Česká vesnice v Kouřimi: Pohled do historie i vzpomínky na dětství

Na parkoviště u muzea vás dovedou směrovky a pak už je to jen pár desítek metrů ke krásným roubeným chalupám, statkům či stodolám. Každá stavba je originál, mimořádná svým zevnějškem a zejména interiérem. Uvědomíte si, že trochu jinak se žilo v Posázaví, Polabí, na Benešovsku, v podhůří Brd nebo kolem Berounky.

Děti koukají, co ta obrovská skříň dokázala, jak mohla mlátit obilí, vy, dříve narození, si možná vzpomenete na dětství u dědy a babičky, kteří vás odháněli od rachotící mlátičky, a na to, že zážitkem bylo postavit se na velkou váhu. Dědeček sundal pár závaží, protože ani tři jste nevážili tolik, co pytel pšenice…

Takových unikátů už existuje málo, mizí stejně jako spousta chalup. Ne každý má čas a chuť pečovat o roubenku, do které komfort vany, sprchy nebo splachovacího WC nedostanete.

Kousek od vstupu do skanzenu dojdete k chalupě se špýcharem z Budče na Havlíčkobrodsku. Špýchar byla sýpka, tedy větší či menší domek na uskladnění obilí, bezprostředně sousedící či přímo spojený s obytnou částí usedlosti. Sloužil i jako sklad dalších potravin, zeleniny či ovoce.

Uprostřed dvora usedlosti z Budče stojí na vysokém stožáru „holubí dům“. Ten klasický, jako z pohádky, a hned vedle další klasika vesnice minulých století – hnojiště. Ovšem nepáchnoucí, takže nos si zacpávat nemusíte.

Život rodiny se na vesnici odbýval především ve velké místnosti, zvané sednice či seknice. Vytápěla ji velká kachlová pec na chleba, na níž spávaly děti, vedle postele rodičů stála kolébka, jedlo se u velkého stolu, tady bývaly i police a skříňky s nádobím. Součástí stavení byla také komora, kde se ukládalo vše, co bylo třeba mít po ruce, ale v sednici by to už překáželo.

Každé ze čtrnácti stavení ve skanzenu je uspořádáno trochu jinak. Záleželo na velikosti usedlosti, počtu místností. Ty menší měly například společný vchod s dobytkem. Zpravidla vpravo se šlo do sednice, vlevo z chodby do chléva. O tom ale psal ve vzpomínkách na dětství i malíř Josef Lada. Společný vchod najdete i v některých chalupách v kouřimském skanzenu.

Na prostorné návsi stojí historická boží muka, zvonička i přístřešek či kaplička se sochou svatého Jana Nepomuckého, světce, který se v Čechách těšil velké úctě. Jeho socha či alespoň obraz nechyběly v žádné vesnici. Tedy ani v té kouřimské.

Největší na návsi je usedlost z Masojed u Českého Brodu. Její historie sahá do 18. století. Patří k největším vzácnostem skanzenu, i když některé její části nejsou původní a bylo třeba je rekonstruovat. Kousek za usedlostí se v ohradě pase stádo ovcí s beranem, který má krásně zakroucené rohy. Potkat se s ním napřímo by ale asi nebylo příjemné.

Statek z Týřovic na Rakovnicku je zaznamenán v kronikách už v 16. století. Místností měl víc, včetně výměnku, což byla místnost pro stárnoucí rodiče. Zvenku sice usedlost nevypadá jako příliš veliká, ale uvnitř najdeme několik místností, vybavených tak, jak tomu bylo v minulosti.

Jeden čas sloužila jedna z nich jako školní třída, do níž chodili především prvňáčci. Vchod pro dobytek do zadní části usedlosti byl sice oddělený, ale děti se s ním potkávaly na dvoře.

Ve skanzenu jsou především zemědělská stavení, ale ne vždy políčka rodinu uživila. Ve vesnicích byli i provozovatelé klasických řemesel. Chybět nemohla ani hospoda. Ta místní je ze Strašic na Rokycansku a říká se jí „Šperkovna“ nebo „U Šperků“. Zachovalou a dobře vybavenou ševcovskou dílnu najdeme zase v chalupě z Masojed.

Velmi pěkná je kovárna ze Starého Bydžova ve východních Čechách. Domek pochází z roku 1774 a je velmi zachovalý včetně bohatého vybavení kovářským náčiním. Nechybějí kleště, jimiž kovář trhal zuby. Kovárny stávaly většinou odděleně od obytných stavení. Přece jen se tu pracovalo s ohněm, a což kdyby zakokrhal „červený kohout“, největší postrach venkova, ale i měst.

Specifické jsou stodoly z Durdic u Votic a ze Želejova u Hořic. I když jejich účel byl stejný, každá je trochu jiná. Samozřejmě v nich nechybí nic z klasického inventáře venkovské stodoly, včetně mlatu, na němž se mlátilo obilí, a cepů, ale i na tu dobu pokrokových mlátiček.

Nejhonosnější ve skanzenu je poschoďový dům z Jílového-Kamenné. Děti zaujme dětský pokojík s kočárkem, houpacím koněm a dalšími dřevěnými hračkami. Ve velké světnici je také tkalcovský stav, jakých už není mnoho, a je funkční. Před domem je klasická kadibudka, ta se ale nesmí používat ke svému původnímu účelu.

Kouřimský skanzen je zajímavou ukázkou, jak se žilo předkům v minulých stoletích. Vyhledávaný je i filmaři, má tak docela bohatou filmografii. Točily se tu například oba díly pohádky Tajemství staré bambitky, ale také Kouzla králů, Nesmrtelná teta, Peklo s princeznou či Hastrman.

Výhoda kouřimského skanzenu je v jeho poloze nedaleko od Prahy a jiných míst z východní části Čech. A když budete mít čas a chuť, můžete si prohlédnout hezké centrum Kouřimi, točil se tu seriál Bylo nás pět, nebo místní muzeum.