Brdský Olymp slibuje perfektní výhledy. Nedaleko se ukrývá tajemná hadí žena

Za Plešivcem (654 m n. m.) se vydáme na Příbramsko, konkrétně dva kilometry severně od městysu Jince. Své okolí výrazně převyšuje. Prudké západní srázy spadají o 300 metrů níže k řece Litavce do sevřeného Jakubského údolí, jež vytváří s protilehlým vrchem Ostrý (539 m n. m.) kouzelnou scenérii.

Na jeho temeni vzniklo v prehistorické době rozsáhlé hradiště (57 hektarů). Mohutná kamenná moře a suťoviště na svazích byla využívána k těžbě kamene, který se používal ke stavbě domů, silnic, ale i k výrobě dlažebních kostek pro Prahu. Po zalesněném vrchu se prý toulá dobrý duch a strážce brdských lesů Fabián. V místech bývalého hradiště můžeme navštívit jeho zahrádku, kde pěstuje kouzelné bylinky, jimiž uzdravuje chudý lid. Místo bývalo také skrýší pro loupežníky.

Dnes je Plešivec oblíbeným místem trampů, kteří si v jeho svazích vybudovali několik osad. Pro turisty, pro které je Plešivec oblíbeným výletním místem Brd, zde vznikla velmi hustá síť značených cest. A proč se kopec jmenuje právě Plešivec? Hoře dal pravděpodobně jméno protáhlý hřbet, kterému se ve staročeštině říkalo plechý.

Obhlídku Plešivce začneme na parkovišti na lesní cestě mezi Jinci a Běstínem. Tabule nám hlásá, že se nacházíme na Eliščině cestě. Ta je pojmenovaná po kněžně Elišce z Hanau, která tak mohla vyjet kočárem téměř na vrchol Plešivce. Najdeme zde i odpočívadlo a pomník informující, že na tomto místě padl dne 25. dubna 1945 neznámý partyzán. Jako další nám cestu zkříží Eliščina studánka. Chvilku se u ní zastavíme a rozjímáme. Později zjišťujeme, že studánek je tu opravdu mnoho.

Pokračujeme na rozcestí Nad Klínkem (528 m) a rozhodujeme se, zda se nechat vést po červené na Plešivec, nebo odbočit po modré k Viklanu a Smaragdovému jezírku. Rozhodneme se udělat větší okruh, a tak vyrazíme nejprve na Plešivec. Cesta začíná být vcelku kamenitá a samý kořen, proto tento výlet nedoporučujeme pro rodiny s kočárky.

Kocháme se krásně rostlými stromy a výhledy. Ten nejhezčí je samozřejmě až na úplném vrcholu na Čertově kazatelně. A jak už napovídá název, nedaleko vrcholu prý čaroval ďábel, který proměnil zdejší rozsáhlé město ve skály a sutě.

Sedneme si na okraj kamenného moře a hledíme do dáli. Spatřit můžeme třeba zámek Zbiroh, hrady Točník a Žebrák, Hořovice, nejvyšší horu Brd Tok či Klínovec. Na východním okraji hřebenů najdeme posezení a naučné tabule s širokoplošnou panoramatickou mapou s přesnými popisky jednotlivých kopců.

Jakmile se nabažíme panoramat, pokračujeme dále po zelené a žluté turistické značce. Dojdeme až ke Smaragdovému jezírku, kde se prý na dně ukrývá hadí žena se smaragdovýma očima. Podle legendy se tu rusovlasá panna zjevovala i jako bílý had se zlatou korunkou. Své útočiště měla v jeskyni pod Krkavčími skalami, kde se nacházel zlatý stůl. Trampům a turistům by se měla zjevovat jako plačící mladá dívka. Kdo by ji však uslyšel nebo spatřil, postihlo by ho neštěstí a smůla.

Musíme přiznat, že jsme si vodu na hladině představovali přece jen trochu více smaragdovou. Jezírko je pozůstatkem bývalého lomu a své jméno má mít právě od nazelenalé barvy, kterou těžko hledáme. Možná už zde hadí žena není a tím pádem barva zmizela.

U jezírka, které napájí pouze podzemní pramen, se nachází také prameniště s pitnou vodou zastřešené dřevěnou stříškou. Po cestě objevujeme další zastřešené prameny, jako třeba pramen Dvou bratří, Fabiánův nebo Křížový.

Naší poslední zastávkou je Viklan pod Krkavčí skálou. Jedná se o mohutný křemencový kámen, opřený svými dvěma body o skalní podloží. Je zhruba dva metry vysoký a tři metry dlouhý. Pravděpodobně jej zasáhl blesk a posunul ho z jeho výchozího ložiska.

Legenda praví, že se dal balvanem přivolat déšť, a dokonce také ověřit věrnost ženy. Ta, která jím nepohnula, byla nevěrná. Tak co, pánové? Troufli byste si zde otestovat svoji polovičku? Raději to nezkoušejte, od 19. století se balvan stejně už neviklá.

V okolí Viklanu vidíme hned několik domečků pro skřítky postavených dětmi a mnoho dalších menších kamenů. Okruhem se vrátíme nazpět k rozcestí Nad Klínkem a odtud stejnou cestou dolů. Trasa má necelých sedm kilometrů a je opravdu příjemnou procházkou.