Do Chuchle za zvířecími pacienty: Mají tu rysa, lišku i výra bez křídla

K vycházce jsme si vybrali jeden z největších zookoutků nejen v Praze, se sídlem v Malé Chuchli. Spravují ho Lesy hlavního města Prahy a finančně přispívá i magistrát. Výrazné jsou také příspěvky sponzorů a adoptivních rodičů. Informace, jak přispět nebo adoptovat, najdete na stránkách Lesů hl. m. Prahy. Tam si můžete vybrat podle jména i sympatií konkrétního „pacienta“.

V Praze jsou podobné zookoutky čtyři. Kromě Malé Chuchle také na Kamýku, v Kunratickém lese a v hostivařské Divoké zahradě. Veřejnosti přístupné jsou celoročně a vstupné se neplatí.

„Co však platí, je přísný zákaz krmení zvířat. Po domluvě s vedoucím konkrétního zařízení lze donést například ovoce, sušené plody, ale i další povolené laskominy pro zvířata nebo ptáky,“ zdůrazňuje tisková mluvčí zookoutku Petra Fišerová.

Srážky s auty, ale také nerozum lidí, kteří si myslí, že si ochočí lišku, a pak ji vyženou, mláďata, která přišla o rodiče a bez pomoci by nepřežila. To jsou osudy zvířat v jednotlivých koutcích. Záchranné stanice po celé republice jsou v pohotovosti čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu. Poradí, pomohou a zvířecí pacient pak najde nový domov v některém ze zmíněných zařízení.

Návrat většiny z nich do volné přírody je nemožný. Jednak by se zvířata o sebe už nedokázala postarat, navíc si zvyknou na kontakt s ošetřovateli a přítomnost návštěvníků. Ztratí plachost, přirozený pud lovit, nedokázala by si sehnat potravu a bránit se predátorům. Je velmi malá pravděpodobnost, že by ve volné přírodě tato zvěř přežila.

Jen v Praze se pohybuje počet zachráněných zvířat ročně nad hranicí pěti tisíc. V poslední době čtyřicet procent tvořila zraněná zvířata, třicet bylo opuštěných mláďat. Nejvíc pacientů, asi patnáct procent, mělo bodliny, šlo o ježky. Většina pochází z tuzemska, ale najdou se i dovezená, třeba mývalové.

Zookoutek v Malé Chuchli projdete za necelou hodinu, ale lze tu strávit i příjemné odpoledne. K dispozici je i stánek s občerstvením. Největší atrakcí je rys ostrovid Drápek. Narodil se už v zajetí, ve volné přírodě by nepřežil. Většinu času prospí, a tak chcete-li ho vidět, musíte být trpěliví. Zahlédnout ho lze nejlépe během krmení, na obchůzku vychází, až když se začne stmívat. I když je na lidi zvyklý, příliš je nevyhledává.

Lišák Trojnožka to neměl do koutku daleko. Nalezen byl ve stodole ve Velké Chuchli. Chyběla mu část nohy, o kterou přišel zřejmě už jako mládě nejspíš po sklapnutí pasti na krysy. Zvěrolékař ho vykurýroval a Trojnožka se rychle adaptoval na nový domov. Jeho kamaráda Rebarboru vyhodili lidé, když zjistili, že liška opravdu není domácí zvíře.

Mývalové Bonnie a Clyde zase v Českém Švýcarsku přišli o hnízdo. Do naší přírody vlastně nepatří, ale v Malé Chuchli se jim daří. Podobně je na tom Mračoun, což je psík mývalovitý. Do Malé Chuchle se dostal ze Záchranné stanice ve Vlašimi. S lidmi nemá dobré zkušenosti, proto se nerad ukazuje. Vychází až po setmění, kdy už v blízkosti ti dvounozí tvorové nejsou.

Divočák Toník rád mlsá. Jako sele přišel o maminku a bezradně pobíhal po silnici. Měl štěstí, přežil a vyrostl v Záchranné stanici ve Vlašimi. Zookoutky a záchranné stanice po celé republice úzce spolupracují a zvířata či ptáci jsou umísťováni tam, kde najdou nejlepší podmínky pro život.

Toníkův velký apetit je příležitostí k vyniknutí profesionálních ošetřovatelů, nikoli návštěvníků. Mladá bachyně Chrchla s ním sdílí výběh. Jak jméno napovídá, má potíže s dýcháním, Toník je na tom podobně, takže poměrně často jsou opravdovými pacienty.

Největší zastoupení v Malé Chuchli mají ze čtyřnohých obyvatel jeleni, daňci a mufloni. I jejich osudy jsou různé. Třeba dvě černé daněly se sem dostaly po smrti myslivce, který je choval. Daněk Eliot připlaval po Vltavě. Mezi jeleny sika má výsadní postavení Babča, která se stará o mláďata ve výběhu a chrání je i před ošetřovateli.

V Malé Chuchli je i hodně ptáků. Hojně zastoupené jsou sovy. Raritou mezi nimi je výr velký Kubík. Po střetu s autem přišel o křídlo. Život mu veterináři zachránili, ale nemůže létat, a tak poskakuje po zemi a pozoruje cvrkot kolem sebe. Mezi sovy patří také sýček nebo kalous ušatý.

Uvidíte tu i dnes už poměrně vzácné krkavce, Bertík a Karel jako mláďata vypadli z hnízda, ale pozorní lidé je zachránili. Zastoupení mají v Malé Chuchli také havrani, vrány, bažanti i další ptáci včetně vrabců, kteří už z Prahy také téměř vymizeli. Ideální šance ukázat opeřence dětem.

Procházka po zookoutku v Malé Chuchli se bude určitě líbit nejen malým návštěvníkům, kteří se z informačních cedulí dozvědí spoustu zajímavostí o naší fauně, což se jim ve škole neztratí. Zklamaní tím pádem nebudou ani rodiče, ti si zase některé znalosti oživí nebo doplní.