Dívčí Kámen: Hrad postavený z lásky

Jistě se ptáte, odkud se vzal název hradu. Jeho jméno je pravděpodobně ještě starší než samotná stavba. Objevuje se totiž už v zakládací listině.

Pověst praví, že nedaleko žil jeden mladík, který se rád proháněl po lesích na koni a lovil zvěř. Při svých projížďkách rád zavítal k Vltavě, aby se z ní mohl napít a osvěžit se. Jednoho dne na břehu spatřil spanilou dívku. Nedalo mu to, a tak se na místo stále vracel, aby ji mohl znovu spatřit.

Na první pohled se do ní zamiloval. Proto ji neváhal oslovit a požádat o ruku. Dívka mu svou ruku ale nechtěla dát jen tak. Řekla mu, že se jeho ženou stane jen pod podmínkou, že spolu budou žít v sídle vystavěném na skále, pod níž se ráda prochází. A tak mladík na skále postavil velký hrad a nazval ho Dívčí Kámen, jak jinak než na počest své budoucí ženy.

Údolí Křemžského potoka bylo využíváno lidmi již v pravěku, tedy dávno předtím, než byl hrad postaven. Dokladem toho jsou archeologické nálezy kamenných, bronzových a kostěných předmětů ze starší doby bronzové. Mezi ty nejvzácnější můžeme zařadit jantarové perly, které nasvědčují obchodním kontaktům s baltskou oblastí.

Hrad založil rod Rožmberků v roce 1349, konkrétně čtyři bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka. Rožmberkové jméno Dívčí Kámen podle tehdejší módy poněmčili na Maidštejn. Hrad měl již od svého založení vojenskou a správní funkci. V roce 1360 se objevují zmínky o purkrabství. Přestože byl hrad na svou dobu moderním a pohodlným obydlím, nikdy se nestal trvalým sídlem vrchnosti.

V roce 1394 byl na hradě krátce vězněn král Václav IV. V prvních letech husitských válek postoupil Oldřich II. z Rožmberka hrad Vilémovi z Potštejna, ale již v roce 1424 si jej převzal nazpět. Oldřich si Dívčí Kámen totiž velmi oblíbil a na sklonku života zde strávil čtyři roky. Hrad většinou obývala stálá posádka, které velel purkrabí a která spolu s ním čítala pouhých deset mužů. Pouze v době domácích válek kolem roku 1470 byl počet členů hradní posádky zvýšen na 24.

Na počátku 16. století začal ztrácet Dívčí Kámen svou funkci obranné pevnosti, ale i přesto byl ještě v roce 1506 opravován. Náklady na jeho další údržbu byly poté ale příliš vysoké, a proto se Petr IV. z Rožmberka rozhodl hrad nadále neudržovat. Zařízení, které na hradě zůstalo, bylo odvezeno v truhlicích do Českého Krumlova, a hrad byl tak zcela opuštěn. V roce 1541 se písemné prameny zmiňují o hradu jako o pustém. Mnoho kamene z hradu poté rozebrali okolní sedláci na stavbu domů nebo pro hospodářské účely.

Teprve ve 20. století se o zříceninu začala zajímat kulturní veřejnost. V roce 1936 ji pronajal kníže Schwarzenberg odboru Klubu čsl. turistů v Českých Budějovicích. V roce 1948 byla zřícenina jakožto součást okolních lesních majetků Schwarzenbergů vyvlastněna a převedena na Státní lesy a v roce 1951 tu byla vyhlášena přírodní rezervace. V roce 2005 byla převedena na obec Křemže.

Dívčí Kámen je dlouhý asi 210 metrů a široký 45 metrů. Zachovaly se zde části zdiva horního a dolního hradu a části hradebního opevnění.

Ke zřícenině se lze vydat po žluté turistické značce z Holubova, po červené ze Zlaté Koruny nebo od železniční zastávky Třísov, což je varianta, kterou jsme pro výchozí bod zvolili my. Trasa k hradu je dlouhá asi 1,5 kilometru.

Po cestě si lze prohlédnout třeba i místní oppidum. Asi po 650 metrech dojdete k vyhlídce. Kromě úchvatného výhledu na celý hradní komplex je tu i pomník k poctě dvou jihočeských archeologů, kteří vedli výzkum třísovského oppida v letech 1954–1982.

Cesta ke zřícenině vede dolů z kopce do údolí ke Křemžskému potoku, odkud výletníky čeká mírné stoupání na vrchol. Hrad byl postaven v údolí řeky na skále a na mysli tak vytane, že se k němu nepřátelé dostávali jen těžko. A ani nedostali. Hrad totiž nebyl nikdy dobyt.

U pokladny je samoobsluha s názvem „Kafevároš“, kde si lze po vhození drobných do kasičky udělat kávu. Potkáváme též skřítka Hepčíka hlídajícího truhličky a dozvídáme se, že pro malé návštěvníky je tu připravena hra o poklad. Děti v prostorách hradu hledají indicie potřebné ke zjištění kódu k otevření truhličky s pokladem.

A proč má skřítek vůbec takový vtipný název? Dostal jej díky pověsti. Ta říká, že v hradních sklepeních zůstal obrovský poklad, který hlídá král všech trpaslíků. Lidé prý často slýchali, jak v opuštěném hradu někdo kýchá. To by měl být právě skřítek, který je ze studeného sklepení permanentně nastydlý.

Prohlídka zříceniny je bez průvodce. Návštěvníci tak mohou prozkoumat každý její kout. Nechybí tu lavičky, ohniště ani přístřešek s posezením, který je ideální při nepříznivém počasí. Velmi hezká je vyhlídka, k níž vede kamenné schodiště. Z ní je perfektní výhled nejen na celou zříceninu, ale i na Vltavu, Křemžský potok a okolní stavení.

Ve větru nám nad hlavou vlaje rožmberská vlajka s pětilistou červenou růží se zlatým středem a zelenými lístky. Prostory hradu se pravidelně využívají pro koncerty, historická, šermířská a divadelní vystoupení, středověké trhy a výstavy.

Zpátky se vracíme po okruhu Naučné stezky Třísov–Dívčí Kámen–Holubov. Cesta je nenáročná, vhodná jak pro kola, tak i pro kočárky. Stezka se 14 zastaveními začíná právě u vlakové zastávky v Třísově a končí na vlakové zastávce Holubov.

Kromě keltského oppida a zříceniny si lze prohlédnout přírodní rezervaci Holubovské hadce, bývalý Třísovský hamr nebo bývalou železářskou Adolfovskou huť.