Dávná tajemství šumavské hory

Pokud si opravdu chcete vychutnat příjemnou procházku a rozmanitost šumavské přírody, je vhodné volit cestu od Nicova po modré značce směrem na Popelnou, avšak v lese je nutné odbočit na Studenec (po žluté značce).

Studenec se rozprostírá podél cesty na severovýchodním úbočí Milovského vrchu (996 m n. m.). Míjet budeme staré chalupy, několik křížů a pozorný cestovatel si jistě všimne i zvláštního kamene, který může připomínat lidskou postavuje s rovnoramenným křížem na hrudi. Za posledním stavením se otevře výhled na Javorník (1 066 m n. m.).

U dvou stromů, mezi nimiž je umístěn kříž na kamenném podstavci, uhýbá žlutá značka z hlavní cesty. Po chvíli dojdeme k dalším samotám s názvem Krousov.

Na rozcestí opustíme žlutou značku a vydáme se vzhůru po zelené, která vás zavede do přírodní rezervace Pod Popelní horou. Vyhlášená byla v roce 1985 a rozkládá se na ploše 6,10 hektaru.

„Předmětem ochrany je zde bývalá pastvina s vitálními porosty chráněného jalovce obecného a řadou vzácných a ohrožených druhů rostlin na severním svahu Popelní hory (1 092 m n. m.),“ uvádí se na informační tabuli.

Chceme-li zavítat na místo, které i v dnešní době inspiruje lidi k nejrůznějším kamenným výtvorům, odbočíme téměř na vrcholu hory z lesní pěšiny vlevo. Projdeme kolem malých pyramid, seskládaných z kamenů, a po několika desítkách metrů dorazíme ke kamennému moři, jak bývají tyto přírodní úkazy nazývány.

Výhled z vrcholu kamenného moře je opravdu překrásný, i když je částečně omezený okolními stromy.  A někdo zde vybudoval malou kruhovou stavbu, připomínající svatyni, a vyšší pyramidu.

Je zajímavé, že zrovna Popelná hora v lidech vyvolává touhu skládat kameny do konkrétních tvarů.

„Právě tajemnost či esoterismus kraje hraje zvláštní roli při jeho vnímání člověkem. Lze se dívat hodiny do nějakého – i velmi pěkného – údolí, aniž bychom zachytili detail přitahující naši mysl. Jindy stačí okamžitý pohled na svah hory, aby nás upoutal na celý život. Vždy je rozhodující cosi neviditelného, ale velmi silně přítomného,“ popsal psychotronik Pavel Kozák zvláštnosti našeho vnímání krajiny (Tajemnými místy Šumavy v publikaci Šumava – příroda – historie – život).

Když si k tomu uvědomíme, že nedaleko odsud leží bývalé keltské hradiště Obří hrad s dosud přesně neobjasněnou funkcí, či Javorník s tajemnými menhiry, musíme si položit otázku, k jakým účelům byla tato tisícovka využívána v dávných dobách, tedy ještě před nástupem křesťanství.

Podle Pavla Kozáka je hora mohylovým pohřebištěm a nachází se na ní i nadprůměrný energetický bod.

„I tato část hory je hlavně hřbitovem a zdejší mohyly jsou sypány z poměrně velkých kamenů. Není jich příliš mnoho a činí dojem pohřbů významných lidí, už proto, že jsou v okolí energetického bodu – svatyně,“ uvedl v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.

Zanechme minulost na vrcholu a vydejme se z Popelné hory směrem k rozcestí U Josefů. Cestou narazíme na kamenné ruiny. Jde o pozůstatky staveb, které tvořily sklářskou huť.

„Matěj Grabmüller, v letech 1773-1778 též stašský rychtář, podal spolu s Rozálií Adlerovou v  roce 1788 žádost o povolení výstavby nové sklárny na tzv. Woldřichovském hospodářství č. p. 1. Vyrábělo se zde duté sklo, páteřiky a hodinová sklíčka. U dvou tavících pecí zde pracovali: jeden hutní faktor, osm tovaryšů, pět tovaryšů na páteříky, jeden tavič a 48 pomocníků,“ uvádí se na stránkách www.zanikleobce.cz.

Páteříky byly barevné korálky, které se používaly k sestavování růženců. Ze Šumavy putovaly do Asie, Afriky i Ameriky.

Popelná hora je bezesporu krásnou částí Šumavy a zajímavým místem pro výlety. A možná stále ještě ukrývá nějaké tajemství, čekající na odhalení.