy ostatky uloženy, i s doplňujícím textem.

Navštívit můžete Toufarův pokoj s několika kusy původního nábytku. Postel, stůl a židli si nechal vyrobit v rodném Arnolci ze dřeva pocházejícího z rodinného lesa. Z okna měl výhled na kostel a farská pole. Na stole leží jeho psací stroj, rukopis, německý slovníček a prezidentská medaile Za zásluhy z roku 2014. Už trochu vybledlé fialové roucho, tzv. ornát, měl pravděpodobně na sobě během osudných událostí.

Ve druhé místnosti si lze prohlédnout fotografie z Toufarova dětství a mládí včetně pobytu na vojně či docházky na gymnázium, kam nastoupil až ve svých šestadvaceti letech. Můžete si prolistovat kopii vyšetřovacího spisu a seznámit se s pitevním protokolem na jméno Josef Zouhal, kde stojí, že kněz zemřel na zánět pobřišnice po prasknutí žaludečního vředu. Vystaveno je také Toufarovo vysvědčení nebo faktura za převezení „neznámého muže“ do společného hrobu v Ďáblicích.

Program v Číhošti vydá tak na dvě hodiny, ale čím dalším zaplnit den? Nemusíte jezdit nijak daleko, abyste si užili tamní přírodu i památky. Ledeč nad Sázavou s hradem ze 13. století je vzdálená jen sedm kilometrů. V této dominantě města stojící na strmém skalním ostrohu lze navštívit muzeum nejen s expozicí o městě, Jaroslavu Foglarovi, ale i se sbírkou historických hodin, mincí a bankovek. Na hradě najdete také středoevropský unikát — sgrafitovou výzdobu stropu renesančního sálu.

V sezoně lze vystoupat na 32 metrů vysokou věž, odkud je výhled na město, nedaleký gotický hrad v Lipnici nad Sázavou a šest kilometrů vzdálený nejvyšší vrch na Ledečsku Melechov, kde se v zimě lyžuje a běžkuje. Výlety do přírody jsou ale hlavně v teplejší části roku spojené s řekou Sázavou, vždyť Ledeč je první místo, odkud je tok splavný. Zvláště romantická, i když pro začátečníky kvůli množství peřejí trochu krkolomná, jsou Stvořidla, chráněná oblast, kde si skalnaté koryto řeky uchovalo původní ráz se spoustou krásných zákoutí.

Ve Sluneční zátoce, kam z centra města dojdete za hodinu po značených turistických stezkách podél řeky, tábořil v letech 1925 až 1945 se svým skautským oddílem Dvojka Jaroslav Foglar. Název místa pochází z jedné z nejpopulárnějších foglarovek, Hoši od Bobří řeky. Jestřáb se tu naposledy objevil v roce 1997, kdy mu tu byl odhalen kamenný památník. Na protějším břehu vede trať Posázavského pacifiku, jejíž vybudování na začátku 20. století pomohlo chudému kraji s rozvojem obchodu, podnikání a turistiky.

Může se vám hodit na Zboží.cz: