Česko má vlastní Niagáru. Své vody vrhá střemhlav pod Broumovskými stěnami

Ze severovýchodního okraje Suchého Dolu, obce poblíž Police nad Metují, se nechávám vést zeleně značenou turistickou stezkou. Doslova pár kroků od křížení s modrou trasou zabočuji vlevo na neznačenou, ale dobře viditelnou lesní cestičku. Po ní – a navíc s nápovědou Ledhujky, což je necelých sedm kilometrů dlouhý levostranný přítok Metuje – jsem brzy na místě. U Niagáry, která sice po pravdě řečeno nehřmí, letní průtok je spíše skromný, není žádná přílivová vlna, ale i tak dokáže příjemně naladit.

Její celé jméno je Suchodolská Niagára. Jedná se o dvoustupňový, částečně pravý vodopád na dolním konci Hájkovy rokle – dolní stupeň má na výšku dva metry, horní tři a půl. V nejnižším místě pískovcového podloží vymlely vody Ledhujky poměrně rozsáhlé kruhové vývařiště s malým jezírkem.

Spěchající voda, okolní hustý les, impozantní kolmé skalní stěny – opravdu kouzelné místo.

Broumovsko je – turisticky vzato – velice štědrá lokalita. Přírodní krásy se doplňují s památkami, často vyslovenými architektonickými skvosty, je z čeho vybírat.

Přírodu zatím ale ještě ponechme v hlavní roli. Protože jsme-li na úpatí národní přírodní rezervace Broumovské stěny, je nemyslitelné nevydat se vzhůru na její četná vyhlídková místa. Mapa hýří barvami turistického značení, stačí si jen vybrat. Jedním z postupných cílů může bezpochyby být například kaple a chata na Hvězdě.

Po modré se vydávám na severozápad a zhruba v polovině přesunu vstupuji na trasu červeně značenou. Míří vzhůru, stále strměji, Kovářovou roklí. Zužující se soutěskou lemovanou kolmými, zdánlivě nekonečně vysokými stěnami, místy obohacenými postranními průzory, jimiž lze zahlédnout nejen další a další bizarně tvarované skalní útvary, ale i sytou zelení zářící vegetaci nad nimi. To vše až kýčovitě domalované azurovou oblohou.

Odměnou po výstupu je celá plejáda znamenitých vyhlídek – většinou zaměřených severovýchodním „broumovským“ směrem.

Opačným směrem hledí vyhlídka Skalní divadlo – ovšem v tomto případě na směru nezáleží. Podstatný je pohled na část právě zdolané Kovářovy rokle – a zejména na les skalních věží. Při správném slunečním osvitu naprosto úchvatný pohled.

K poutní barokní kapli Panny Marie Sněžné na Hvězdě už je to jen necelý kilometr. Podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera byla vystavěna v letech 1731-1733. Za časů josefínských reforem padlo rozhodnutí o jejím odsvěcení a zbourání – k tomu druhému nakonec naštěstí nedošlo. Objekt ovšem začal silně chátrat.

Znovuzrození se dočkal v roce 1852, a to díky úsilí břevnovského a broumovského opata Jana Nepomuka Rottera, který kapli odkoupil a nechal opravit. Zároveň inicioval v blízkém sousedství stavbu horské chaty ve švýcarském stylu.

Na Hvězdě máme možnost volby ze tří možností dalšího postupu. Můžeme dál na severozápad po modré a kochat se dalšími vyhlídkami (mj. Verandou či Kačenkou) nebo sestoupit z „hor“ a vydat se východním směrem do Broumova či na opačnou stranu do Police nad Metují.

Vybrat si Broumov a jeho známý klášter založený ve 14. století a o čtyři staletí později přestavěný v barokním slohu Kryštofem Dientzenhoferem a jeho synem Kiliánem Ignácem je volba znamenitá. My se tentokrát ovšem vydáme k sousedům do Police nad Metují. Také zde stojí za zastávku klášter – ale nejen ten.

Na Komenského náměstí na sebe klášter okamžitě upozorní dominantní budovou kostela Nanebevzetí Panny Marie, ale úvod polické návštěvy bude patřit nedaleké Dřevěnce. Podobně jako klášter i ji spravuje Muzeum Náchodska.

Označení Dřevěnka patří staré roubené škole, postavené v roce 1785. Výuka v ní probíhala do roku 1857. V patrovém objektu se šindelovou střechou se z původního vybavení dochovalo pouze dřevěné schodiště ve vstupní síni. V přízemí jsou k vidění dvě ukázky školních tříd. O patro výš pak byt učitele.

„Benediktinské proboštství Nanebevzetí Panny Marie v Polici nad Metují vzniklo ve 13. století a spolu s klášterem v Broumově představovalo jedno z center benediktinských majetků na severovýchodě Čech. Raně gotický klášterní kostel byl upravován v 17. a 18. století. V 19. století byl částečně regotizován,“ dočteme se v Náchodských muzejních novinách.

Zájemci mohou v interiérech kláštera využít a ocenit novou expozici, která byla otevřena loni v květnu. Navštívit lze novou zámecky pojatou expozici opatova bytu a také dvě multimediální expozice. První nabízí příběh z dob středověké kolonizace oblasti, druhá zve do světa lidové zbožnosti, poutních míst a pověstí na česko-kladském pomezí.

Komu by se snad nabídka této cesty zdála ještě poněkud stručná, může v putování pochopitelně pokračovat. Například na nedaleký, z Police dobře viditelný vrch Ostaš.

Stolová hora nabízí další přitažlivé vyhlídky – a také skalní bludiště, jež si svůj „bludištní“ název plně zaslouží.