Do Brány Šumavy za barokním skvostem, výhledy i tajemnými pověstmi

Ke kapli se vydáme po křížové cestě, jež vede od nábřeží Jana Seitze. Poutnímu místu dominuje kaple sv. Anděla Strážce, kterou zcela obklopuje křížová chodba se čtyřmi menšími šestihrannými kapličkami v rozích. Otevřeny jsou pouze příležitostně, avšak procházka k poutní kapli se vyplatí především díky krásnému výhledu i celkové atmosféře.

Kapli Anděla Strážce se také lidově říká Andělíček. Na toto nádherné poutní místo s andělským chrámem přispěly dvě sušické měšťanky - Alžběta Meržková, rozená Rozacínová z Karlšperka, a Rozina Polyxena Weissenregnerová z Uračova. Ty věnovaly jak pozemky, tak i finanční prostředky. Iniciátorem stavby byl poté zdejší kně, kapucín P. Ladislav Bílinský a samotnou kapli nechala postavit obec Sušice. V roce 1683 byla nová kaple slavnostně vysvěcena.

Původně se jednalo o středovou kapli postavenou na půdorysu čtverce. V roce 1735 přibyly ambity se čtyřmi dalšími nárožními kaplemi. Po těchto úpravách se začalo kapli říkat sušická Svatá Hora, původ inspirace najdeme ve středočeské Příbrami.

Kaple jsou zasvěceny sv. Máří Magdaleně, Panně Marii Mariazellské, sv. Janu Nepomuckému a sv. Floriánu. Těsně pod schody k poutnímu chrámu nalezneme ještě jednu kapli z roku 1757 zasvěcenou 14 svatým pomocníkům. Ze Sušice pak chodilo ke kapli procesí v dubnu na sv. Jiří a v červenci na sv. Eliáše. Ke kapli také mířily prosebné průvody, a to třeba v době sucha kvůli vláze. Uvnitř kaple byl na věžičce pověšen zvoneček, kterým se zvonilo proti mračnům.

Netrvalo však dlouho a mračna se nad kaplí opravdu začala stahovat. Kaple byla totiž v roce 1791 uzavřena na základě reforem císaře Josefa II. O rok později byla ve veřejné dražbě prodána děkanu Prokopu Harrerovi s podmínkou, že nebude dále používána ani jako obydlí či k veřejným bohoslužbám, ale pouze ke světským účelům. Harrer nechal kapli na vlastní náklady opravit a daroval ji obci.

V roce 1799 již bylo možné v kapli opět konat mše svaté. Významná úprava zde proběhla v letech 1935–1936, kdy byla například vystavěna terasa a zbudováno přístupové schodiště.

V kapli Anděla Strážce se pravidelně konají bohoslužby, a to od června do konce srpna vždy ve čtvrtek v podvečer. Hlavní pouť se pak koná každoročně začátkem září v rámci tzv. sušické pouti, jejíž součástí jsou také bohoslužby.

Kaple byla v těchto místech vystavěna nejen díky krásnému výhledu na město a Pošumaví, ale i pro několik zázraků, které se zde udály. Pověstí vyprávějících o založení kaple je hned několik. Jedna praví, že si v těchto místech hrálo malé dítě, jemuž se kolem nohy ovinul jedovatý had. Vystrašené dítko spatřilo anděla, který se k němu sklonil, usmál se a zase zmizel. Proto zde obyvatelé města postavili kapli zasvěcenou Andělu Strážci jako ochránci města.

Další pověst vypráví o zbožném vojáku, narozeném v Sušici, který byl mylně obviněn ze zabití člověka a měl být zastřelen. Noc před popravou se modlil k Andělu Strážci a prosil ho o pomoc. Ten se mu v noci zjevil a přenesl jej na vrch Stráž nad Sušicí.

Do třetice se pověst točí kolem let 1679-1680, kdy město postihla morová epidemie. To se jednou bohatá zbožná sušická paní vracela z poutě k Panně Marii na Svatou Horu. Jelikož byla unavena, posadila se a usnula. Ve snu se jí zjevili andělé, kteří odháněli od města morovou smrt s kosou. Zjevila se jí i Panna Marie a varovala ji, aby do města nechodila kvůli moru. A tak žena svatou poprosila, aby zachránila nejen ji, ale i celé město. Z vděčnosti za její pomoc nechala z části svého jmění vystavit paní na místě zjevení kapli.

Přesuneme se do centra dění na náměstí Svobody, kde stojí budova Muzea Šumavy, na jejímž průčelí napravo najdeme drobnou kamennou hlavu. Samo sebou tu není jen tak a váže se k ní další pověst, a to o dívce z bohaté rodiny, která zemřela před svou svatbou.

Jelikož byla dívka pohřbena i se svými cennostmi, přilákal hrob bohaté nevěsty jednoho chudého muže. Zalíbil se mu její prsten, a tak se ho z dívky snažil sundat. Nešlo to, tak mrtvou vztekle pohodil. V ten moment dívce vyskočil z úst žloutek a ona obživla. Požádala zaskočeného mladíka, aby ji doprovodil domů. Tam dívka vyprávěla, co se jí přihodilo a jak jí vejce zaskočilo. Zloděj nakonec dostal odměnu za její záchranu a zůstal bez trestu.

Uvnitř muzea je k vidění několik expozic vztahujících se jak k Šumavě, tak i k historickým faktům této oblasti. Nejvíc jistě zaujme sušický mechanický betlém, jenž je oživen každou hodinu, či expozice přibližující světoznámou výrobu zápalek v Sušici, kterou zahájil v roce 1839 Vojtěch Scheinost spolu se svou ženou.

K vidění je tu třeba Scheinostův dřevěný zasouvací sirkařský stroj z druhé poloviny 19. století. Nechybí ani expozice tradičního šumavského sklářství. V muzeu se bude mimo jiné konat ve středu 28. prosince i vánoční koncert.

Na náměstí najdeme také přímo uprostřed renesanční radnici s 31 metrů vysokou věží z 16. století. Tehdy se básnilo o její věži a orloji. Bohužel ji však poničil požár v roce 1707 a její podoba se tedy nezachovala a dnešní vzhled získala po přestavbě v letech 1850-1851.

Věž je přístupná veřejnosti a vstup zprostředkovává informační centrum. Z věže je krásný výhled na město. Na radnici je též zajímavá kamenná deska krále Jana Lucemburského z roku 1322, konkrétně ve zdi vestibulu, která nám připomíná vybudování městských hradeb. Na levém nároží se potom také dochoval zvonek Planýř, jenž v minulosti sloužil k ohlašování požárů.

Pár kroků od radnice nelze přehlédnout kámen neštěstí, který svým místem připomíná událost z roku 1672, kdy zde skonal rytíř z Rumerskirchenu. Toho času pobýval na nedalekém zámku Volšovy. Jednoho dne se však opil a v kapli nešťastně prostřílel obraz sv. Anny Samotřetí. Poté nasedl na svého koně a odjel do Sušice, kde kůň upadl, rytíř se postřelil a zemřel.

Osudné místo bylo označeno starým náhrobním kamenem. Ve městě se poté tradovalo, že kdo přes kámen přejde, potká ho neštěstí. Jelikož byl kámen poškozen, v roce 2008 se dočkal opravy kameníkem Karlem Pokorným a byl vybaven sloupkem s informační tabulí od kováře Jana Zoubka.