Do Mariánských Lázní nejen za příběhem Goetha a Ulriky

Stejné ocenění lázeňské tradice, kterého se dočkalo celkem jedenáct evropských měst, se v Česku týká také Karlových Varů a Františkových Lázní. Tento západočeský lázeňský trojlístek zažíval největší rozvoj na přelomu 19. a 20. století, kdy se díky železnici staly lázně dostupné i pro střední třídu a kdy je začali navštěvovat významní hosté. Jejich pobyt v Mariánských Lázních připomínají četné sochy, busty nebo pamětní desky. Jednalo se především o spisovatele, hudební skladatele a panovníky, z nichž někteří do „Mariánek“ přijížděli opakovaně.

S průvodkyní tamního informačního centra Ludmilou Míkovou jsme se prošli městem ležícím ve výšce šest set metrů nad mořem, obklopeným Slavkovským lesem. Asi pětikilometrovou procházku, která je jen malou ochutnávkou toho, co všechno tu lze vidět, jsme zahájili u Ferdinandova pramene. Ten si už několik století před oficiálním založením lázní v roce 1818 lidé v kádích vozili do okolních vesnic a po ohřátí se v něm koupali.

Vyvěrá v jednom z městských parků a od roku 1827 je nepřehlédnutelný díky klasicistnímu pavilonu, nejstaršímu ve městě. O půl kilometru dál na konci parku, kde se kdysi rozprostíraly jen louky, se nachází ještě Rudolfův pramen, vhodný na léčbu močových cest a osteoporózy. Stáčí se do lahví a je k dostání v lékárnách a některých obchodech. Od října do dubna je stejně jako většina pramenů zazimován, ale napustit si ho můžete například v pavilonu Křížového pramene na kolonádě.

Když se vydáte parkem podél potoka směrem do centra, minete stavby spojené se slavnými návštěvníky, na které lze koneckonců narazit i v jiných částech města, a to téměř na každém kroku. První je Villa Turba, dnešní sídlo městské knihovny, kde se i s rodinou v červenci 1913 ubytoval zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Ten se tu léčil se střevními potížemi a zánětem žaludku, kterými trpěl od svého turné po USA.

Za altánkem s Alexandřiným pramenem po pravé straně spatříte Villu Lil, kde při své druhé návštěvě v srpnu 1904 pobýval rakouský císař František Josef I. Do Mariánských Lázní přicestoval salonním vlakem a přímo na nádraží se setkal s anglickým králem Edwardem VII. Místnost, v níž jednali dva největší panovníci tehdejší Evropy, se dochovala i s původním vybavením. Událost připomíná rovněž bronzové sousoší v mírně nadživotní velikosti poblíž Balbínova pramene víc ve středu města.

Jak upozorňuje Ludmila Míková, samotná Villa Lil v romantickém stylu ovlivněném německými hrázděnými domy má také zajímavou historii: „V roce 1903 ji nechal postavit místní hoteliér Maximilian Halbmayr, ale když zjistil, že už nebude mít dědice, věnoval luxusně vybavený dům městu a krátce nato zemřel. V roce 1946 v něm pár týdnů strávil také Edvard Beneš s manželkou.“ Nyní objekt čeká na své další využití.

Cestou do centra narazíte na informační tabule, které jsou součástí Stezky spisovatelů, o jejíž realizaci se začalo uvažovat v souvislosti s pětaosmdesátinami Vladimíra Párala. Ten už více než čtvrtstoletí žije střídavě v Praze a v Mariánských Lázních. Projekt, který vznikl v roce 2018 a stále se rozšiřuje, upozorňuje mimo jiné na objekt, kde pobýval Jaroslav Seifert, jenž do lázní přijel celkem sedmkrát. Návštěvy ho dokonce inspirovaly k básnické tvorbě – Elegiím z Mariánských Lázní, sbírce Odlévání zvonů a básni Křížový pramen.

V Anglickém dvoře na Hlavní třídě se v srpnu 1891 s rodinou ubytoval Mark Twain, který ve svých cestopisech nazval Mariánské Lázně rakouskou továrnou na zdraví. Mezi lázeňskými hosty byl osmkrát Ivan Alexandrovič Gončarov, jemuž se při prvním pobytu v roce 1857 (v domě Pomněnka na místě dnešního hotelu Aura na Hlavní třídě) podařilo za měsíc dokončit román Oblomov, který nemohl dopsat celých osm let. Inspiraci přičítal léčivé vodě, pohybu, dietě a abstinenci.

V letech 1961 až 1997 lázně navštěvoval Miroslav Horníček, který má bustu na fasádě hotelu Svoboda. Nejvýraznější stopu tu ovšem zanechal Johann Wolfgang Goethe, který do nově založených lázní jezdil mezi roky 1820 a 1823 každou sezonu a postřehy z návštěv zaznamenával v dopisech a denících. Ačkoli už mu bylo přes sedmdesát, zamiloval se do vnučky správcové domu, v němž pobýval, sedmnáctileté Ulriky von Levetzow. Ta však jeho žádost o ruku odmítla a zhrzený Goethe se už pak v Čechách nikdy neukázal.

Příběh platonické lásky připomíná sousoší Goethe a múza u Lesního pramene, kam dvojice chodila na procházky. Na Goethově náměstí narazíte na spisovatelovu sochu a dva objekty, s nimiž je jeho pobyt spojen. Jde o bývalý palác hraběte Klebersberga, který spravovali Ulričini prarodiče, a budovu dnešního muzea, kde Goethe našel dočasné bydlení, když svůj pokoj v paláci přenechal výmarskému vévodovi. V muzeu se nachází „světnička“ zařízená stejně jako v době jeho pobytu.

Ve zmíněném paláci, jedné z nejluxusnějších staveb ve městě, kde od roku 1821 fungoval hotel pod názvem Weimar (dnes Kavkaz, který je mimo provoz), pobýval i Edward VII. „Po přestavbě v roce 1905 už se dá těžko určit, kde měl svůj pokoj Goethe, ale anglický král bydlel v apartmá v prvním patře, pod jehož balkonem je umístěna pamětní deska,“ ukazuje Ludmila Míková na omšelou fasádu.

Panovník strávil v lázních devět sezon, tu první v roce 1897. „Po městě se pohyboval celkem volně, chodil do lesa a dopřával si pitné kúry, ale v roce 1903 musela městská rada vydat nařízení, aby ho lidé svou pozorností neobtěžovali,“ dodává průvodkyně. Anglický král, který je pokládán za vůbec nejvýznamnějšího hosta Mariánských Lázní, se podle všeho potřeboval zbavit nadbytečných kilogramů. „Poslední knoflíček u vesty nosil rozepnutý a ostatní to po něm začali dělat také,“ vysvětluje průvodkyně.

Kromě toho inspiroval místní k založení prvního golfového hřiště na kontinentě (v roce 1905) a jedněch z prvních tenisových kurtů. Speciálně pro Edwarda VII. vznikla v budově Nových Lázní v roce 1896 takzvaná Královská kabina postavená v novorenesančním stylu, kde se dochovala originální výzdoba, nábytek i vana, ve které se král koupal. V objektu se nachází i Císařská kabina a Římské lázně rovněž s původním interiérem. Jeho unikátnost podle Ludmily Míkové hrála důležitou roli při posuzování nominace do UNESCO.

Nové Lázně poblíž Ambrožova a Karolínina pramene nechal z kapacitních důvodů postavit premonstrátský opat Karel Kašpar Reitenberger, zakladatel lázní, v roce 1827. Nabízely se zde na svou dobu velice komfortní procedury včetně koupelí v minerální vodě ohřívané parním zařízením. Protože obliba „Mariánek“ stále rostla, musely se i Nové Lázně, dnes pětihvězdičkový hotel, průběžně a za provozu rozšiřovat. Konečnou podobu ze sklonku 19. století dostal na starost architekt Josef Schaffer.

Přímo před Novými Lázněmi se v centru města rozprostírají sady Václava Skalníka, zahradníka, který město v původně bažinatém údolí krajinářsky upravil. Anglický park s dendrologickou stezkou, zmíněným sousoším dvou panovníků, ale také sochou zakladatele Reitenbergera, Zpívající fontánou nebo pomníkem osvobození města americkou armádou se táhne až ke kolonádě Maxima Gorkého, jednomu ze symbolů Mariánských Lázní.

Zeleň parků a promenád, kde se snadno „ztratí“ i větší množství návštěvníků, plynule přechází v lesy protkané značenými turistickými cestami. I do přírody se můžete vydat po stopách významných osobností. Například téměř šestikilometrová Edwardova stezka vás zavede až na golfové hřiště. Cestou se můžete zastavit na rozhledně Hamelika nebo v celoročně otevřeném parku Boheminium se sedmi desítkami miniatur památek ČR. Lyžaři mají k dispozici nedaleké sjezdovky či běžecké tratě nad golfovým hřištěm.