Do Spáleného Poříčí k vodopádu, na zámek i za vodníky

První písemná zmínka o Poříčí pochází z roku 1239. Již v 16. století získalo městská práva a znak s pečetí. Jistě si říkáte, kde se vzal přídomek Spálené. Ten se začal používat v 17. století, kdy bylo město několikrát zasaženo rozsáhlými požáry.

Ve Spáleném Poříčí je toho hodně co objevovat. My jsme se nejprve vydali ke starému židovskému hřbitovu, který najdeme v Pražské uličce nedaleko centra. Údajně byl založen v 17. století, ale jeho existence je doložena až ve druhé polovině 18. století. Nejstarší čitelný náhrobek pochází až z roku 1801. Poslední pohřeb zde proběhl před rokem 1943.

Pokračujeme na náměstí Svobody. Název získalo v roce 1929, avšak již v roce 1934 bylo přejmenováno na náměstí Masarykovo. Později své původní jméno získalo nazpět. V čele náměstí se tyčí kostel sv. Mikuláše, jehož současná podoba pochází z roku 1882.

Na východní straně kostela si můžeme všimnout sochy sv. Floriána jakožto ochránce před ohněm a dalšími živly. To nám krásně zapadá do historie názvu města a Florián má ve městě jasný úkol, a to zařídit, aby se historie neopakovala.

Na jižní straně kostela potkáváme tři svaté v podobě Jana Nepomuckého, Panny Marie a Antonína. Na západní fasádě věže kostela vidíme znaky Kapituly sv. Víta v Praze.

Budova, která nás na náměstí zaujme asi nejvíce, je děkanství. Má vysokou mansardovou střechu a je zdobená jako kostel znakem Kapituly sv. Víta v Praze. V okenních kovaných mřížích se objevuje letopočet 1780, což je letopočet přestavby do současného stavu tohoto objektu.

V roce 1792 byla poříčská fara povýšena na děkanství. Všimneme si i bronzové desky, která zmiňuje, že zde v letech 1894 až 1895 žil spisovatel Jindřich Šimon Baar. Další dvě pamětní desky připomínají vznik první české Čtenářské společnosti v roce 1820 a také známého lidového léčitele a kněze P. Františka Ferdu, který pocházel z nedalekých Dražkovic.

Vedle děkanství najdeme infocentrum, které není jen tak obyčejné. Tento krásný roubený dům nám ukazuje lidovou architekturu jižního Plzeňska. Prohlédnout si v něm lze tradiční nízký povalový strop, předsíň, černou kuchyni či chlebovou pec.

Typickým krajovým prvkem je velký kabřinec nad čelním štítem a zadní štít, jenž je vyplétaný větvemi a pomazaný jílem. Roubená část domu má omítku nazývající se kožich. Dům byl postaven v 18. století, ale do stavby byly použity trámy ze starších domů z 15. a 17. století.

Za kostelem sv. Mikuláše stojí krásný renesanční zámek, který nechal na místě gotické tvrze postavit v roce 1617 Adam Vratislav z Mitrovic. Z renesance se dochovala sgrafitová výzdoba nádvoří a dva pískovcové portály. Na chodbě severního křídla zámku byly objeveny nápisy a kresby pravděpodobně ze 17. a 18. století. V koncertním sále byl objeven a následně zrestaurován původní dřevěný kazetový strop s pozůstatky ohoření po velkém požáru města v roce 1620.

Zámek koupila v 18. století Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která jej kromě zestátnění památky po druhé světové válce vlastní dodnes. Díky tomu zde byl v roce 1756 uložen svatovítský poklad. V 19. století na zámku přibyla novogotická věž s hodinami. V roce 1949 byl zámek znárodněn a nábytek spolu s dalšími cennostmi nenávratně zmizely.

Poté byl zámek přestavěn na byty, působil jako lesní závod a po jeho odstěhování v 80. letech nastalo rychlé chátrání. Od roku 1990 je postupně opravován. Dnes je zámek využíván pro potřeby střední školy a konají se zde různé kulturní akce.

Kromě židovského hřbitova najdeme ve Spáleném Poříčí i jiné židovské stopy. Nedaleko zámku v Tyršově ulici stojí jedna zajímavá budova. Dnes je zde vinárna, kavárna a penzion Joachima Lewidta. Dříve jsme tu však mohli navštívit židovský kupecký dům.

Patrový městský zděný dům má dochovaný krámský portál a dřevěnou pavlač. Kdysi tu bývala i černá kuchyně. O pár kroků dále stávala pravděpodobně již od poloviny 17. století v dnešní Ostrovní ulici v místech původního zámeckého pivovaru synagoga. V její blízkosti se měla nacházet i rituální lázeň zvaná mikve. Budovu však značně poškodily v roce 1925 povodně a od té doby chátrala. V roce 1946 byla zbořena.

V místech, kde až do druhé světové války synagoga stávala, najdeme památník soužití židovských a křesťanských obyvatel ve Spáleném Poříčí. Vznikl v dílně akademického sochaře Jaroslava Šindeláře a má podobu zaniklé synagogy.

Kolem zámku je i hezký park s kašnou, sochou Slunce, s rybníkem a altánkem. U rybníka doporučujeme se zastavit, najdeme tu velmi pěkně zrekonstruovaný Zábrodský mlýn. Tady začíná zábava i pro malé hravé turisty. Odtud se totiž vydáme po naučné stezce Za mlynáři od Bradavy, která má celkem šest zastavení a seznamuje návštěvníky s historií mlýnů, hamrů a starých řemesel kolem nich.

Právě pro děti je stezka doplněna jednoduchou soutěží. Když správně spočítají dušičky, které vodníkovi jakožto průvodci po trase utekly a schovaly se na jednotlivých tabulích, dostanou v infocentru tematickou odměnu.

Stezka má celkem 4,5 kilometru a končí v sousedních Hořehledech. Odtud je možné po zelené turistické značce pokračovat dále do Brd. Procházka kolem Bradavy je velmi příjemná. Dojdeme až k rybníku Hvížďalka. Tady kromě dalšího altánku najdeme i lavičky k posezení. Pohled na rybník je velice uklidňující. Vlastně tu není ani noha. Ideální místo pro odpočinek. Od altánku vede ukazatel směrem k vyhlídce na vodopády. Ačkoli to nejsou žádné Niagáry, zanechají v nás opravdu silný dojem. Je tu krásně.

Od zámku je možné vydat se ještě po další naučné stezce, která nese název Perlička víly Terezky. Díky ní si můžeme vylézt na rozhlednu Šťastná věž, vedle níž je i hřiště pro děti a horolezecká stěna. Cesta dále pokračuje kolem střelnice, po polní cestě zpátky kolem rybníku Šafranice a místního hřbitova nazpět do města.