Česko má vlastní kus Itálie. Překrásný zámek byl darem z lásky

Litomyšlský zámek je vskutku pompézní. Však také tento majestátní palác nechal v 16. století postavit nejvyšší kancléř Království českého Vratislav II. z Pernštejna jako dar pro svou ženu Marii Manrique de Lara. Pravda, bylo to značně okázalé gesto na stvrzení společné lásky, na druhou stranu tak na českém území vznikla jedna z našich nejvýraznějších renesančních památek.

Skočme ale nejprve o několik století zpět do minulosti. Na místě dnešního zámku stával v 10. století hrad, první zmínka o něm je v Kosmově kronice doložena k roku 981. V té době ještě Litomyšl nedisponovala městskými právy, procházela tu nicméně významná obchodní Trstenická stezka. Ve 12. století do Litomyšle dorazil řád premonstrátů, který nechal na Zámeckém návrší zhotovit klášter, kolem nějž později začala růst další zástavba.

Městských práv se Litomyšl dočkala v roce 1259, ve 14. století tu pak Karel IV. založil nové biskupství, které bylo druhým nejstarším po pražském. Město v 15. století vyplenili husité a poté přešlo do rukou rodu Kostků z Postupic. Zlomový byl rok 1567, kdy správu Litomyšle převzali páni z Pernštejna.

První z nich Vratislav byl muž značně zcestovalý – navštívil Francii, Anglii či Itálii, která mu v mnoha ohledech učarovala. Jednak v Janově při politické výpravě potkal svou budoucí manželku, jednu z dvorních dam Marie Španělské, jež se stala chotí císaře Maxmiliána II., země ho ale okouzlila i architekturou. Vratislav proto najal Giovanniho Battistu Aostalliho de Sala, aby mu v Litomyšli navrhl honosnou rezidenci v italském duchu.

Základní kámen zámku byl položen v roce 1568 a za třináct let bylo hotovo. Poslední členka rodu, Frebonie z Pernštejna, nechala areálu později vetknout barokní stopu, po její smrti v roce 1649 byl palác prodán. V průběhu staletí ho vlastnily další dva rody, poté připadl do správy státu. Jedinečná architektura památce v roce 1999 vynesla zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Zámek nabízí dva prohlídkové okruhy, otevřený je i navzdory probíhající renovaci vnější fasády a vnitřního nádvoří. Kdo by se však nechtěl nořit do hlubokých dějin, může u brány udělat otočku čelem vzad a vydat se k rodnému bytu Bedřicha Smetany.

Smetanovi měli vskutku luxusní adresu, otec František měl totiž coby sládek v nájmu panský pivovar, a tak měla rodina k dispozici na svou dobu i velmi prostorný byt. Na druhou stranu tu žilo pohromadě asi 10 lidí, což přednosti obydlí zase anulovalo.

Do rodného bytu Bedřicha Smetany lze nahlédnout, v prostorách dnešních pokladen se dříve nacházela kancelář, dále pokračovaly už samotné obytné prostory. V první z prohlídkových místnosti je ke zhlédnutí milá čtvrthodinová projekce, v níž malý Bedřich přemítá, kam se asi bude ubírat jeho život. Výjevy doprovázejí úryvky Smetanových nejznámějších skladeb včetně Vltavy nebo árie Proč bychom se netěšili z opery Prodaná nevěsta.

V ložnici rodičů jsou ve vitrínách uchovány i původní partitury, respektive notové zápisky, které si Bedřich Smetana při komponování dělal. Na obrazovkách si pak mohou návštěvníci pustit jako doprovod další notoricky známé skladby.

Nutno podotknout, že Smetana se v Litomyšli sice narodil a dodnes se tu v jeho jméně koná známý festival, nicméně ve městě žil s rodiči pouhých šest let a vracel se jen sporadicky. Rodiště mu údajně k srdci příliš nepřirostlo, zato Litomyšl z jeho odkazu žije dodnes – po skladatelovi je pojmenováno hlavní náměstí, třetí nejdelší v Česku, anebo kulturní centrum.

Rovněž je třeba zmínit, že ačkoli je Smetana jedním z předních českých skladatelů klasické hudby a znát jeho cyklus Má vlast je vyloženě elementární, na mezinárodním poli takového věhlasu nedosáhl. V tom ho předčil třeba jeho o 17 let mladší současník Antonín Dvořák.

Smetanovo náměstí v poledních hodinách značně žije. Když procházím podloubími místních domků, panuje kolem mě čilý ruch. Právě náměstí je bezesporu dalším místem, kde by se měli turisté při návštěvě Litomyšle zastavit – koneckonců se nachází v těsné blízkosti Zámeckého návrší.

Třetí nejdelší náměstí v Česku měří 493 metrů a je přehlídkou postupujících staletí. Místní domy byly stavěny ve stylu gotiky, později se však průčelí přestavovala, ať už kvůli měnícím se trendům nebo četným požárům.

Mezi nejstarší patří dům U Rytířů, který se svou kamennou fasádou od ostatních barvitě vymalovaných staveb značně liší. Také on svou renesanční podobou připomíná Itálii stejně jako zámek. Od roku 1958 jde o kulturní památku, sídlí v ní Městská galerie Litomyšl.

Krásný je také červený dům na rohu Smetanova náměstí a ulice Josefa Váchala, který je ozdoben jakýmsi komiksem – moderně pojatými sgrafity, jež jsou replikami z Váchalova Krvavého románu. Český malíř, grafik i spisovatel má v Litomyšli také své muzeum nazvané Portmoneum, které sídlí v blízkosti hezky udržovaných Klášterních zahrad.

Park se rozpíná mezi kostelem Povýšení svatého Kříže a piaristickým chrámem Nalezení svatého Kříže, jehož prohlídku by si turisté neměli nechat ujít. Jde o neotřelou galerii, kde se naskýtá možnost vystoupat na venkovní vyhlídkovou terasu mezi věžemi. Otevírá se odsud jednoznačně nejlepší výhled na zámek, ale i na centrum s náměstím.

Takže až se nyní řekne Litomyšl, možná se vám vybaví i něco jiného než Bedřich Smetana. Město má těch trumfů a hezkých zákoutí navzdory své nevelké rozloze skutečně mnoho.