Český novorománský skvost se ukrývá ve stínu druhohorního ostrova

Ono „kdysi“ kulantně zamlčuje miliony a miliony let, protože zmíněné moře se tu vlnilo v dávných druhohorách a oním smělým ostrovem, který čněl nad jeho vodní plochou, byl dnešní Kaňk, národní přírodní památka v katastru Kutné Hory.

Místo je to i jinak pozoruhodné – navíc jen o pár kilometrů dál západním směrem se skrývá jedna architektonická perla. Ale hezky popořadě…

Nápadný zalesněný vrch (s nadmořskou výškou 353 metrů) se zvedá necelé tři kilometry od centra Kutné Hory. Jak již bylo zmíněno, oblast je to prastará; zkameněliny prozrazují, že zhruba 90 až 100 milionů let.

„Až sem zasahovalo od severu koncem druhohor (ve svrchní křídě) mělké a teplé moře, občas i s bouřlivým příbojem,“ píše se v publikaci Přírodní památky, rezervace a parky (Olympia, 2004). „Svědčí o tom nádherně ohlazené tmavé skalky a mohutné valouny krystalických hornin, na které nasedají mořské sedimenty plné zkamenělin živočichů žijících v příbřežních vodách. Geologové proto nazývají širší okolí Kolína a Kutné Hory příbojovou oblastí české křídy. Asi před 90 miliony let vyčníval Kaňk jako ostrov či velké skalisko z okolního moře.“

Přeskočme tu ohromující propast času, a to až do 19. století. To zde byl v provozu lom, dobýval se tu kámen, a při tom se tu nacházela spousta fosilií. Dolovalo se zde ovšem již podstatně dřív – mimo jiné i stříbro, a to od středověku. Hluboké šachty provrtaly vrch v 15. století.

Nejen doznělý šum pradávného moře láká návštěvníky na území chráněné od roku 1933 (tehdy s názvem Na vrších). Lokalita s řadou stezek je nejen přitažlivým přírodním zákoutím, ale i skvělou vyhlídkovou destinací. A to přinejmenším dvojitou.

Z jihovýchodního okraje, kde končí lesní porost, se naskýtá skvělý pohled na Kutnou Horu. Nejblíže se připomínají věže kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v městské části Sedlec, ale čitelné jsou i siluety vzdálenějších objektů – například štíhlá věž kostela sv. Jakuba, charakteristický „podpis“ chrámu sv. Barbory a další pamětihodnosti.

Aby bylo vidět ještě o poznání dál, je vhodné vystoupat až na vrchol Kaňku. Místo je sice porostlé stromy, ale z jejich náruče vzhůru ční (a výšku stromů překonává) rozhledna. Je 30 metrů vysoká, na vrchol se lze svézt výtahem nebo vystoupat 144 schodů a pak se kochat hodně dalekým kruhovým pohledem.

Kromě Kutné Hory a části Polabí u Kolína se uvádí, že za dobré viditelnosti je možné spatřit i siluetu Krkonoš či Ještěd. (Navíc je tu v provozu kavárna, která se společně s restaurací u rozhledny stará o další požitky návštěvníků.)

Na stejném místě, kde kdysi stála hájovna, začala rozhledna vyrůstat v roce 2011, slavnostně otevřena byla 30. dubna 2013.

Vzdušnou čarou to nejsou ani dva kilometry západním směrem k pozoruhodnému kostelu, který od roku 1914 stojí v obci jménem Grunta. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1305 v souvislosti s prodejem pozemků pro založení nové štoly. Z čehož vyplývá, že i tato původně zemědělská ves v blízkosti Kutné Hory se v té době orientovala na těžbu stříbra.

V současné době v Gruntě žije necelá stovka stálých obyvatel, příchozího proto ohromí už jen sama velikost kostela Nanebevzetí Panny Marie. Což ovšem není zdaleka jediné překvapení.

Původní svatostánek na stejném místě vyrostl již ve 13. století – jednalo se o kostel Navštívení Panny Marie. „Grunta byla do konce 14. století samostatnou farností, později spadala pod kutnohorskou správu a v 18. století byla připojena pod novou farnost vzniklou na Kaňku. Od té doby kostel chátral, dochoval se z něj pouze zvon, který zhotovil kutnohorský zvonař Ondřej Ptáček, a náhrobní kameny pánů Libenických z Vrchovišť,“ uvádí se na webu kostela.

Zhruba od poloviny 19. století sílily v obci snahy, aby tu vyrostl kostel nový. Úsilí přineslo ovoce, v roce 1905 odstartovala stavba novorománské baziliky – a to podle návrhu Rudolfa a Jaroslava Vomáčkových z Prahy. Hotovo bylo o tři roky později, k bohoslužebnému provozu byl kostel předán v roce 1914.

Jak už zaznělo, kostel je jednou z největších venkovských staveb tohoto typu. Za umělecky nejcennější se považuje jeho vnitřní výzdoba, jež na tuzemském venkově nemá obdoby. Secesní celoplošné fresky ztvárňující život Panny Marie jsou dílem manželů Marie a Františka Urbanových. Informace, že výmalbu stihli za pouhé čtyři měsíce, se při pohledu na interiér kostela řadí mezi vysloveně neuvěřitelné.

Po rekonstrukčním zásahu z důvodu narušené statiky kostel od letošního května opět přivítal turisty. Ti v současné době sice mohou nahlédnout do interiéru pouze po bohoslužbách, ovšem s nástupem nové sezóny se opět počítá s mnohem častějším návštěvnickým provozem. Bližší informace lze získat na webových stránkách kostela.