Článek
Organizátorem je Klub českých turistů a symbolem škrpál. Původně kovový, od roku 1977 plastový. Letos se milovníci pochodů vydají na cestu z Prahy do Prčice již po devětačtyřicáté. V historii české turistiky jde o nejznámější, a tudíž nejmasovější akci, které se v průměru pokaždé zúčastní 20 tisíc lidí. Starty proběhnou na 16 pěších trasách včetně jedné dětské, dále jedné vozíčkářské a čtyřech cyklotrasách.
Přihlásit se lze pouze na startu zakoupením vstupenky a vyplněním mapy pochodu požadovanými údaji stvrzenými vlastnoručním podpisem. Startovné je 30 Kč, děti a osoby starší 60 let platí 20 Kč.
Trocha historie, když už tam budete
První záznamy o obci Prčice pocházejí z 11. století. Patřila pánu Vítkovi z Prčice, od něhož odvozují svůj původ nejstarší české šlechtické rody Vítkovců, respektive Rožmberků, rovněž páni z Krumlova, Hradce, Landštejna a Sezimova Ústí. Starobylým městysem byla až do 6. září 1957, kdy byl podepsán dokument o sloučení Prčice s moderně se rozvíjejícím sousedním městem Sedlcem. Od té doby je oficiální název města Sedlec-Prčice.
Kromě centrálního dvojměstí k němu patří ještě 34 přidružených vesnic a osad. Řadí se tak na první místo v ČR jako správní území, ale počtem 2803 obyvatel má jednu z nejnižších hustot obyvatel na čtvereční kilometr.
Značka s oficiálním názvem města
Na počátku 19. století se na prčický zámek přiženil pražský měšťan a podnikatel Karel Burka. Byl aktivní a hned se pustil do obecně prospěšných, ale nákladných investic. Nechal zavést vodovod do kašny na náměstí, štědře dotoval výzdobu kostela, dal opravit zámek a zřídil u něho anglický park. Jeho nejzáslužnějším činem byla stavba kamenného mostu mezi Prčicí a Sedlcem. Do té doby tu byla jen vozová cesta přes bažinaté louky.
Když se rozvodnil Sedlecký potok, byla cesta neschůdná. Výstavba mostu probíhala v letech 1815 až 1822. Je dlouhý 200 metrů a široký 10 metrů. Jsou na něm umístěny dvě pískovcové sochy v nadživotní velikosti od českého sochaře Ignáce (Michala) Platzera mladšího. Představují světce sv. Floriana a sv. Jana Nepomuckého. Když prý mezi nimi projíždíte nebo procházíte, máte si něco přát a vyplní se to.
Stavební aktivity Karla Burku zruinovaly. Upadl do dluhů, v roce 1830 mu věřitelé zabavili statek a na zbývající majetek byla uvalena nucená správa. Šlechetný mecenáš skončil v chudobinci. Jak se často stává, vděku se od současníků nedočkal, ale ocenění se mu dostalo až po smrti.
Procházka památkovou zónou
Pokud už budete v Prčici a zbudou vám po pochodu ještě nějaké síly, zajděte do kostela sv. Vavřince z 12. století. Prošel různými úpravami, nevyhnul se mu ani velký požár v roce 1701, při kterém byla téměř celá Prčice zničena. V roce 1730 byl kostel opraven a o rok později získal krásné barokní varhany. Údajně byl v tomto kostele pohřben i proslulý stavitel rybníků Jakub Krčín. Velká oprava kostela proběhla v letech 2006 až 2007.
O zámku již byla řeč v souvislosti s Karlem Burkou. Původně to byla gotická tvrz ze 16. století, později přestavěná na zámek. V roce 1924 ho koupila rodina Jaroslava Háska, generálního rady Škodových závodů v Plzni.
Účastníci pochodu Praha - Prčice
V roce 1948 byl celý areál znárodněn a užíval ho státní statek, takže došlo k velké devastaci. V roce 1993 ho dostali zpět potomci posledních vlastníků a od té doby je za přispění ministerstva kultury postupně opravován. Rovněž je registrovanou kulturní památkou.
V Prčici byste našli i jednu z nejstarších nemocnic ve střední Evropě, dnes léčebnu dlouhodobě nemocných, která svůj provoz zahájila v roce 1845. Krásné krajině kolem se také říká Český Meran. Tak nazval Sedleckou kotlinu někdy před 130 lety jeden profesor gymnázia při školním výletě, protože prý pohled z vrchu mu připomněl pohled na italské městečko Merano. A název se ujal.