Brdský Olymp nabízí skvostnou vyhlídku do hlubokých lesů

Jsou to hory na jedno „brdo“, takové stále stejné, bez vyloženě výrazných vrcholů. Část pohoří se nazývá Hřebeny, ale všichni pravověrní víme, že jdeme courat po Brdech, ne po nějakých Hřebenech. Dalším podcelkem je Příbramská pahorkatina, kdyby to někdo opravdu chtěl z geografického hlediska.

V roce 1926 vznikl vládním usnesením na území středních Brd vojenský prostor, od roku 1950 vojenský újezd. S platností od 1. ledna 2016 byla na území zrušeného vojenského újezdu vyhlášena chráněná krajinná oblast Brdy. Pyrotechnicky vyčištěné oblasti byly zpřístupněny, nově byly vyznačeny turistické stezky a cyklostezky; zákaz vstupu se týká už jen omezené rozlohy území.

Každé hory mají svou dominantu a většina i svého ochránce. Jeden takový se tyčí u Hořovic (mimo bývalé vojenské území) - přezdívá se mu Brdský Olymp, vlastním jménem vrch Plešivec.

Téměř ve všech pohořích najdeme vrchy jménem Plešivec, kopce dostaly název podle holého vrcholu, což už dávno většinou není pravda.

Brdský Plešivec je v pohoří solitérem, vystoupil úkrokem od hřebene táhnoucího se od Prahy k Rokycanům. Má dva zakulacené vrcholy, výškový rozdíl je nepatrný, severní dosahuje nadmořské výšky 643 metry, jižní 654 metry. Západní svah spadá v podobě kamenných moří do údolí Litavky. Tato strana je také mnohem dramatičtější, je částečně i výhledová, kvůli skalní hraně s plošinou sem návštěvníci chodí.

Hora je křemenitá, balvany vystupují na mnoha místech jako docela bizarní útvary. Najdeme tu četné pozůstatky po těžbě kamene, odtěženy byly i některé zajímavé útvary jako například Jehla, nebo Velká skála. Ale tím zase vznikly výhledy, takže buďme rádi za lamače.

Brdským Olympem kopec nazval hořovický rodák, spisovatel a literární kritik Karel Sezima v knize Z mého života vydané v roce 1945. A do názvu se trefil, Plešivec je kopcem opředeným mnoha pověstmi a bájemi.

V dobách předávných tu stávalo hradiště, kamenné valy už sice z velké části zarostly, ale přesto jsou patrné, naleznete je nad výhledovým místem nazvaným Čertova kazatelna. Hradiště s rozlohou asi 57 hektarů se řadí mezi největší na našem území.

Valy dosahují délky tří kilometrů, stavěli je z lícovaných na plocho naskládaných kamenů, vše zakončeno palisádou. Tak velká stavba vyvolávala fantazijní myšlenky o činnosti obrů. Že tu hrály důležitou roli čertovské báchorky, je nasnadě. Proto se jedno z míst jmenuje Čertova kazatelna. Další pověst vypráví, že z hrany skal létal na protější hřeben nad Jinci drak.

Hradiště podle archeologických výzkumů vystavěli lidé popelnicových polí v mladší době bronzové, jejich místo poté opanovali lidé kultury knovízské. Teprve tehdy byl opevněn celý vrchol, zřejmě měl nejprve kultovní význam. Až později se tu rozložilo významné mocenské centrum obchodu, kde se zpracovávaly kovy.

Občas se na stráních vyskytují detektoráři v naději, že najdou nějaké keltské duhovky nebo jiné kovové artefakty. Rudu, cín, sem vozili z Krušných hor, z Alp měď.

Hradiště chránily i přirozené skalní valy, Krkavčí skály tvořily vpustní bránu do areálu. Říkalo se jí Stará vrata. Tady byl nalezen 17kilogramový bronzový slitek, v té době to byl opravdu velmi cenný poklad.

U Starých vrat se našel v kamení archeologický poklad, jenže koncem 19. století se takové nálezy ještě nepovažovaly za něco důležitého. Byly to bronzové srpy, sekery, čepele a šperky. Nejdřív skončily u místních dětí jako hračky, posléze je v Jincích nabízeli kováři. Ten kov roztavil a prodával dál.

Když se o tom dozvěděli historici, byli právem na mrtvici. Část nálezů se podařilo zachránit a staly se součástí sbírek Národního muzea. Nejdůležitější depot z roku 1825 se muzejníkům z velké části podařilo zachránit. Byl to kotlík s různými nástroji, usuzuje se, že sloužily při obětinách zdejším bohům.

Na táhlé stoupání jsem vyrazil z obce Lhotka, auto je možné zaparkovat u lesa a poté pozvolna vzhůru.

První zastavení je u studánky pramene vyvěrajícího nedaleko Smaragdového jezírka. Vzniklo zatopením lomu a má smaragdově sytou barvu. Podle pověsti se pod hladinou ukrývá hadí žena se smaragdovýma očima. Kdo ji zahládne nebo zaslechne, s tím je zle. Při dnešní četnosti sluchátky ucpaných uší je taková šance minimální.

Plešivec má v oblibě duch Brd, Fabián. Většinou pomáhá, hlavně zbloudilcům v lese. Na Krkavčích skalách na úbočí sídlí hadí královna, o drakovi jsme se již zmínili.

Další pověst, o bratřích Kubácích, má reálný základ. Loupeživá holota se usídlila na jihozápadním svahu hory, měli tu skrýš zvanou Masné krámy. Název dostala podle toho, že tu porcovali dobytek ukradený po okolí. Dopadli je místní gardisti. Pravdou je, že v okolí Jinců řádili lapkové a pytláci. Jejich rejdům udělala přímo v obci přítrž v roce 1848 Národní garda.

Na plošince u jezírka stojí laťový přístřešek s ohništěm zvaný Chilkoot. Jméno nese podle průsmyku v Severní Americe, kudy vedla zlatokopecká cesta na sever do Kanady.

Odtud se zvolna vypravíme k cíli, k plošině u Čertovy kazatelny. Stálé stoupání je asi kilometr a půl dlouhé, lesní cesty jsou upravené.

Na plošině Čertovy kazatelny je parádní odpočinkové místo s lavicemi, přístřeškem, kde je umístěna schránka s vrcholovou knížkou. Na okraji je zabudována orientační mapa, takže máte přehled o tom, co před sebou vidíte. Také zde stojí informační tabule o Plešivci, doplníte si další poznatky, pokud jste je nenačerpali před výstupem. Jedná se o jedno z nejhezčích, ne-li nejhezčí výhledové místo v Brdech.

Dalším je třeba Jindřichova skála u Malé Vísky. Z vyhlídky s kovovým zábradlím na asi 15metrové skále je skvělý výhled na zanikající hrad Valdek.

Po nezbytném focení té přírodní nádhery následuje sestup stezkou, která se asi po kilometru částečně napojí na asfaltku, směrem k další zdejší pozoruhodnosti.

Tou je bývalý viklan (zavede vás k němu modrá značka), který kdysi zřejmě byl kamenem kultovním. Bohužel se již dlouhá desetiletí neviklá. Dva metry vysoký a tři metry dlouhý kámen zřejmě zlikvidovaly síly nebeské v podobě blesku, který do superšutru v 19. století uhodil a posunul ho z ložiska. Ve viklavých dobách se věřilo, že jeho intenzívním houpáním se dá přivolat déšť.

V lese kolem viklanu v nedávných dobách postavili návštěvníci stovky kamenných mužíků.

Podle senzibilů ale narušovaly silné magnetické pole, postupně mizely až po nich zbyly jen náznaky.

Od viklanu vede dlouhá cesta zpět k jezírku. Odtud k autu a hurá na další brdské zážitky.