Bolevecký statek U Matoušů evokuje pro mnohé dětství na vsi

Náves opravených stavení se svažuje ke statku U Matoušů, který představuje zdejší středobod. Přitom to vypadalo, že ho druhá polovina minulého století posílá do pryč. Původní vlastník, Matouš, ho koupil jako zničený po třicetileté válce.

Tehdy byla zem plná pustotiny, armády všech válčících, a hlavně rabujících stran přivedly půlku Evropy k totálnímu rozkladu. A bylo jedno, zda se bojovalo pod prapory protestantů či nad nimi vlály zástavy katolíků. Šlo jen o kořist, žádná čest a sláva, to byla prázdná slova.

Matouš tehdy statek pozvolna dal dohromady, hospodářství zvolna vzkvétalo, nadřely se tu generace sedláků.

První písemný doklad o statku pochází z roku 1635, od města Plzně ho koupil Matouš Wiezl, jehož jméno usedlost nese. Na statku se vystřídali i Mauerové a Raisové.

Vše se dozvíte v expozici, která vás provede nejen staveními - ukáže život na Plzeňsku, představí Bolevec. Areál sestává z velkého stavení, do něj se vchází naproti pokladně.

Prostorné světnice předvedou mobiliářem i kroji, jak se zde žilo v 18. a 19. století. Vše čisté, nadýchané, jako by si hospodář s rodinou zrovna odskočili mimo dvůr. Na statku probíhají různé akce, představující lidové zvyky a obyčeje, v nynější době ale musejí být omezené.

Objekt je stavěný do čtverce, jsou tu stáje, chlévy, uvidíte staré hospodářské stroje, v rozsáhlém sadu mě překvapil velký keř klokočí. Z jeho plodů jsou zhotovené růžence položené ve světnici.

Po končení druhé světové, kdy ještě hospodářství prosperovalo, přišla kolektivizace. Najednou vše bylo všech a všechno šlo pomalu do kopru. Na statku hospodařilo od roku 1948 JZD Bolevec.

Nevesele probíhalo chátrání až do roku 2004, kdy objekt vykoupilo Statutární město Plzeň. Roku 2007 ho převzal Národní památkový úřad, další rok ho prohlásili za národní kulturní památku. Náročná obnova proběhla v letech 2019 až 2020, nyní už přijímá první návštěvníky, kteří jen zírají, jaký klenot na okraji Plzně stojí.

„Selský dvůr U Matoušů sice nemá ornamentální kvetoucí zahrady nebo mohutné věže jako třeba zámky a hrady, ale na druhou stranu vám přiblíží atmosféru, kterou jste třeba jako děti také zažili.

Nostalgické vzpomínky na prázdniny u babičky, kde se spávalo pod péřovými duchnami, pod kterými se člověk sotva pohnul, se člověku při návštěvě našeho obytného stavení derou na mysl naprosto přirozeně. Při návštěvě vzpomíná na své dětství mnoho návštěvníků a poznává různé předměty, které třeba právě u svých babiček a dědečků viděli v běžném používání.

Můžete si projít zemědělskou usedlost kompletně zachovanou ve stavu z přelomu 19. a 20. století, včetně všech hospodářských objektů a drobných staveb jako dřevníku nebo kolny a seznámit se s pracemi na poli i na statku. Expozice Cesta obilí je věnována právě koloběhu hospodářského roku a provázanosti života našich nedávných předků s prací a pozemky, které jim přinášely výdělek.

„I dnes na uzavřený dvůr navazuje zahrada s ovocným sadem, a tak selský dvůr U Matoušů je klidnou oázou uprostřed panelového sídliště, kde se vám nostalgicky vybaví mnoho vzpomínek a úplně zapomenete, že jste ve městě,“ zve na statek správce Martin Kolovský.