Církevní památka v Nové Cerekvi je středoevropským unikátem

Do Cerekve jsem z Prahy dojel vlakem, s přestupem v Táboře, pak parádním couráčkem na místní nádraží. Od nádraží je to k synagoze zhruba kilometr, prohlídku jsem si dohodl na místním úřadě, není problém učinit totéž, nebo vyčkat, až bude v rámci některé z pořádaných akcí otevřena.

Náboženská židovská obec je tu zaznamenána kolem roku 1690, z té doby, konkrétně z roku 1693, je i zmínka o modlitebně. Komunita se pozvolna rozšiřovala, i když tehdejší zákony omezující přítomnost Židů v Království českém byly dosti tvrdé. Ať se stalo cokoli negativního, byli první na ráně, pogromy byly hodně časté.

Přesto se jim v Nové Cerekvi celkem dařilo. V roce 1840 zde žilo 21 a o devět let později 30 rodin, což bylo 13 procent obyvatelstva. Bylo to asi 160 osob, čili menší komunita, kde byla škola, rabínský dům, chudobinec a obytné domy, k tomu menší továrnička bratří Šlingů, obyvatelé měli k dispozici i skromnou dřevěnou synagogu.

Tu nahradil roku 1855 kamenným objektem architekt Štěpán Walser. Je s podivem, že se pustil do takové stavby, která by byla ozdobou každého velkého města, tady trochu zapadá, ale záměr se podařil.

V té době obec vypadala jinak, na návrší, kde se prostírá náměstí, stojí farní kostel svatého Tomáše Becketa, oba objekty tvořily výraznou siluetu.

Novorománský sloh napodobuje asyrskobabylonskou architekturu, dvě masivní věže zdobí falešné cimbuří a střílny.

Vlastníkem objektu je Pražská židovská obec. Od roku 2014 je tu stálá výstava zaměřená na architekturu synagog v českých zemích, a to v rámci akce 10 židovských hvězd, která se věnuje desítce židovských svatostánků u nás. Krom novocerekevské se jedná o Boskovice, Brandýs nad Labem, Březnici, Jičín, Krnov, Mikulov, Plzeň, Polnou a Úštěk.

Expozice se věnuje vzniku a vývoji synagogální architektury, dokumentuje nejvýznamnější v českých zemích od středověku do 20. století. V 17. a 18. století převládal barokní sloh, řada ze synagog byla barokně vyzdobena i uvnitř, hojně rostlinnými motivy a hebrejskými texty. Po roce 1848 byly budovány velké synagogy v různých historizujících slozích, stavěly se na hlavních třídách měst. Právě tyto svatostánky se staly prvními obětmi nacistického řádění.

V Nové Cerekvi německá armáda po obsazení protektorátu zlikvidovala vnitřní zařízení, kupodivu byly ušetřeny blízké hřbitovy, na starém ze 17. století jsou náhrobky v aramejštině a hebrejštině, nejstarší je z roku 1692, nový hřbitov založili roku 1866.

Židy z Cerekve „odsunuli“ v roce 1942 do koncentračního tábora, majetek museli uložit do synagogy, odkud ho místní Němci rozkradli.

Za vchodem je nad předsíní tribuna. Na galerii, určené pro ženy, vyjdete po točitých schodech po pravé straně od vchodu. Je tu část výstavních panelů. V lodi se zachovaly zbytky portálového oltáře se schránou na tóru. Za ní je půlkruhový výklenek s malým kruhovým oknem, jsou zde umístěny zdvojené kamenné desky Mojžíšova desatera.

Během války nacisté zbořili a vypálili na 70 synagog, dalších 105 jich bylo zdemolováno za 40leté vlády minulého režimu. V republice zůstalo na 200 synagogálních staveb, většinou zadaptovaných k bydlení, převzatých jinými církvemi, některé využívají modlitebny evangelické církve.

K bohoslužbám židovských komunit je využíváno sedm synagog, v Praze, Plzni, Liberci a Brně.